Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /105.díl/

2. prosince 2014 v 19:33 | P. |  I wanna be with you
Krásný úterní večer! =) Mám tu pro vás další nálož našeho velkého blogového románu =) Chtěla bych vám všem tímto poděkovat za veškerou dosavadní podporu, myslím, že si nedokážete ani představit, co pro mě znamená. Ačkoli je vás možná čtvrtina z původního počtu, což mě bolí jako máloco, nezabrání mi to dopracovat se ke konci ;o) Dlužím rozseknutí všem z vás, které u tohohle kousku z mého srdce zůstaly ♥ DĚKUJU!
KRÁSNÉ POČTENÍ ♥
Btw, prosím, moc vás prosím o to, abyste věnovaly pozornost článečku na konci ;o) Thanks!
"Celý článek↓"


Klesla jsem na kolena a pírko uchopila do dlaně. Bylo na dotek sametové, horké, dokonce se mi zdálo, že lehce vibruje.
Otáčela jsem jej v prstech a usilovně přemýšlela. Nikdy bych nevěřila, že se jednou dostanu do takové situace, kdy budu uvažovat o záměně duší, strážném andělovi a vůbec všem tom zmatku, který mě zachvacoval. Vždyť... Tohle by racionálně uvažující člověk nepřijal. Možná námět pro film, hru nebo beletristický román, ovšem určitě ne nic čerpající z reality.
Co se to vlastně stalo se světem? Kdy se stačily zbortit veškeré základy, jež jsem znala? Kdy se samotná podstata existence tak nepochopitelně obrátila?
Přitáhla jsem si kolena k bradě, objala je pažemi a zahleděla se do plamenů. Hlavou mi probíhaly útržky vzpomínek ode dne, kdy jsem se probudila v Londýně. Koncert The Fray, další můj splněný sen. Setkání s Amélií a její následná smrt, po níž mi v srdci zůstala hluboká černá prázdnota. Ta nehoda za městem, Niallův objev, že nejsem El. Antický příběh ze starověku, láska Patt a Lance, jimž jako bychom s Louim z oka vypadli. Damien, dávající na mě pozor.
A v neposlední řadě: sňatek.
Zaskřípala jsem zuby a pevně stiskla víčka, abych zadržela další slaný vodopád. Pláčem nic nespravím, musím se sebrat!
Pohlédla jsem na stříbrný kroužek na svém prsteníčku a ornamenty na něm obkroužila ukazováčkem. Co se vlastně v tom lese stalo? Nešlo o sen, tím jsem si byla jistá. Tušila jsem, že měla celá ta událost víc než jen reálný základ.
Chystala jsem se zvednout na nohy, když se v prstenu zaleskl odraz plamenů, olizujících stěny krbu před mýma očima.
Zamračila jsem se a zkoušela pořádně zaostřit.
Žádné ornamenty... Slova!
Stáhla jsem si jej urychleně z prstu, ruce se třásly, jako by je laskal polární mráz, posunula se blíž k ohni a nastavila ho proti načervenalé záři.
"Navždy a navěky tam, kde srdce vládu přebírá."
Frustrovaně jsem si odfrkla. Co jsem vlastně čekala? Že objevím nějaký polopatický návod, jak tuhle situaci vyřešit? Možná... Až takové míry dosahovalo mé zoufalství.
Padla jsem vyčerpaně na záda a zahleděla se do stropu. I na něm tančily stíny, viděla jsem v nich celý svůj odvíjející se příběh. Všechny šťastné i ty kruté okamžiky. Ovíjely se kolem mě vzpomínky na každé Louiho objetí, polibek. Na náhodný dotek, když se jeho tělo letmo otřelo o mé... Obrazy se překrývaly a žily vlastním životem.
Po spánku mi do vlasů stekla jedna slza. Jen jediná. Ale obsahovala tíhu málem celého světa.
Musela jsem usnout, jelikož když se má víčka znovu otevřela, plameny v krbu skomíraly a z polen zbývalo jen posledních pár žhnoucích uhlíků.
Jakmile se má mysl trochu projasnila a spánek definitivně odplul někam daleko, došlo mi, co tak najednou způsobilo mé probuzení.
Louis křičel.
Zapřela jsem se o lokty, následně o dlaně a vytáhla se co nejrychleji na nohy. Šlo to těžko, mé únavou zmožené tělo odmítalo spolupracovat. Svaly bolely, v kloubech se usadila ztuhlost.
Překlopýtala jsem volný prostor a stanula u jeho postele.
Na čele se mu perlil pot, z bledých rtů unikal jeden výkřik za druhým. Od temena mi podél páteře sestupoval nepříjemný mráz, chlad, jenž se zavrtával pod kůži a dostával se až k samotným útrobám.
"Lou," pohladila jsem jej po tváři. A vzápětí ucukla. Sálal jako rozpálená plotna, sahala jsem na lávový kámen, vyvrhnutý ze samotného nitra zrádné sopky.
Jeho stav se zhoršoval.
Rozhodla jsem se během okamžiku. Zkusím ledové obklady, a pokud mu teplota do hodiny neklesne, zavolám sanitku.
Pomohlo mi vytyčit si jasný cíl. Zaměstnat se. Kdybych totiž jen tak seděla a pozorovala svou lásku, kterak blouzní a křičí v nepředstavitelné hrůze v zajetí své vlastní mysli, definitivně by mě to zlomilo.
Klesla jsem na kolena ke komodě umístěné vedle okna a začala hledat utěrky, kapesníky a podobné věci, jež bych mohla použít k ošetření Louiho. Pracovala jsem rychle, systematicky, jako bych se přepnula do režimu autopilota.
Během pár vteřin vyrostla na podlaze vedle mě vysoká hromádka starých ručníků.
S plnou náručí jsem odklopýtala do koupelny. Pod umyvadlem se stále nacházely mé mokré džíny s citrínem ukrytým v jedné z kapes.
Ten nenápadný kamínek s obrovskou mocí, jehož přítomnost ve venkovském hotelu jsem stále tak docela nechápala, dodával celé chvíli na naléhavosti. Dělo se něco moc špatného...
Trhla jsem hlavou a okřikla se. Na takové myšlenky nebyl čas...
Napustila jsem do umyvadla ledovou vodu a všechny barevné látky v ní vymáchala. Bohužel se poblíž nenacházel ani kbelík, ani žádné vědro, musela jsem tudíž ručníky vzít opět do rukou a pospíchat s nimi k Louimu.
Má košile vypadala, jako bych běhala venku v dešti. Ale bylo mi to jedno. Nevnímala jsem studenou textilii na své kůži, neexistoval bodavý chlad, jenž se zmocňoval každičké buňky. Chlapcův křik odsouval vše ostatní do pozadí.
Poklekla jsem, mokré hadry upustila na zem a z jednoho udělala silný obklad. Mé ruce se chvěly, když jsem je zvedala k jeho obličeji, zdálo se, že se snad už nikdy nepřestanu třást.
Sotva se mokrá látka dotkla Louiho čela, křik ustal. Jako když utne. V další vteřině se jeho řasy zachvěly, víčka zatřepotala a následně otevřela. Jindy průzračné modré oči postrádaly jiskru, byly zakalené a naplněné bolestí.
Pohlédl mi do tváře. A usmál se.
"Zdáš se mi?" zachroptěl hlasem plným utrpení.
Popotáhla jsem. Udělala bych vše, aby byl zase v pořádku. Ďáblu bych duši zaprodala, jen kdyby to znamenalo, že ustoupí vše, co nad ním mělo moc.
"Ehm," odkašlala jsem si. "Ne, Lou, nezdám. Jsem tu, s tebou..."
Chytil mě za ruku. Stisk měl slabý, téměř neznatelný. "Ale mně se o tobě už několikrát zdálo. Jak mám nyní vědět, že je to realita?"
Zmateně jsem se zamračila. Mohla za to horečka? "Lou, kdy se ti o mně zdálo? Vždyť jsme pořád spolu..." Hra na jeho přítelkyni Eleanor pokračovala, dostala jsem se dost daleko na to, abych mohla dělat něco jiného.
"Nejsme," vrtěl hlavou. "I když bych o to moc stál..."
Pocit hrůzy byl zpátky. "Počkej, kdo, podle tebe, jsem?"

Pravý koutek úst pozvedl v úsměvu. "Přece Petra... Ta, s níž jsem se v tom tajemném starém kostelíku oženil..."
* * * *
in love
* * * *

Autor: PETRA
Další díl je u konce =) A já bych teď od vás moc ráda věděla, která část z povídky vám nejvíc utkvěla v paměti/srdíčku? Byla bych moc ráda za pár slov, prosím i ty z vás, které doposud nekomentovaly, nebo komentovaly jen občas… Udělalo by mi to obrovskou radost a alespoň bych viděla, komu stojí za to napsat k příběhu pár slov. Třeba si trochu ujasním, zda měla veškerá má snaha smysl. A zda si povídka našla místo ve vaší dušičce… =) Chystám pro vás i malé překvapení, na základě komentářů, ovšem to ještě musím promyslet. Budu se moc těšit na vaše slova! Snad přijdou =D =) Love ya!
>>Prosíííím, necháte mi komentář?? =)<<
PS: Kdybyste mě chtěly nějak kontaktovat, nebojte, nekoušu a moc ráda si s vámi všemi popovídám! =)

ASK (kdybyste chtěly anonymně =D)
 


Anketa

2.12.: Až příběh skončí, bude ti chybět? ;o)

Ano, bude...
Ani ne.

Komentáře

1 kristý kristý | E-mail | 5. prosince 2014 v 19:45 | Reagovat

Jasně, že mi příběh bude chybět :o A ani nevíš, jak moc. :'( Už se těším, na další díl. Přímo moje nitro hoří zvědavostí, jak to bude dál. A abych odpověděla na tvou otázku, tak nejvíce mi utkvěl díl, ve kterém Loui a El(Petra) jdou do krámku za Amélií. :)

2 Andy Andy | 6. prosince 2014 v 11:02 | Reagovat

Afoj Peti, ja som úplne zabudla na to, že som ti túto časť neokomentovala.
Musím Ti povedať, že ten koniec sa ti vážne podaril. Vážne som nič takého ešte nečakala... myslela som, že to príde neskôr a nie takto skoro...
A ktorý časť mi utkvela najviac v pamäti? Tak tých je viac...
keď Niall zistil, že El nie je El, ale niekto úplne iný...
keď išla Petra prvýkrát za Améliou...
aj keď za ňou išla s Louim a potom aj do nemocnice za ňou
je ich fakt veľa Petí... aj keď mali tú nehodu...
keď s Louim išli na výlet...
a mohla by som pokračovať... je veľmi veľa situácii, čo si pamätám a vôbec si nie som istá (čo ma trochu hnevá), či sa odohrali vo viacerých dieloch alebo niektoré aj v jednom...
Teším sa na ďalšiu časť :)
Andy :)

3 **Lizzie** **Lizzie** | E-mail | 8. prosince 2014 v 20:17 | Reagovat

Mé prosby byly znovu vyslyšeny, jen díky tobě!:) Vlastně bych ráda napsala oblíbenou část, ale vlastně si nevzpomínám, která e mi líbila nejvíc... všechny jsou naprosto úžasné! Ten konec... dokonalý, ale... to mi nemůžeš dělat! Dlouho očekávaný díl a ty to takhle skončíš :( :D Ale vážně, píšeš fantasticky a ani nevíě, jak moc tě obdivuju za... za všechno! Nebudu to prodlužovat, tenhle díl je opět skvělý a nemůžu se dočkat dalšího:) **Lizzie**

4 Štěpánka Štěpánka | E-mail | 23. prosince 2014 v 1:16 | Reagovat

Ahoj :) tvoji povídku jsem začla číst včera večer, a jak ti asi došlo, zaujala mě natolik, že jsem si dala takový IWBWY maraton :D poslední fanfic jsem četla víc jak dva roky zpátky, náhodou jsem na tenhle narazila..a mám dost věcí, co bych ti k tomu chtěla říct, jestli teda můžu (číst to samozřejmě nemusíš) :)
Jen tak pro začátek, nejvíc se mi líbil výběr Louiho, protože je to srdcovka :D) Je sympatické, že také patříš do starší generace directionerů..máš jiný pohled na věc, víc do hloubky, hlavně se s tím víc dokážu ztotožnit :)
Tvůj způsob psaní - to je široká kapitola :D nejvíc jsem se zalekla nad tvojí spisovností :D já tak psát taky dokážu, to né že né (vždyť se teď přizpůsobuji :D)) ale je to něco neskonale zvláštního takhle a zvláště v přímé řeči..tím tě tady nechci kritizovat, je to věc, co mě zaujala..je skvělé, že se nemusím odpoutávat od příběhu špatným jazykem plným hrubek :) za to děkuju..
Je hrozně hezké jak do příběhu vpouštíš svůj charakter, člověk si připadá, jako kdyby tě vážně znal :) jestli jseš si takhle nejistá i v normálním životě, tak nebuď, hned se všechno začne dít spíš tak, jak bys chtěla :) zároveň tak bylo úplně nové dívat se na situace z opačného pohledu - já naprosto zvyklá na ruch velkoměsta, na pozornost, různé akce..společných věcí máme ale stejně víc než bys tušila :)
Neskutečně moc o věcech přemýšlíš, sakra holka, skoč už do něčeho po hlavě :D :)
Téma a motiv této povídky - spoustu nečekaných výplodů fantazie, mystična, krásně zpracováno do celkové myšlenky :) bylo to promyšleno víc než ty fanfic, na které si ještě matně vzpomínám..víc román, takže asi tak, jak jsi o tom původně smýšlela :)
Hodně jsem vnímala tvá slovní spojení a styl psaní, je vidět, že hodně čteš..občas bys jich nemusela používat tolik, je to zbytečně přehlcené :) hodně se věnuji literatuře a stylizaci, tak se omlouvám za kritiku, jestli teď vypadám jako někdo, kdo si na tobě jen chtěl "smlsnout", ale to bych to nečetla celé..a hlavně bych si to nikdy nedovolila k někomu, kdo si troufne psát takhle pro veřejnost :) ještě bych ti teda ráda vytkla (pardon, promiň, omlouvám se :D) tvůj termín "můj společník/moje společnice" - když to užíváš i o hlavní postavě, vedlejší, o zvířatech..je toho pak moc :) ber to jako rady do budoucna, které nemusíš brát v potaz :)
Tak na závěr bych ti chtěla poděkovat za to, že sis s touto povídkou dala práci, žes ji dala na veřejnost, a že jsi milovnicí Louiho, a tím pisatelkou zrovna o něm :) a taky, že sis našla chvíli tohle přečíst :) ráda bych si o tom s tebou klidně ráda popovídala :) (nechtěla jsem tě otravovat na tvém osobním profilu :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama