Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /100.díl/JUBILEJNÍ DÍL ♥

2. října 2014 v 19:55 | P. |  I wanna be with you
Krásný čtvrteční večer! Vidíte nadpis? Uvědomujete si, jak je úžasné, že jsme se dostali až k tak krásnému číslu? A to jen díky vám! :3 Holky, chtěla bych vám složit poklonu, vzdát hold a nekonečný dík za podporu, zájem a všechna přátelství, která jsem (nejen) díky příběhům navázala. Moc si vás vážím, všech do jedné… Jen ten váš zájem mě nutí pokračovat v udržování blogu. Pevně doufám, že vydržíte do konce, troufám si tvrdit, že nebudete litovat ♥ Mám ještě pár plánů, uvidíme, jak to nakonec s příběhem dopadne ;o)
Uf, snad se vám jubilejní část bude líbit, a jelikož už jsme tak daleko, uvítám jakýkoli komentář! KRÁSNÉ POČTENÍ! ♥
"Celý článek"


"Tak co říkáš?" vytrhl mě ze zamyšlení ten známý sametový hlas. "Vezmeš si mě? Na tomto tajemném místě," s úsměvem se rozhlédl kolem, "kde se sny stávají skutečností?" S poslední větou mu v očích zablýsklo.
"Copak se tady zhmotnil nějaký tvůj sen?" šeptla jsem slabě, děsíc se jeho odpovědi. Mohla jsem se dozvědět cokoli, s velkou pravděpodobností dokonce něco, s čím bych se nedokázala vyrovnat.
"A ne snad?" opáčil rozhodně. "V tobě se všechny mé představy staly realitou..."
"Mlč, prosím," zavřela jsem na vteřinku oči, zpod sklopených víček mi unikaly třpytivé slzy. "Neznáš mě. Jsem jen... neznámý výplod tvé fantazie!"
V obličeji se mu nepohnul jediný sval. "Já tě možná neznám, ale mé srdce ano."
Věděl, jak mě totálně a definitivně odzbrojit.
"Až se tato nádherná chvíle rozplyne," mluvil zlomeným hlasem, "nezbude nic. Nikdo se o našem dobrodružství nedozví, zůstane v nás. Tak proč to neudělat? Jsi určitě typ člověka, který se snaží za každou cenu chovat správně. Zahoď jednou svá předsevzetí, no tak!"
"Jsi cvok," vyšplhal mi na rty jemný úsměv.
"Nepopírám," zazubil se, jelikož tušil, že má vyhráno. "Dokážu si tě představit po svém boku, dokonce se mi do myšlenek vkrádá nereálná vzpomínka, že jsme uplynulý týden strávili spolu."
Nemusím snad říkat, jak se po jeho slovech zachovalo mé srdce.
"Prosím..."
Za své rozhodnutí bych si zasloužila minimálně doživotí ve vězení. Poraženě jsem vydechla a přikývla. Tehdy mi ramena ztěžkla, jako by na mě dopadla tíha vlastní zodpovědnosti. "Dobrá."
"Dobrá?" zasvítilo mu v očích, jež stále upíral na mou tvář.
"Za svůj souhlas bych si zasloužila na mučidla, ale co už... Odpovídám "ano"..."
Stalo se několik věcí naráz. Louis vyskočil, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou dokola, jako bych vůbec nic nevážila. Honilo se mi hlavou tolik myšlenek, tolik úvah! Onu spletitou nit jsem nestačila sledovat.
"Tohle je krásný pohled," promluvil kněz, doposud tiše stojící na vyvýšeném místě před oltářem. "Právě pro tohle jsem se rozhodl dát k církvi. Kde jinde uvidíte tolik lidského štěstí a naděje?"
Podívala jsem se na něj a usmála se. Takhle jsem o duchovní cestě nikdy nepřemýšlela... Možná měl pravdu. Svět je plný utrpení a bolesti, nemůžete druhým vyčítat, že se tomu snaží uniknout. O což jsem vždycky stála i já sama. Bohužel, nikdy se mi to tak docela nepovedlo.
"Mohli bychom začít?"
Spustila jsem ruce z Louiho ramen a sklouzla pohledem po svém úboru. Plátěné šaty měly najednou světlejší barvu, spíš smetanovou, a kolem krku se skvěl krajkový límeček. Paradoxně mě to nepřesvědčilo, že dělám správně, spíš naopak.
"Ničeho se neboj," pevně stiskl mou ruku.
Stočila jsem k němu zrak prosycený nejistotou. "Chystáme se provést obrovskou pitomost!"
"Pitomost?" rysy mu prostoupila nelíčená nechápavost. "Jak to můžeš říct? Poslouchej své srdce a řekni mi, co ti radí... Vypni na chvíli rozum!"
Nic jsem vypínat nemusela, ten silný orgán v mé hrudi křičel tak nahlas, že přehlušil vše ostatní.
"Pokud mám poslouchat jen a pouze to, pak mi říká, že tohle bude ta nejlepší věc, která se mi kdy stane," vychrlila jsem na jedno nadechnutí všechny své niterní pocity. Srdce se s mozkem doslova pralo, ještě že se tyto dva orgány nacházely relativně daleko od sebe.
Pokřiveně se usmál, vlastně se mu pozvedl jen pravý koutek úst, a to pouze náznakem, se mnou to však udělalo divy. Kostelík se jednou zhoupl, vnímala jsem svůj hlas, aniž bych si schopnosti řeči byla vědoma. "Bude tohle vůbec něco znamenat?"
Mé dlaně si přitiskl do oblasti hrudníku. "Bude to znamenat víc než cokoli jiného."
Věřila jsem mu. V té chvíli bylo vše dokonalé, vše do sebe zapadalo... Jako dvě životní cesty, které se protnou na široké křižovatce osudu.
Osud...
Jak umí být nevyzpytatelný.
"Sdělíte mi, prosím, svá jména?" vsunul si kněz ruce do širokých rukávů a zvídavě se na nás zadíval.
"Jsem Louis," odpověděl, aniž by ode mě odtrhl zrak. "A ona je Petra."
Pronesl mé jméno tak... měkce, se silným britským přízvukem, a já zjistila, že se chvěju až do morku kostí. Stačil jeho hlas, abych se vykašlala na všechno ostatní a udělala, oč by požádal.
"Tak dobrá," pokračoval kněz, hlas mu překypoval city a jemností, "v tom případě můžeme začít."
"A svědci?" vymanila jsem se ze sevření Louisových podmanivých očí a pozornost stočila k jedinému dalšímu člověku, který se v kostelíku nacházel.
"Myslím, že vy dva ani svědky nepotřebujete," záhadně se usmál, lusknul prsty a prostorem se začala linout jemná varhanní melodie. Neznala jsem ji, ale přinášela do mého nitra mír a pokoj. Mazala všechny zbylé pochyby, poutala mě k chlapci, jenž stál vedle mě.
"Jak to myslíte?" zajímal se Lou, zatímco já přemýšlela o smyslu celé šílenosti. Chystala jsem se s tímto klukem svázat svůj život, ačkoli v pouhém snu, či o co šlo. Srdce křičelo štěstím, mělo na chvíli dojem, že našlo svou druhou půlku. Bylo mu jedno, že se po probuzení rozlomí na několik částí, jako už tolikrát za uplynulý týden.
"To vůbec není důležité," odpověděl kněz a nenápadně si odkašlal, což mě donutilo k němu stočit vlastní rozjitřenou pozornost. "Nuže, dejme se do toho!"
Hruď mi ztěžkla, nohy se proměnily v olovo. Co to jenom dělám?!
* * * *
* * * *
Kdyby chtěl někdo pokecat, budu jen ráda :3 Upřímně, strašně ráda poznávám čtenáře svých povídek, alespoň jim tak můžu "osobně" poděkovat za veškerou podporu... ♥
* * * *
Autor: PETRA

Tak co říkáš? Líbí se Ti směr, jímž jsem se rozhodla příběh posunout? Pevně doufám, že ano, píšu od srdce a to vše, popsané výše a dřív, pochází ze mě, z mé duše. Ještě jednou bych Ti chtěla moc a moc poděkovat, bez Tebe a dalších bych neměla důvod blog udržovat či zveřejňovat povídky. Většina by dozajista skončila v "šuplíku". Jelikož jsme nastoupili konečnou fázi příběhu, ráda bych Tě znovu poprosila o pár slov. Ať už je to cokoli, zkrátka abych věděla, že právě TY sis příběh zamilovala ;o) Zpětná vazba je největší odměna vůbec. Díky! Za vše!
 


Anketa

2.10.14 // Řadíš samu sebe mezi hrdé čtenáře a "fanoušky" I WANNA BE WITH YOU? =) Pak prosím o kliknutí! ♥

¨¨// //.... CLICK ....// //¨¨

Komentáře

1 Andy Andy | 3. října 2014 v 12:23 | Reagovat

tento diel bol fakt krásny :) som rada, že mu povedala áno... zaujímalo by ma prečo nepotrebujú svedkov... teším sa na pokračovanie :)

2 Tessie Tessie | 4. října 2014 v 14:15 | Reagovat

Jubilejní díl byl opravdu krásný :) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál :))

3 Ivette* Ivette* | 4. října 2014 v 23:11 | Reagovat

Nečekala jsem, že to bude ubíhat tímto směrem.. Překvapuješ mě čím dál víc :) moc ráda tuhle povídku čtu.. je boží! ♥
Ivette

4 Ivette* Ivette* | 4. října 2014 v 23:31 | Reagovat

Svět je dneska moc krutej a šílenej a pohádkový příběh, jako je tento, je potřeba pro čtenáře.. (i když u mě by samozřejmě musel být hlavní hrdina Hazzoušek a hlavní hrdinka-jedna holka z Lbc-Ivetinka :'D).. abychom mohli ještě vůbec věřit v inteligentní lidi(mluvím především o klucích(chlapech)), v lidskou dobrosrdečnost, pochopení a lásku.. a tohle všechno v tomhle příběhu je :))
Geniální ♥

5 Anne Anne | 6. října 2014 v 18:58 | Reagovat

Petí! Takhle to zakončit :'( Neskutečné je to! :) Strašně se těším na další díl a jsem ráda, že to ještě nekončí! :')
With love
Anne

6 kristý kristý | E-mail | 8. října 2014 v 18:31 | Reagovat

Jediné co mohu k tomutu skvělému příběhu napsat je: DĚKUJI TI PETRO! :)

7 **Lizzie** **Lizzie** | E-mail | 10. října 2014 v 20:22 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem tvůj příběh nikdy neokomentovala, ale četla jsem ho až poslední tři dny, takže jsem si hodnocení nechala na nejvhodvější příležitost. A ta je teď.
Takže jak začít...Tohle je ten nejdokonalejší příběh, který jsem kdy četla! Je to naprostě úžasný, strašně moc tě obdivuji, za tvou slovní zásobu a prostě všechno... hlavně ten nápad:3 Na tvé povídce jsem doslova závislá a když jsem si přečetla poslední větu tohoto dílu, málem jsem zpanikařila, že to je konec. Já jsem totiž nechápavý člověk, nemůžeš mi to brát za zlé :D naštěstí jsou tady další čtenáři, kteří mají vyšší IQ než já a nevědomky mi to vysvětlili :Dtakže doufám, že další díl bude co nejdříve, protože už šílí nedočkavostí!:) Jediné, co mi na tvé povídce vadí... je zakončení :/ vždycky to ukončíš v té nejzajímavější chvíli!:D ještě štěstí, že jsou všechny díly už předepsané a nemusím čekat delší dobu, jinak bych za sebe opravdu neručila :D
(asi už se svou slohovkou skončím, jestli jsi to přečetla až sem, tak tě opravdu obdivuju, protože mně by se nechtělo :D ale já jsem prostě musela napsat své pocity z té nejdokonalejší povídky!:)doufám, že tě to aspoň trochu potěšilo a neřekneš si, jak jsem ubohá a trapná, protože od tak úžasné spisovatelky, jako jsi ty, by mě to moc mrzelo:( takže se loučím, moc moc se těším na další díl, s pozdravem, tvá věrná čtenářka **Lizzie** :)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama