Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /82.díl/

17. května 2014 v 20:18 | P. |  I wanna be with you
Přeji, pokud možno, příjemný deštivý večer! Tak jak v takovém počasí válčíte? =) Také máte chuť jen zalézt pod deku, udělat si čaj a věnovat se oblíbeným činnostem? Já ano. Čtení, psaní, čtení, psaní. A to pořád dokola =D
Pokud znáte naši FB stránku, pak možná víte, že jsem se rozhodla rozproudit tam atmosféru novou jednodílovkou, přece jen už velmi dlouho žádná nebyla. Doufám, že se někdo z vás těší =) Samy můžete zasáhnout do toho, jak bude vypadat, stačí kliknout SEM. Ve škole se mi pomalu blíží zkoušky ke konci, teď se mi to docela povedlo sfouknout rychle, tak než začnu brigádničit, ráda bych se věnovala tomu, co mám ráda =)
Znovu vám strašně moc děkuju za veškerou podporu, je neocenitelná. A netuším, jak se vám za ni odvděčím. Jste skvělé, na to NIKDY nezapomeňte
KRÁSNÉ POČTENÍ!
PS: Prosím prosím, nechte mi komentář nebo klik v anketě ;o) Děkuju!
"Celý článek"


Uklízela jsem systematicky a bez hlubšího přemýšlení. Co metr jsem totiž nacházela nějaké vzpomínky na jejich společně strávené roky. Tu fotka Louiho s El z Paříže, tady zase pohled z pláže v Karibiku. Ničilo mě to, tudíž jsem se u žádné takové věci nezastavila déle než pár sekund.
Zhruba po hodině jsem měla hotovo. Konečně místnost vypadala jako útulná ložnice, nikoli jako prádelna po výbuchu. Z obrovských oken jsem sundala tmavé závěsy a nahradila je lehkou látkou v béžové barvě. Vnesla do prostoru slunce. Zahnala tak temnotu, jíž jsem se tolik obávala.
Vyčerpaně jsem klesla do měkkého úzkého křesílka u psacího stolu. A pohled mi padl na štos dopisních papírů, které měly v pravém horním rohu vyrytou růži. Napadla mě šílená věc. Šílená a naprosto nesmyslná...
Sevřela jsem v prstech nejblíže ležící propisku a zhluboka se nadechla. Najednou jsem cítila nesnesitelné nutkání napsat Eleanor vzkaz pro případ, že by se naše duše někdy prohodily. Chtěla jsem jí toho říct tolik! Musela vědět o všem, co jsem zjistila, jak jsem se k jejímu životu postavila, ale hlavně... Potřebovala vědět, jaký poklad v Louim má.
Slza se skutálela na světlé dřevo, když jsem se dala do psaní.
"Drahá Eleanor.
Čteš-li tenhle dopis, znamená to, že se naše duše vrátily do svých těl. Heh, šílená zkušenost, co? Promiň, snažím se tu chvíli trochu odlehčit. Jen... Nedovedu si představit, že nyní sedím zpátky doma v Čechách s vědomím, že už kluky nikdy neuvidím. Sladkého Nialla, tajemného Zayna, rozvážného Liama, bezstarostného Harryho. A hlavně milujícího Louise. Holka, víš ty vůbec, jaké máš štěstí? Ten kluk by pro tebe udělal cokoli. Můžeš se na něj ve všem spolehnout, neopustí tě ani na potápějící se lodi. Važ si ho, miluje tě.
Strávila jsem ve tvé kůži dost dlouhou dobu na to, abych si uvědomila, jak moc rozdílné jsou naše světy. Ty žiješ v centru pozornosti, zatímco já jsem ráda, když si mě všímá co nejméně lidí. Což jsi asi stačila poznat během pobytu u nás doma... Miluju svůj život, rodinu. Protože nikdo to nemá úplně lehké. Důležité však je nenechat se srazit na kolena.
Víš, co se mi honilo hlavou, když jsem se probrala v Londýně, po boku klidně oddechujícího Louiho? Že jsem se zbláznila. Takovou bezmoc jsem nikdy předtím necítila. Veškeré pokusy o kontaktování mé rodiny ztroskotaly. A vsadím na to, že u tebe to bylo stejné... Nechápu, proč se to muselo stát.
Ale to jsem moc odbočila. Co ti chci říct, je, aby sis vážila každé jedné sekundy. Spousta lidí by s tebou měnila. Nikdy nevíš, kdy se ti nahoře rozhodnou tě o kousek štěstí připravit. Dávej na Louiho pozor, prosím. Stejně tak na kluky. Zdá se, že je život v populární skupině vycepoval, ovšem opak je pravdou. Srdce se mi rozpadá na kusy při představě, že za pár let mi zůstanou jen bolestné vzpomínky.
Těch pět bláznů jsem si velmi snadno zamilovala. Hned ten první den. Louis mi tehdy donesl bohatou snídani až do postele, protože se o mě bál. Tedy, vlastně spíš o tebe.
Myslím, že vím, jak se cítíš. Srdce ti v jeho blízkosti buší o závod, hlava se točí a přestáváš být paní vlastních myšlenek... Poprvé jsem něco takového zažívala i já. El, s Louim mezi sebou máte něco opravdu výjimečného, střežte si to...
Přeji vám štěstí, z celého srdce si přeji, abyste byli spokojení.
Petra"
S posledním slovem už mi po tvářích stékaly slzy jako hrachy. Ano, přála jsem jim štěstí. Sice má dušička sobecky toužila, aby s Louisem mohlo zůstat mé pravé já, ovšem taková možnost téměř neexistovala. Bolelo to. Jako by mi někdo vyrval srdce zaživa. Jenže kdybych se někdy vrátila do vlastního těla, musí Eleanor vědět, co pro Louiho znamená. Protože koneckonců, Damienovi šéfové se můžou ze dne na den rozhodnout, že už je má situace nebaví, a pošlou mě kvapem někam jinam.
Nic nebylo jisté.
List papíru jsem přeložila, aniž bych si ho znovu přečetla, a vložila do dlouhé krémové obálky. Na rub jsem přidala "Eleanor" a schovala psaní do prádelníku, v němž se nacházelo právě její oblečení.
Dlouhé minuty jsem pak stála uprostřed pokoje a civěla na horní šuplík světlého kusu nábytku, kde zmizel můj vzkaz. Nechtěla jsem zemřít, nechtěla jsem opustit Louiho. Přála jsem si být s ním. Ovšem ne takhle. Ne v tomto těle. Ne v takovém životě.
Střelila jsem pohledem k oknu. Nad Londýn se přesunuly husté černé mraky, z nichž se na zem snášely husté provazce letního deště. Vypadalo to, že se k nám žene bouřka.
Zaklapla jsem ventilačku a bezděky se otřásla. Neuvěřitelně se ochladilo.

Netuším, jak dlouho jsem bloudila vlastním světem, ovšem když jsem se konečně vrátila do přítomnosti, proti oknům útočily těžké dešťové kapky a každý naráz zněl jako výstřel z pistole.
V pokoji se rozprostíral chlad, pronikal dokonce i do mého nitra. Ostatně jako většinu posledních dní. Kdesi vzadu v mé hlavě křičel naléhavý hlásek, že mě brzy čeká nějaká další šílená zkouška, avšak má racionální část ho snadno přehlušila.
"Co teď asi dělá Lou," špitla jsem spíš pro sebe. Začalo se mi stýskat, pomalu jsem zjišťovala, jak špatně snáším samotu.
"Shine bright like a diamond," rozeznělo se ztichlým pokojem. Eleanořin mobil se rozdrnčel poprvé po velmi dlouhé době tak nečekaně, až jsem sebou škubla. Vydolovala jsem ho z tašky ležící na křesílku opodál a srdce mi klopýtlo.
Louis.
"Ahoj Lou," pozdravila jsem do mikrofonu.
"Ahoj El." Oh, Bože, i přes telefon jeho hlas hřál, byl tak neuvěřitelně sametový! Už jsem si stačila všimnout, že se mnou - no, respektive s El - používá Louis specifický tón své mluvy. Otázkou bylo, zda si to však vůbec uvědomoval. "Máme na tebe s kluky obrovskou prosbu."
Intuice se ozvala znovu.
"Venku je hotové boží dopuštění, ale to asi víš. No, jde o to, že nám nechce nastartovat auto. Charlie už vyzkoušel snad všechno, jako by si postavilo hlavu. Paul nám nebere telefon, tak mě napadlo, že bychom mohli zavolat té přepravní firmě, která nás minulý měsíc vezla do Dublinu. Jenže u sebe nemám číslo, prosím tě, podívala by ses po něm?"
Neškodná prosba, jenže mně kdovíproč ztuhla krev v žilách.
* * * *
* * * *
Autor: PETRA (ASK → pokud byste se chtěli vyjádřit k povídce nebo k čemukoli jinému, jsem vám k službám)
(Ne)vesele pokračujeme v románu =) Tentokrát nebudu mít dlouhé proslovy, chci jen, abyste věděly, jak si cením toho, že jste si k příběhu našly cestu. Já osobně ho opravdu miluju, je to jako mé "miminko", za které jsem ochotná se rvát do krve =D Tudíž díky za váš čas, podporu a krásné vzkazy, které mi chodí jak tady, tak na FB. Love ya! Moc si vás všech vážím.
 


Anketa

17.5.: Dovedete si tento příběh představit jako vázanou knihu? Jen průzkum ;o)

→ANO
→NE
→NEVÍM

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | Web | 17. května 2014 v 22:04 | Reagovat

naprosto užasná další kapitola, jen doufám že se třeba petra vrátí do svého těla ale něják se stane že potká Louise a zamilují se do sebe, tak strašně doufám že bude štastný konec

2 kristý kristý | E-mail | 18. května 2014 v 15:40 | Reagovat

Dneska mám narozeniny a když sem uviděla nový díl, tak to byl ten nejkrásnější dárek. :3 Moc krásný díl a udělal mi obrovskou radost. :3 Už se jednoduše nemůžu dočkat dalšího dílu. :3

3 Tessie Tessie | 19. května 2014 v 20:48 | Reagovat

Normálně se stydím, že sem to přečetla až dnes :/
Ale nějak vůbec nestíhám a mám toho moc, ale to je jedno. Tady jde o ten úžasnej příběh, vážně netuším jak to skončí, ale doufám, že konec téhle povídky je daleko :) Jen tak dál Petí, seš neuvěřitelná, že tohle dokážeš vymyslet :3

4 Anne Anne | 20. května 2014 v 11:24 | Reagovat

Petí... Opět jsi mě naprosto ohromila! Tohle jsem nečekala a ještě víc mě to utvrdilo v tom, že nemám tušení, jak to dopadne. Nevím, co víc bych dodala, protože jednoduše nemám slov! :)
Btw. Konečně jsem v pátek dala dopis určený pro tebe na poštu, takže snad ti tento týden dojde :) Jsem zvědavá, jak se ti bude líbit! :))
S láskou Anička

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama