Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /74.díl/

24. března 2014 v 16:12 | P. |  I wanna be with you
Krásné pondělní odpoledne přeji =) Na úvod je vhodná omluva, myslím, a to za dlouhou časovou prodlevu. Bylo toho teď moc, hektické období. Však to jistě také znáte. A upřímně, o to víc si cením vaší podpory, neskutečně mě nakopává. Děkuji za všechny komentáře a kliky v anketě, jen díky nim vím, že tohle zveřejňování má cenu. I přesto, že čtenáři stále ubývají, ale o tom mluvit nechci, je to ohraná písnička =D Díky za vše, snad se vám dnešní díl bude líbit…
KRÁSNÉ POČTENÍ
"Celý článek"



"A tajíte?" přidal se podezřívavě Harry. Ještě to chybělo. Aby do nás začal rýpat i někdo další. V duchu jsem v té chvíli děkovala, že aspoň Liam se k našemu srocení doposud nepřidal.
"Co pořád máte?" zvedl Louis hlas. "Nic před vámi netajíme. Jasné?"
"Proč se tedy Niall chová tak divně?" nedal se Zayn.
"To se musíš zeptat jeho."
Stáhla jsem rty do úzké čárky a spolkla slova, která se mi drala na jazyk. Kdybych se nekontrolovala, vykřiknu, ať se ho nikdo na nic neptá, ať se o nás nestarají a nezaplétají se do toho. Ovšem moudře jsem zůstala zticha. Už tak mě kluci jistě mají za blázna.
"Taky zeptám," přikyvoval horlivě hlavou, "jen co se vrátí."
Mohla jsem doufat v jediné. Že i přes Niallovu zlobu a pocit frustrace neprozradí nic z toho, co se kolem mě děje. Kluci by mu nevěřili.
A nebo hůř.
Věřili...
"Mohli bychom toho nechat?" položila jsem si ukazováčky na spánky, začala mě bolet hlava. "Večeře je hotová, tak se najíme, ne?" Každému z nich jsem věnovala povzbudivý úsměv, přestože mě stál neuvěřitelné množství síly. Nechtěla jsem mezi ně vnášet nepokoje, způsobit rozkol. Už tak jsem pomalu přestala zvládat.
"Máš pravdu," přikývl Harry. "Chováme se jako malí kluci." Střelil výmluvným pohledem po Zaynovi a ten se okamžitě zakabonil. Jako děcko, opravdu. Ale asi proto jsem je měla tolik ráda.
"Tak hurá ke stolu," mávla jsem rukama. "To kuře se zeleninou a rýží už čeká."
"Dojdu pro Liama," líbnul mě Louis na tvář a vyběhl do patra.

Niall se vrátil dlouho po večeři, jen zabručel něco hodně vzdáleného pozdravu a zavřel se ve svém pokoji. Měla jsem o něj strach. A zjevně ne sama. Kluci zasedli k válečné poradě a dohadovali se, kdo by měl za blonďákem zajít.
Já věděla, jaké řešení je nejlepší. Ačkoli se mi příčilo, má zbabělost mě zrazovala.
"Hej," houkla jsem rázně. Musela jsem trochu přidat na intenzitě, jelikož jejich hlasy se nesly kuchyní a rezonovaly v celém prostoru. Jako burácení silných motorů.
Když mi všichni věnovali pozornost, přetáhla jsem si rukávy od mikiny přes dlaně a zahleděla se do podlahy. "Skočím za ním já."
Ano, toho jsem se bála. Hrobového ticha.
"Ehm, myslíš, že je to dobrý nápad?" Židle zavrzala o podlahu a Louis stál vmžiku u mě.
Zvedla jsem k němu zrak a zašeptala, aby to nikdo jiný neslyšel. "A co naše nedávná konverzace?" Mířila jsem k části o důvěře a doufala, že mu to dojde.
Došlo.
Poraženě si povzdechl a trhnul hlavou. Jediná odpověď, jíž se od něj dočkám. Věděla jsem to.
"Zlom vaz," zvedl Liam palec.
Jo, jen aby to nedopadlo takto doslovně...
Jenže… JÁ mohla za jeho chování. Sice to nedávalo žádný smysl, ale bylo to tak. Přesně jak mi radil Damien, přestala jsem popírat zjevnou pravdu. Tudíž kdo jiný se měl pokusit o nápravu? Nechci, aby oni mazali moje chyby a sbírali zbytky toho, co kdysi bylo mým životem. To musím udělat sama.
Stanula jsem před dveřmi jeho pokoje. Má ruka se třásla, když jsem ji zvedala k zaklepání, dech pádil a srdce bušilo na poplach. Málem jsem přes hučení v uších ani nic neslyšela.
Otevřel okamžitě. Netvářil se překvapeně, ani v nejmenším. Možná tak nějak tušil, že mě k němu dřív nebo později nohy zanesou.
"Můžu dál?" zeptala jsem se přiškrceně. Místo odpovědi jen pokynul a uhnul mi z cesty.
Jeho ložnice mě překvapila. Okna stínily sametové závěsy v tmavě zelené barvě, na stěnách visely plakáty různých fotbalových klubů a u stěn stálo několik kytar. A abych nezapomněla, panoval tam typický klučičí nepořádek.
"Promiň," narychlo sbíral tepláky a mikiny povalující se u postele. "Tušil jsem, že se tu objevíš, ale ne tak brzo."
"S tím si nedělej hlavu," pousmála jsem se. "Také nejsem právě nejpořádnější typ."
Až když po mně hodil pohledem plným utrpení, mi došlo, co jsem vypustila z pusy. Jak snadné bylo zapomenout s ním na fakt, že nejsem sama sebou. Že nejsem ta obyčejná slečna z České republiky. Ach jo, fakt jsem se začínala cítit jako schizofrenik.
"Promiň," sklopila jsem provinile pohled. Jako bych měla na ramenou tunu starostí, pod jejichž tíhou jsem se vůbec nemohla narovnat. "Předstírej, že nic neřekla."
"Omluvu ti dlužím spíš já," zhroutil se do křesla stojícího u okna. "Vím, že se teď chovám fakt nesnesitelně. A mrzí mě to. Jen prostě... Citům člověk neporučí. Sama to víš, rozum na ně neplatí."
V koutcích očí mě znovu začaly pálit slzy. Rozhodla jsem se jim však nepoddat. Už jsem měla dost té své přecitlivělosti.
Zabodla jsem zrak do podlahy a vydala se k posteli. Usedla jsem na kraj, abychom na sebe s blonďákem mohli vidět. Tedy, pokud bych se konečně odvážila čelit jeho pohledu. Ten prostor mezi námi mi navíc dával jistější pocit.
"Můžu se na něco zeptat?" prolomila jsem nakonec onu bariéru mlčení. Když Niall souhlasně zamručel, zhluboka jsem se nadechla. " Proč jsi Louimu řekl, že můžu v každé chvíli zmizet?"
"A není to snad pravda?" opáčil pevně.
"Jenže teď nezáleží na tom, co je pravda a co ne," zvýšila jsem hlas. "Louis nic neví, netuší, co se kolem něj děje."
"Proč mu to vlastně neřekneš?"
Jako by se mi zastavily všechny tělesné funkce. Co to Niall povídá za blbosti? Je při smyslech? Nebo se pravý blonďák někde venku ztratil a přede mnou teď sedí jeho zlé dvojče? "Zbláznil ses?!"
"Přemýšlej, copak to není to nejlepší řešení?"
"Není!" prskala jsem. "Ztratila bych ho! Všechno bych zničila! Nechal by mě zavřít do nějakého sanatoria pro duševně choré, kde by nebylo nic než holé bílé stěny a pach zoufalství." Jen z představy mi po zádech běhal nepříjemný mráz.


* * * *
Autor: PETRA (ASK → pokud byste se chtěli vyjádřit k povídce nebo k čemukoli jinému, jsem vám k službám)
Takže jsi dočetla v pořadí již 74.díl? Jsem mooooc ráda, že právě Ty jsi vydržela a zachovala přízeň, pevně doufám, že Tě příběh nezklame a dokážeš vydržet do konce =) Chtěla bych Ti poděkovat za podporu, kterou mi vyjadřuješ tím, že máš povídku ráda... Moc to pro mě znamená a nezapomenu to ani Tobě, ani ostatním. Mám Tě ráda!
PROSÍM VÁS O JEDINÝ KLIK V ANKETĚ (NEBO KOMENTÁŘ), NIC NESTOJÍ (A KDYŽ STOJÍ, PAK MÁLO ;o)) A ZABERETO VTEŘINKU. PROSÍM =)
 


Anketa

24.3.: Sčítání přeživších čtenářů, dovolila bych si Tě poprosit o jedno kliknutí, šlo by to? =) Děkuju ♥

#click & click#

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | Web | 24. března 2014 v 16:19 | Reagovat

další užasný dílek, čekání se vyplatilo

2 kristý kristý | E-mail | 24. března 2014 v 19:29 | Reagovat

Bohové volejte sláva. :3 Další suprvoý dílek. Je to prostě dokonalý a já se nemůžu dočkat, jak to celě dopadne :3

3 Anne Anne | 24. března 2014 v 20:30 | Reagovat

Petí... Opět jsi mi sebrala všechny slova. Vůbec si nedokážu představit, jak by Louis zareagoval, kdyby mu vše řekla. Jsem hrozně napnutá! :D Vůbec se nemusíš omlouvat, myslím, že tě všichni chápeme :) A rozhodně to čekání stálo za to! Vážně nevím, co bych měla psát, abych se pořád neopakovala. Jen ti řeknu,že si nechci připustit, že tohle jednou skončí, ale zároveň se nemůžu dočkat toho, jak to všechno dopadne.
Jen tak dál Petí! :)
Anne

4 Ell Ell | 24. března 2014 v 20:46 | Reagovat

Ahoj Petí, ještě jednou se omlouvám, že jsem na minulý díl tak zanevřela a přečetla si ho až tak pozdě. Ale taky toho teď nemám zrovna nejmíň.
Tak nějak doufám, že Peťa poslechne Nialla a řekne to klukům, ale netuším, co by se pak stalo. Ale proč by jí vlastně neměli věřit? Vždyť právě jim změnil osud životy více než uvěřitelně. Hrozně se mi líbí, jakým směrem se to začíná ubírat a jsem neskutečně napnutá, co bude dál. Píšeš dokonale a ještě nám děkuješ za to, že to čteme. Hrozně moc si tě za tohle vážím! :))
Měj se krásně a snad to hektické období u tebe trochu poleví :)

5 Andyka Andyka | 1. dubna 2014 v 16:24 | Reagovat

opäť raz dokonalé... teším sa na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama