Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /72.díl/

4. března 2014 v 17:17 | P. |  I wanna be with you
Krásné úterní odpoledne =) Jak válčíte ve škole? Také je u vás takové šedivé, podmračené počasí? Takhle se ani člověku nikam nechce.
Vesele s románem pokračuji dál, a jak jsem si uvědomila, stále oddaluji konec. Je to tak, pořád jsem se nedohrabala k závěrečné části, povídka je rozepsaná. Zamilovala jsem si její tvoření a myslím, že se mi po ní bude stýskat… Nevím proč, ale tato story mi k srdci přirostla nejvíc ze všech, které jsem kdy vytvořila.
Má to někdo z vás také tak? Pokud ano, pak je to největší odměna, jakou jsem si kdy mohla přát.
KRÁSNÉ POČTENÍ ♥
"Celý článek"


Ovládala jsem nastupující paniku. Proč se jen pořád musí zmiňovat o posledních dnech? Ubíjí mě to! Dělá mi to v hlavě zmatek, neskutečně velký. Protože nějaký čas už jsem přece v jeho životě přítomna já, ne? Ačkoli on o tom nemá nejmenší tušení.
Takže Damien neměl pravdu. Protože jak můžete milovat někoho, o kom ani nevíte, že existuje?
Hlava se mi zamotala.
"Odpusť mi," pokračoval, nevnímajíc můj děs. Soustředil se pouze na nás, na fakt, že mi nevědomky ublížil.
Ach jo. Jak bych mohla tohohle kluka nemilovat?
"Nemluv už o tom," nadechla jsem se. "A slib mi jednu věc. S Niallem to urovnáš."
Zaťal zuby.
"Prosím... Neudělal snad nic tak strašného!"
"Proč jsem si jen neuvědomil hned, že je do tebe zamilovaný?" sklopil pohled, jako by ho toto poznání stálo veškeré zbylé síly. "Vždyť to bilo do očí. Když jsem tě dnes přinesl domů, v bezvědomí, zbledl jako stěna, nehnul se od tebe... Jak jsem mohl být tak slepý?"
V duchu jsem samu sebe proklínala. Já vlastně svým příchodem jen každému ubližuji! Kluci se kvůli mně hádají, Louis si neustále dělá starosti, zda jsem v pořádku. Tohle se skutečnou Eleanor jistě podstupovat nemusel...
"Ale máš pravdu," povzdechl si nakonec. "Nemůžu mu jeho city zazlívat. Byl bych pokrytec."
"Takže si s ním promluvíš?"
"Ano, promluvím, slibuji."
"Skvělé," vymanila jsem se mu a pomalu ho začala postrkovat ke dveřím. "Co kdybys to udělal hned? Já mezitím uklidím tuhle spoušť," ukázala jsem na snídani válející se po podlaze. Uf, to si tedy dám.
"Nech to být. Uklidím si to sám, stejně jsem ten chaos způsobil já." Tvářil se jako boží umučení, bez nadsázky. Nebo jako štěňátko, kterému někdo vyčinil za zničení nábytku. Bože, mám dost. Už o něm uvažuji jako o štěňátku...
"Utíkej," mávla jsem rukou dřív, než bych se na něj stihla pověsit a donutit ho, aby už nikdy nikam neodcházel.
"Jsi poklad," šeptnul zjihlým hlasem, líbnul mě na tvář a tiše z ložnice vyklouzl.
S povzdechem jsem se vydala do velké koupelny na patře. Ve skříni jsem tam našla kýbl, hadr a pár čistících prostředků, tak jsem to vše bez rozmyslu popadla a znovu se zavřela v pokoji. Připadalo mi to jako mé soukromé útočiště, nepřekonatelná hradba chránící mě před zbytkem světa.
Pocit bezpečí ale zmizel, sotva zaznělo klepání na dveře.
"El?" Sakra, Harry? "Ehm, můžu dál?"
"Jen pojď," vyždímala jsem hadr, naposledy jím přejela po mokré skvrně na koberci a zahleděla se na výsledek. Jo, nemuselo by tam být poznat nic. Uvidíme, až povrch uschne.
Kudrnáč dovnitř vpadl rozcuchaný, s očima opuchlýma od spánku. Což bylo divné, nevzbudila jsem se snad večer?
"Já vím," přesně odhadl, na co myslím. "Asi si říkáš, proč vypadám jako po flámu."
Jen jsem se pousmála a trpělivě očekávala, co má na srdci.
"Dneska dopoledne jsem si byl s pár známými zahrát fotbal v parku. A víš, jak to dopadlo? Po prvním gólu jsme se museli sebrat a utéct, jakoby odnikud se vynořil dav mladých slečen a řítil se přímo na nás. Prchali jsme až do centra. Takže když jsem se dostal domů, okamžitě jsem padl do postele."
Ani jsem si neuvědomila, že mi během jeho monologu sjela čelist až kamsi k podlaze. Harry by si asi měl takové historky někam zaznamenávat, jednou by své paměti mohl prodat hollywoodským producentům.
"Tvůj výraz mluví za vše," mávl rukou. Zjevně se dobře bavil. "Ale proto jsem nepřišel."
A je to tu.
"Přišel jsem ti poděkovat za to, jak jsi nám zabránila sednout do auta," vychrlil na jedno nadechnutí. Normálně mluvil pomalu, rozvážně, no nyní jeho hlas připomínal palbu ostrých nábojů. "Kdybys u toho nebyla, nevím, co by se stalo."
Namáhavě jsem polkla. Já to věděla, ale nikdo se ode mě nic nedozví.
"Jen mi dovol otázku. Jak?"
Mělo mi dojít, že se dřív nebo později začne někdo vyptávat, že bude požadovat vysvětlení. V hloubi duše jsem si toho byla vědoma, avšak přesto mě nenapadla vhodná odpověď. Lhát jsem stále ještě neuměla tak dobře, tudíž jsem si musela trochu poupravit pravdu. "Harry, to... Víš, nevysvětluje se to snadno, ale měla jsem takový... pocit. Hrozný pocit, že se něco stane. Možná intuice, kdo ví."
Trochu se zamračil. Jeho intenzivní pohled mi podkopával rovnováhu, převracel útroby naruby a způsoboval bolestivé tepání ve spáncích. Toužila jsem utéct. Schovat se před vším, dělat, jako by se vůbec nic nestalo. Prošlo by mi to?
Těžko.
"Nedívej se na mě, jako bych se zbláznila," ušklíbla jsem se. Doufala jsem, že působím uvolněně a bezstarostně, ačkoli uvnitř jsem panikařila.
"Promiň," rozpačitě se pousmál, "ale nikdy jsem na něco, jako je intuice, nevěřil. Neměl jsem důvod. No, asi budu muset leccos maličko přehodnotit."
Ulevilo se mi. Nezačal na mě křičet "Čarodějnice!". Neotočil se a s křikem nevyběhl z pokoje. Možná to bylo dobré znamení. Kéž už by se vše obrátilo k lepšímu. Musím se svou situací něco udělat. I za cenu toho, že ztratím Louiho. Svou první velkou lásku, opravdovou spřízněnou duši.
* * * * * * * *
Autor: PETRA (ASK)
Pokračujeme vesele dál… Chtěla bych nyní využít příležitosti a z celého srdce vám poděkovat za veškerou podporu. A TO AŤ UŽ FORMOU LAJKŮ, KOMENTÁŘŮ NEBO OSOBNÍCH ZPRÁV. Nikdy jsem si nemyslela, že píšu dokonale, či že jsem dokonce lepší než ostatní, kdepak. Jen dělám, co mě baví, a hnacím motorem je pro mě vědomí, že si můj výtvor někdo zamiloval. Přestože vás osobně většinou neznám, v jistém směru vám vděčím za mnohé…
PROSÍM VÁS O JEDINÝ KLIK V ANKETĚ (NEBO KOMENTÁŘ), NIC NESTOJÍ (A KDYŽ STOJÍ, PAK MÁLO ;o)) A ZABERETO VTEŘINKU. PROSÍM =)
 


Anketa

4.3.: Tak trochu jiná anketa - Ať už příběh dopadne jakkoli, měli byste zájem po jeho skončení o jakési dodatkové "kapitoly" (pohled El na celou věc a nahlédnutí do osudu hlavních hrdinů po několika letech)?

Samozřejmě!
Ani ne...

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 4. března 2014 v 19:26 | Reagovat

samožřejmě že dokonalý díl a v ankěte odpovídám no jasně že ano :)

2 kristý kristý | E-mail | 5. března 2014 v 17:12 | Reagovat

Zase jedna velká krása. Je to opět boží. Miluju tenhle příběh a opravdu jsem si ho zamilovala. Ze všech tvých příběhů mi k srdci přirostl nejvíce. Klobouk dolů. Píšeš úžasně. :)

3 Wendy Wendy | 5. března 2014 v 18:49 | Reagovat

Všechny díly jsou tak úžasný, že už ani nevím, co mám psát. :)
Jsem strašně zvědavá, jak to nakonec dopadne.

4 A.K. A.K. | Web | 6. března 2014 v 17:26 | Reagovat

Petí, ja nemám slov... som fakt zvedavá ako to celé dopadne :) A strašne sa mi páči Louis ako sa o ňu bojí a stará sa o ňu a tak :) Tak veľmi si prajem aby to tak skoro neskončilo a aj tie bonusovky sa mi páčia..takže môj hlas má prvá možnosť :))
Teším sa na pokračovanie :))

5 Ell Ell | 7. března 2014 v 20:40 | Reagovat

Už nevím, co ti psát, protože je to naprosto dokonalé. Možná IWBWY už nečte tolik lidí, ale pořád jich to čte dost. Navíc je lepší mít pár věrných čtenářů, kteří ocení každý díl, kteří jsou štěstím bez sebe, když vidí nový díl. Než mít stovky čtenářů, kteří čtou nějaký příběh jen tak z nudy.
A k anketě na konci: bylo by úžasné, kdyby jsi udělala nějaké dodatkové díly, mám tohle hrozně ráda :)).
http://ask.fm/PetraT1D/answer/110038133659 Ale je tu ještě jedna věc, píšeš to všechno od srdce. Jde to vidět v každém díle-myslím, že v každém díle je něco z tebe. To je to, co dělá tvé povídky dokonalé <3.

6 Anne Anne | 9. března 2014 v 15:38 | Reagovat

Petí, jak bych mohla jinak, než tě opět nesmírně pochválit :) Nechápu jak to děláš, ale vždy se ti povede, že mi příběh úplně 'vygumuje' hlavu! A potom nejsem schopná sem napsat nic kloudného a trvá mi půl hodiny, než něco sesmolím :D Víš, snažím se moc neopakovat, ale nejde snad říct nic, než dokonalé... Jednoduše úžasné a dokonalé! :) Přesně jak psala Ell, v celém příběhu je kus tebe, a to je přesně to, co u správného románu nesmí chybět. Naházet pár písmenek umí každý, ale zformulovat z toho příběh, který má hlavu a patu, není na jedno brdo, bez pravopisných chyb a podobá se opravdové knížce? To je dar. A ty ten dar máš, Petí. A strašně moc ti děkuji, že se o něj s námi chceš podělit :)
Mám tě moc ráda a tvůj styl vyjadřováni, volba slov... Neskutečné! :))
P.S.: Jak jsi se ptala v úvodu, IWBWY jsem si obrovitánsky oblíbila! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama