Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /71.díl/

26. února 2014 v 21:48 | P. |  I wanna be with you
Krásný středeční večer! =) Tak schválně, je na tom někdo jako já? Nemůžu se hnout bez kapesníku, společníky jsou mi horké čaje a nejradši bych pořád spala... Počasí a všudypřítomné viry si našly i mě. Uf.
Ale důvod, proč nyní čtete (možná) tento úvod, je jiný. A to již 71.díl blogového románu s názvem I wanna be with you =) Připadá mi neuvěřitelné, že jsme se skutečně dopracovali až sem. Sice se značným úbytkem čtenářů, ale snažím se na to nemyslet, píšu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tohle je prostě můj styl.
Děkuji vám za všechny krásné komentáře, čtu je poctivě a věřte mi, vždycky mi to prozáří den.
Snad se vám díl bude líbit...
KRÁSNÉ POČTENÍ
"Celý článek"


"Plácáš hlouposti," kuňkla jsem nakonec to nejhorší. Ale zpátky už jsem to vzít nemohla. "Vždyť mě vlastně neznáš. Nevíš, co jsem za člověka!"
"Hele, zpomal trochu!" skočil mi do toho, než jsem se stačila nadechnout. "Možná tě já jediný znám takovou, jaká doopravdy jsi."
Polykala jsem slzy. "Nevíš, jak vypadám," zkusila jsem to poslední.
Pohrdlivě si odfrknul. "No, momentálně mi na tom fakt nezáleží."
Celé to znělo jako pohádka. A zřejmě proto jsem mu nevěřila. Na takové věci se přece nehraje...
"Petro, ještě nikdy mi do života nevstoupila taková dívka."
"Nech toho, prosím..."
Niall neodpověděl. Místo toho zvedl volnou ruku a odhrnul mi z tváře pramen vlasů.
A právě v té chvíli se vrátil Louis.
Se širokým úsměvem rozrazil dveře, ovšem sotva si nás všiml, rysy mu ztvrdly. Tác v rukou, obložený různými dobrotami, zřejmě představoval jedinou překážku, která mu bránila ve výbuchu.
"Lou," lapla jsem po vzduchu.
"Ty," syknul, oči zabodnuté do blonďáka.
Pak se to semlelo strašně rychle. Podnos skončil s hlasitým třísknutím na podlaze, všechno jídlo se rozsypalo, z hrnečků se vylil černý čaj. A Louis se hnal k posteli, jen aby mohl Nialla chytit za límec mikiny a zvednout ho na nohy.
"Jak jsi mohl?" křičel na něj. "Věřil jsem ti! Vždyť jsem se tě před hodinou ptal, co mezi vámi je! A teď tě tu najdu takhle? Uprostřed... Já nevím, chtěls ji políbit?"
Na mé hrůzou vytřeštěné oči nikdo nedbal. Musím to zarazit, a to okamžitě.
"Nestojím ti ani za to, abys odpověděl?" procedil Louis skrz zuby.
"Nemá to cenu," šeptnul blonďák. "Stejně bys mě teď neposlouchal."
To ho rozlítilo ještě víc. Smýknul jím, ovšem než mohl udělat nějakou pitomost, vyhrabala jsem se z postele a protáhla se mezi ně. Lou ho tudíž musel chtě-nechtě pustit.
"Nechte toho, oba dva!" zvedla jsem hlas. Nerada křičím, ale když už to nejde jinak... "Chováte se jako děcka! Lou, pusť ho, prosím..."
Rysy se mu mihla bolest. Copak tak snadno uvěřil, že jsem ho zradila?
Paže poraženě spustil podél těla.
"Nialle," obrátila jsem se, "běž. To si musíme vyřídit sami."
Střelil pohledem ode mě ke svému kolegovi, obočí zvednuté v němém podezření.
"Myslíš, že jí chci ublížit?" štěknul Louis nevěřícně. "Tak málo mě znáš? Vypadni... Vypadni, než se přestanu ovládat!"
V duchu jsem smekla, jelikož se Niall nezalekl. Ramena držel stále vzpřímená, bradu hrdě vystrčenou.
"Běž," jemně jsem ho pobídla. "Já to zvládnu."
Zakabonil se, ovšem na můj hlas zareagoval. Nešťastně si povzdechl a z ložnice vyklouznul. Samozřejmě za sebou nezapomněl hlasitě prásknout dveřmi, což už na Louiho bylo moc. Zaskřípal zuby a spustil: "Co to mělo znamenat? Jak- Proč? Překazil jsem vám snad něco?"
Pocítila jsem nesnesitelné bodnutí bolesti. Avšak ne to známé, tohle mělo úplně jiný ráz. Emoce jako zlost, ublížení, prostě neúnosný pocit zrady.
"Jak můžeš?" Ovládala jsem pomalu se rozostřující vidění, slzy se mi tlačily do očí a já se je snažila za každou cenu zaplašit. "Fakt si myslíš, že bych byla ochotná... Že... Že to..." Hlas se mi nakonec zlomil, po tvářích stékaly slané potůčky. Netuším, co mě vzalo víc. Ono nevyřčené obvinění nebo spíš fakt, že jsem to ve skutečnosti nebyla já, na koho žárlil?
Louimu vše došlo ve zlomku vteřiny. Bez přemýšlení natáhl paže a schoval mě ve své náruči. Ačkoli jsem se mu chtěla vytrhnout, tělo mě neposlouchalo. Přikovalo mě na místě, v jediném okamžiku, u jediného člověka.
"Promiň," broukal konejšivě. "Moc se omlouvám. Já-já nevím, co mě to popadlo. Asi se bojím, že o tebe přijdu. V posledních dnech ještě víc..."
Plakala jsem, dokud jsem měla co. Jakmile se oči unavily, jen jsme tam stáli, v hlubokém tichu, a já o všem přemýšlela. Stále dokola, myšlenky se v mé hlavě střídaly v tempu, kterému jsem nestačila.
"Promiň..."
Odtáhla jsem se od něj a zhluboka se nadechla.
"El, nechtěl jsem-," zarazil se, jelikož jsem se znovu celá rozklepala. To jméno... Jak snadno jsem zapomínala, že nemluvil se mnou. Že se nevyznával mně... Na kousky jsem se roztříštila už dávno, ale nyní jsem měla pocit, jako by mé části rozfoukal vítr do celého světa. Nevěřila jsem, že se ještě někdy poskládám dohromady.
"Co dělám špatně?" zajíkal se. "Omluvil jsem se, doopravdy mě to hrozně mrzí. Jsem prostě blbec."
"Přestaň s těmi omluvami," zavrtěla jsem hlavou. "Ale jedno mi pověz. Věříš mi?"
Neodpovídal. Tudíž jsem k němu zvedla zrak. Tvářil se nejistě, rozpačitě... Možná tak docela nevěděl, co by mi měl říct.
"To mi asi stačí," sebrala jsem se dřív, než mě zase mohly ovládnout emoce, a protáhla se kolem něj ke dveřím.
Daleko jsem se však nedostala. Louis mě totiž po pár krocích chytil za paži a přitáhl zpátky k sobě. Jeho oči mě znovu pohltily, dokázala bych se do nich dívat celé hodiny. "Věřím ti."
Vyčkávala jsem. Tušila jsem, že poví něco dalšího. "Ano, dřív existovalo pár pochybností, měl jsem dojem, jako by to mezi námi přestávalo klapat. Ale teď už cítím jen jistotu. Nedokážu ten obrat popsat, prostě..." Na chvilku se odmlčel, poté sebejistě pokračoval. "Miluju tě. Má láska k tobě v posledních dnech zesílila. Dřív jsem v pohádky nevěřil, to až s tebou..."
* * * * * * * *
Autor: PETRA (ASK)
Fůůha, právě jste dočetli již 71.díl. Stále se mi nechce věřit, že jsme se dostali tak daleko! A to jen díky vám, díky tomu, že mě svou podporou poháníte dál. Pociťuji větší vděk, než si vůbec dokážete představit. Jen mě mrzí, že i přes obrovský nával návštěvníků po zveřejnění nového dílu mi asi tak pouhá 2% nechají kliknutí v anketě... Smutné... Ale člověk asi nemůže mít všechno. Děkuji vám ještě jednou!
PROSÍM VÁS O JEDINÝ KLIK V ANKETĚ, NIC NESTOJÍ A ZABERE VTEŘINKU. PROSÍM =)
 


Anketa

26.2.: Ruku na srdce: patříš mezi příznivce IWBWY? Nestydíš se za to? Chceš se dočkat finále? Ano? Pak není nic jednoduššího než kliknout! =)

♫ CLICK ♪

Komentáře

1 A.K. A.K. | Web | 26. února 2014 v 22:27 | Reagovat

Peti, vážne je to neskutočné! :) Toto je jeden z príbehov, ktoré patria medzi moje najobúbenejšie :)
Nemôžem si pomôcť ale Niallove chovanie mi vŕta v hlave. V tom momente, keď do izby vošiel Lou a našiel ich v tej chvíli, keď boli v tej pozícii... no proste už som čakala, že sa dačo vyjasní a ono nič. Vážne som pri tomto na vážkach.
No a ten koniec. To čo jej Loui povedal bolo fakt krásne. Som zvedavá na jej reakciu :))

2 Mikayla Mikayla | 27. února 2014 v 9:25 | Reagovat

beru to jako takový menší dáreček k zítřejším narozeninám :D jako vždy naprosto užasný a myslím že už mu to brzo řekne, měla by louis ji pochopí

3 Tessie Tessie | 27. února 2014 v 18:12 | Reagovat

Už opravdu nevim co psát, obdivuju ty holky, co ti sem pokaždý napíšou slohovku :)
Prostě a jednoduše je to dokonalé Peťí :3

4 kristý kristý | E-mail | 27. února 2014 v 18:13 | Reagovat

Jen tomu věř, že sme se dostali tak daleko. Já se ani tak nedivím, protože tenhle příběh chtě nechtě si u mě zasloužil největší potěšení a teď tě nechci urazit, ale asi se mi líbí ze všech tvých příběhů nejvíc. Samozřejmě píšeš úžasně. Tvé jednodílovky a dvoudílovku plus příběhy tvoří obrovskou část toho, na co se vždy neuvěřitelně těším. Takže piš dál,ať se dočkáme další a skvěle napsaného dílu. PS: tvůj nový příběh na FB je taky úžasný. Jen tak dál Petí. :)

5 A. A. | 27. února 2014 v 18:18 | Reagovat

Ty to inzeruješ jako nový díl a já jako magor hned klikám na odkaz s tím, že sis dneska tedy hodně pospíšila a já tím pádem zas chvíli nemusím dělat na BP.... Za ten pocit, kdy jsem zjistila, že je to ten včerejší, tudíž už ho mám přečtený, bych tě teď na místě nejraději uškrtila!!!!!!!! :D

6 Wendy Wendy | 27. února 2014 v 19:15 | Reagovat

Petí to je neskutečný :3
V jedný chvíli, když tam přišel Louis sem si myslela, že si to s Niallem vyříkají, ale i když si to nevyříkali jsem, ráda, že se hned usmířil s El/Petrou. Zajímalo by mě, jak to bude dál pokračovat s Niallem.
Brzo se uzdrav.♥

7 Ell Ell | 3. března 2014 v 9:44 | Reagovat

Ten Louis s Niallem, už jsem myslela, že si něco udělají. Jsem hrozně ráda, že se spolu Louis a Peťa usmířili. Nevím proč, ale mám takový pocit, že Niall řekne Louimu o Petře.
Je to čím dál tím napínavější a krásnější. Už se moc těším na další díl.
Hlavně se brzy uzdrav :)*

8 Anne Anne | 3. března 2014 v 21:22 | Reagovat

Petí, o můj bože! Proč mi to děláš? :O Byla jsem tak zaujatá četím, že jsem ani neslyšela psíka, který škrábal na dvěře a chtěl napít, chudáček jeden :D Při větě "A právě v té chvíli se vrátil Louis.", jsem asi přestala dýchat. Ne, asi ne... Určitě! Strašně chci aby byli Petra (alias ty) s Louisem spolu, ale zároveň mi je líto Nialla. Vůbec si netrofám domýšlet, jak tohle ukončíš (Ale doufám, že to ještě v blízké době neplánuješ)!
Jinak, doufám, že už jsi zdravá! :) Omlouvám se, že si čtu příběh až teď, ale mě bohužel zkoušky teprve čekají a mám, co se učit :/
Anne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama