Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /69.díl/

15. února 2014 v 20:54 | P. |  I wanna be with you
Krásný sobotní večer! Pro všechny příznivce románu I wanna be with you mám dobrou zprávu - a to nový díl! Což... asi všichni vidíte =D No, v pořadí již devětašedesátý... Nemůžu uvěřit, jak neskutečně rychle to letí. Věříte, že ještě nemám příběh dokončen? Teď přes zkouškové období jsem nenaťukla ani písmenko, nebyl čas. Snad to v nejbližší době napravím =)
Máte tedy vůbec zájem, aby příběh pokračoval?? =P Pokud ano, jukněte na konec článku ;o)
Děkuji vám všem za úžasnou podporu, ukazujete mi, že má smysl psát, ačkoli nejsem profesionál :3
KRÁSNÉ POČTENÍ



Netuším, jak dlouho jsem tam tak bezmocně přešlapovala a tupě zírala do zdi. Damien mě uměl bezvadně vykolejit, doma v Čechách tohle dokázalo jen pár lidí. A tady to svede strážný anděl. Hmm... Strážný anděl. Ne, na to si nezvyknu.
Upoutal mě pohyb u postele. Louis trochu poposedl, jen aby mi mohl být blíž. Rty se mu pohybovaly, jistě pronášel spoustu uklidňujících slov. Které však já v té chvíli neslyšela. Myslela jsem na všechny ty dny, jenž jsem už v Londýně strávila. Ach jo. Jediným pozitivem na tom všem byl Louis.
Pousmála jsem se, a aniž bych si to uvědomila, do ticha jsem pronesla: "Miluju tě, Louisi Tomlinsone."
Lou sebou viditelně škubnul. "Slyšels to?"
"Co?" opáčil nepřítomně Niall.
"Jako by tu někdo promluvil... Dívčí hlas."
Srdce se mi zastavilo. Zase? Co se to jen děje? Doopravdy mě slyší, nebo má z vyčerpání halucinace a celé je to náhoda? Sázím na to druhé.
Tehdy se mi celý výjev začal rozmazávat před očima. Jako bych unikala na jiné místo, do odlišného času a prostoru. Než jsem se nadála, natáhla se po mně temnota.

Trochu jsem se zavrtěla.
"El?" dolehl ke mně vzdálený hlas. Něco mi našeptávalo, abych rozlepila víčka a samu sebe přivedla do reality, ale já z nějakého neznámého důvodu nechtěla. Ta nicota mi vyhovovala, držela dál veškeré chmury a starosti. Což se mi líbilo. Nebo aspoň myslím...
"El, miláčku!"
Moment, je tohle mé jméno? A proč se při zvuku toho sametového hlasu mé srdce třepotá jako křídla právě vylíhnutého motýla?
Chvíli trvalo, než nade mnou otupělost přestala mít navrch. Pak se mi vše vrátilo s neuvěřitelně silnou razancí. Věděla jsem, kdo jsem, věděla jsem, kým jsem. A toužila se propadnout zpátky do nevědomosti.
Nebylo mi v té temnotě líp?
Odpověď je jasná.
Ačkoli mě to stálo veškeré přemáhání, donutila jsem se oči otevřít. A hned toho litovala. Přestože v ložnici svítila jediná lampička na nočním stolku, světlo mi způsobovalo migrénu. Má paže vystřelila a instinktivně se snažila mě ochránit. Udělala bych cokoli, abych unikla té nesnesitelné bolesti.
"To je dobré," konejšil mě Louiho hlas. "Všechno bude dobré."
Zkusmo jsem se zhluboka nadechla. A zalitovala toho. Žaludek mi totiž udělal salto, za které by se nemusel stydět ani ten nejlepší akrobat. Kdybych ho měla plný, dopadlo by to zle.
"Jsem tu," broukal mi stále můj společník konejšivě. "Hlavně klid, máš tolik času, kolik potřebuješ."
To právě nemám!, toužila jsem zakřičet. Ale hlasivky mě neposlouchaly, nedokázala jsem vydat žádný zvuk. Přitom bych toho výjimečně byla schopná. Asi jsem ještě pořádně nepřemýšlela, jelikož jinak by mi došlo, že mě napadla naprostá hloupost. Z toho bych už nevybruslila.
Znovu jsem si zcela jasně uvědomila, v jak šílené situaci se nacházím, dokonce mi hlavou bleskla i vzpomínka na konverzaci, jíž jsem před minutou vedla s Damienem. Na tu přehnanou nesmyslnou konverzaci. Kdybych si ji jediným úderem z paměti vymazala, s největší radostí si dám pecku pánvičkou.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zasípala jsem. Vůbec jsem svůj hlas nepoznávala. Kdo si ho se mnou vyměnil?
"Dlouho ne," odpověděl zdráhavě.
"A jak jsem se sem dostala?" pokračovala jsem v kladení otázek. Měla jsem hlavu jako střep. Sice jsem se nikdy neopila, ale odhaduji, že takhle se lidé cítí po flámu plném alkoholového opojení.
Odpověděl mi Niall. Až tehdy jsem si uvědomila jeho přítomnost, se studem přiznám, úplně jsem na něj zapomněla. "Původně tě chtěl Louis vzít do nemocnice, ale když si vzpomněl, jak to s tebou zamávalo minule, naložil tě do taxíku a odvezl domů. Zavolal jsem doktora, vůbec se od tebe nechtěl hnout." Došlo mi, že poslední větou se blonďák snažil prolomit dusnou atmosféru, možná se Louis měl naoko uraženě bránit, ovšem on jen seděl a starostlivě mi hleděl do tváře. Bledé líce mi zalil silný ruměnec.
"Díky," šeptla jsem a patřilo to pouze Louimu. Natáhl se a silně si mě k sobě přivinul. Byla jsem příliš unavená na to, abych si dělala starosti. Což se možná brzy ukáže jako chyba.
"No," zamumlal Niall, "nechám vás tu o samotě."
Sledovala jsem ho, pozorně, aby mi neušla ani ta nejnepatrnější změna v jeho obličeji. Těsně předtím, než zmizel na chodbě, se ty modré oči upřely na mě. Bleskla mu v nich neznámá emoce, přesně taková, která vám v hrudi spustí zvonkohru. Jako by chtěl něco říct, vážně jsem očekávala, že promluví. Ale ať už jsem si myslela cokoli, zřejmě jsem se zmýlila. Místo jakéhokoli slova za sebou potichu zavřel a ponořil se do útrob ztichlého bytu.
"El, co se to v poslední době děje?" vytrhl mě z přemítání Louiho obavami podbarvený hlas. Znovu se ozvalo mé hořekující svědomí, ovšem nějak se mi ho podařilo ignorovat. Projednou. "Na jednu stranu ses hrozně změnila a já jsem za to šťastný. Ale na tu druhou ti není vůbec dobře, bojím se o tebe."
Povzdechla jsem si. A to neví ani polovinu. Netuší, že mdloby mají tu moc přenést mě mimo mé tělo a já tak můžu vidět spoustu věcí z jiné perspektivy. Neví, že ve skutečnosti nejsem Eleanor... Ne, a nic z toho nesmí nikdy vyplout na povrch. Nechal by mě zavřít do blázince. I když je to asi jedno, nepohnu-li nějak se svou situací, stejně jsem ztracená.

* * * * * * *

Autor: PETRA
Dočetli jste? Pak je to pro mě čest =) Občas si říkám, jestli vás to ještě baví, když bezprostředně po zveřejnění nového dílu navštíví blog třeba dvacet lidí, ale klik v anketě jich nechá 5. Je to frustrující a ubíjející... Tímto patří obrovský dík všem z vás, kteří kliknou nebo nechají komentář. Děkuju ♥ A POKUD SKUTEČNĚ CHCETE, ABYCH PŘÍBĚH DOKONČILA, MOHLI BYSTE SE PŘEMOCI A ALESPOŇ KLIKNOUT? A pokud se vám něco nelíbí, klidně to napište do komentářů. Jen k věci - délka: já vím, že jsou mé příběhy relativně dlouhé, ale takový je prostě můj styl psaní. Miluju knížky a též se tak sama snažím psát =) Takže tak. Díky za vše, love ya!
 


Anketa

15.2.: Chcete, aby příběh pokračoval? Pak není nic jednoduššího než kliknout! =)

•••••••• // click // ••••••••

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 15. února 2014 v 21:44 | Reagovat

nádherné jako vždy a jediné co se mi nelíbí je tvoje myšlenka, že bys skončila s touto bezvadnou povídkou, opovaž se :) je to strašně napínavý a doufám, že mu to řekne :)

2 Wendy Wendy | 15. února 2014 v 21:51 | Reagovat

Petí, je to úžasný :3
Upřímně nechápu ty lidi, kteří jsou na blogu a ani nenechají komentář, nebo aspoň nekliknou... Ale nic si z toho nedělej, chápu, že by se ti psalo líp kdyby si měla u příběhů větší ohlas, ale určitě s psaním nepřestávej, protože ty jsi jedna z mála lidí, kteří mi (a myslím si, že ne jenom mě) svými příběhy dokážou strašně zlepšit náladu, jsem strašně ráda, že jsem na tebe a na vaší stránku narazila. :-)
Možná nejsi profesionál, ale tvoje příběhy mě baví víc, než knížky od některých profesionálů! ;-)
Děkuju za všechno. Mám tě strašně ráda. ♥

3 Ell Ell | 15. února 2014 v 21:57 | Reagovat

Peti, hlavně, prosím tě, nekonči a nenechávej se ovlivnit tím, že tenhle příběh někteří ignorují. Je to naprosto dokonalé. A kdyby to nebylo napsané takovým stylem, jakým to napsané je, nebylo by to už od tebe. Miluju tvůj styl psaní a jsem si jistá, že nejsem jediná. A ti, co to ignorují kvůli tomu, jak je to napsané, nebo protože je to "moc dlouhé" asi ještě nepochopili, že tohle není obyčejná povídka, ale dokonalá knížka (tedy alespoň pro mě). Jsem hrozně ráda, že ještě nejsi u konce příběhu a těším se na pokračování.
Jinak celkem mě začíná znervózňovat Niall, asi Peťu opravdu miluje. A Louis, jak slyšel ten hlas-to bylo naprosto perfektní. Mezi Louisem a Peťou je určitě nějaké magické nadpřirozené spojení.
A ještě jednou přeji hodně štěstí a pevné nervy u zkoušek. Netušila jsem, že to zkouškové období je tak dlouhé. Asi je to zátěž na nervy, tak snad aspoň trochu pomůže, že ti držím palce :)).

4 A.K. A.K. | Web | 15. února 2014 v 22:42 | Reagovat

Je to naprosto dokonalé. Prosím, neukončuj to ešte. Nevieš si ani predstaviť ako reagujem, keď vidím, že si pridala novú časť. Pre mňa znamená strašne veľa... je to pre mňa taký únik z krutej a bolestnej reality... a od všetkého toho učenia, ktorého mám momentálne strašne veľa a neviem, ktoré maturitné učivo sa mám učiť skôr...
Tvoj blog, FB stránku či wattpad, ale aj napriek tomu navštevujem deň čo deň s očakávaním nového dielu, aby som sa preniesla do iného sveta :)
Mimochodom som vážne zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať a čo ten Niall. A to čo počul Louis... fakt by ma zaujímalo ako je to možné... možno to bude tým, že je to nejaké znamenie... proste, že oni dvaja musia byť spolu... patria k sebe...och, toto radšej ignoruj... moje myšlienkové pochody sú vážne niekedy šialené a nezmyselné...vieš, moja fantázia je niekedy úplne divná...
A ako som ti už na FB písala... pri skúškach ti držím palce, aby sa ti podarili čo najlepšie... :)
Teším sa na pokračovanie tohto úžasného príbehu :)
Andyka :)

5 Annie Annie | 15. února 2014 v 23:47 | Reagovat

D.O.K.O.N.A.L.O.S.T. :-*

6 Tessie Tessie | 16. února 2014 v 13:42 | Reagovat

Je to prostě dokonalé, nechci aby ta povídka někdy skončila :3
Bude se mi po ní stýskat :)
Ale ještě nekončí, takže si užiju každou minutu s touto dokonalou povídkou <3
Pokaždý se opakuju, ale jinak to nejde, protože ta povídka je dokonalá.
Peti, seš neuvěřitelná, že něco tak úžasnýho dokážeš vymyslet a napsat :)
Obdivuju tě, vážně!
Měla by si dostat více obdivu, protože tohle jen tak někdo nedokáže :))

7 Anne Anne | 16. února 2014 v 13:46 | Reagovat

Petí... Je to tak napnuté. Rozhodně ti nedovolím přestat! Máš jedinečný styl psaní :) Knížky hltám jednu za druhou a tvoje "knížka" patří opravdu k těm nejlepším :)Povídka přetéká emocemi a to je u příběhů nezbytné. A když to ještě tak umíš se slovy, vznikne z toho něco neskutečného... :) Promiň, že zase opakuji, ale už mi docházejí slova chvály :D Opravdu smekám a jednou bych chtěla napsat příběh, který by byl aspoň z jedné pětiny tak dobrý jako ten tvůj :)Rozhodně pokračuj! Nedovedu si ale představit, že to jednou skončí... Co potom budu dělat? :(
A taky ti chci popřát hodně štěstí při zkouškách! :) A můžu se zeptat co studuješ? :)
S láskou Anne

8 [Adminka] [Adminka] | Web | 16. února 2014 v 18:22 | Reagovat

[1]: Míšo, děkuju ♥ Každého někdy popadnou chmurné myšlenky =)

[2]: Wendy, moc děkuju! I já Tě mám moc ráda, jsem šťastná, že jsem díky klukům a stránce natrefila na tolik úžasných lidí ♥

[3]: No, zkouškové je vlastně od prosince do února většinou, takže dlouhé nervy =D Děkuji za držení palečků ♥ A za neutuchající podporu, Ty víš, jak moc si Tě vážím ♥

[4]: Tvé myšlenkové pochody nejsou ani šílené, ani nesmyslné, naopak! Je úžasné, že o příběhu skutečně přemýšlíš :3 Děkuju za držení palečků =)

[5]: =o* ♥

[6]: Tessie! ♥ Děkuju... Nevím, jestli si něco jako obdiv zasloužím, ale hřeje mě u srdce, že se mi psaní vede... Aspoň něco =D =)

[7]: Ani, každý příběh, ať už ho napíše kdokoli, je svým způsobem jedinečný ;o) Jsem moc ráda, že se Ti mé psaní líbí, neskutečně mě to naplňuje!
Děkuju za přání štěstí u zkoušek.
Jsem na pedagogické fakultě, obor ČEŠTINA, první rok =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama