Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /68.díl/

7. února 2014 v 19:32 | P. |  I wanna be with you
Krásný večer přeji! Tak jsem si řekla, že je asi nejvyšší čas zveřejnit novou část našeho románu, tudíž tradáááá *fanfáry* Tady je =) Pevně doufám, že vám, návštěvníkům, vykouzlí úsměv na tváři a na chvilku vás odvede z reality do vlastního světa. Každý takový únik občas potřebuje ;o)
Chtěla bych vám moc poděkovat za podporu. A především za úžasné komentáře k minulému dílu, holky, nedovedete si představit, jak jsem se při jejich četbě culila =D Jste úžasné, opravdu!! Pro takové lidičky je radost zveřejňovat... LOVE YA!
KRÁSNÉ POČTENÍ [Petí]
"Celý článek"



"Zase popíráš zjevnou pravdu? Copak jsme o tom nemluvili?"
Na to jsem reagovat nehodlala. Stejně si bude myslet, co chce, a mně jen zbytečně přetečou nervy. A já na něj přece nebudu hnusná jen kvůli svému špatnému psychickému rozpoložení. Nic takového si nezaslouží.
Místo odpovědi jsem se zahleděla na dva úžasné kluky, kteří drželi stráž u mé postele. K oběma jsem cítila náklonnost. Pro Louiho bušilo mé srdce, v Niallovi zase našlo skvělého kamaráda.
Proti své vůli jsem myslela na Damienův výrok o citech, které ke mně blonďák chová. Jistě, brala jsem to jako hloupost, má rozumná část ano. Jenže ta druhá, zbrklejší a víc ovládaná emocemi, se tím zaobírala až příliš.
"Jen nad tím přemýšlej," zazubil se Damien.
"Můžeš mi přestat lézt do hlavy?" vyprskla jsem jako vzteklá kočka.
"Když tvé myšlenky jsou hlasitější než parní lokomotiva. Těžko je nevnímat." Dobíral si mě? Možná. Bylo mi to fuk. Aspoň v té chvíli.
"Tak se snaž," opáčila jsem sladce, možná až kousavě, a pohled nepouštěla z blonďáka. Vážně se v jeho tváři něco zračilo, ale to hned neznamená, že má Damien pravdu... Jistě nemá...
Slyšela jsem, jak se vedle mě chechtá. Kdo by tušil, že má nebeský strážce tolik smyslu pro humor... Já vím, zase ta ironie.
"Žádná duchaplná odpověď?"
Stáhla jsem rty a zarytě ho ignorovala. Což ho jen pobavilo mnohem víc. Nechápala jsem, jak to ti dva můžou neslyšet. Tohle by probudilo Šípkovou Růženku.
"Ty, Nialle," ozval se náhle Louis. Zpozorněla jsem, jako by mě někdo přepnul. "Můžu se na něco zeptat?"
Blonďák přikývl, což mu jako odpověď stačilo. Zhluboka se nadechl a spustil. "Co je mezi tebou a El? Nechápej mě špatně, jenže spolu trávíte nějak moc času. Přitom dřív jste se jeden druhému div nevyhýbali."
Poklesla mi čelist. A stejně tak blonďákovi. Byli jsme si v tu chvíli asi dosti podobní. Ovšem jiné reakce se Lou nedočkal. Niall držel jazyk za zuby, vypadalo to, že už nikdy nehodlá promluvit.
"Proč neodpovídáš?"
Ozval se frustrovaný povzdech. Cítila jsem napětí, sálalo z jich obou. Nepřála jsem si v té chvíli nic jiného než se vrátit do svého, eh, do Eleanořina těla a svým zázračným probuzením celou tu situaci utnout.
"Nialle?" naléhal jemně Lou.
"Mezi námi nic není, neboj," rozhoupal se konečně k nějaké odpovědi. Zdálo se mi to, nebo se v jeho hlase skrývala hořkost? Asi mi přeskočilo. "Můžeš být klidný. Tahle holka," pohlédl na tělo, které nyní patřilo mně, "by tě nikdy, za nic na světě nezradila." Neušlo mi, že se vyslovení jakéhokoli jména vyhnul. Oceňovala jsem to. Podivně mě to konejšilo. Absurdní, já vím.
"Promiň, nechtěl jsem znít jako nějaký žárlivý šílenec," sklopil Louis hlavu, vypadal v té chvíli zlomeně a bezbranně. Jeho společník se napjal, rukou prohrábl vlasy a zhoupnul se na patách. Nechtělo se mu reagovat, ovšem nakonec se přemohl. "Miluješ ji hodně, viď?"
Netušila jsem, zda míří ke mně nebo spíš k Eleanor. Vzhledem k tomu, že on jediný věděl o těchto dvou osobnostech.
"Miluju. Víc, než si dokážeš představit..."
Na tvář mi dopadla těžká slza naplněná utrpením, hrůzou a bolestí.
Damien mě opatrně objal kolem ramen. Tyto lidské projevy náklonnosti asi nebyly nic pro něj, no kvůli mně se přemohl. Rozhodla jsem se, že až najdu svůj hlas, za všechno mu poděkuji.
"Já už nemůžu," zamumlala jsem tlumeně. "Jsem vyčerpaná, každý den žiju ve stresu. Musím se dívat na kluka, do něhož jsem blázen, a myslet na to, že jeho zamilovaný pohled nepatří ve skutečnosti mně."
"Poslyš," namítl, "Louiho chování se změnilo. Všiml si té změny v Eleanor, všiml si tebe. Co když-," musela jsem mu do toho skočit, má duše neskutečně trpěla. "Zase začínáš s tím nesmyslem?"
"Nesmyslem?"
"Jasně," vymanila jsem se mu. "Tvá teorie nemá hlavu ani patu! Nežijeme v pohádce, Damiene. Lidé se nezamilovávají do samé podstaty toho druhého, kdepak. Už nejsem malá holčička, která věří v zázraky."
Třeštil na mě zrak.
"A nedívej se na mě tak..."
"Jak jinak se mám dívat?" rozčílil se. "Před očima se ti odehrává něco neskutečného, ale ty to záměrně přehlížíš!"
Zírala jsem na něj, neschopná obrany. Což u mě není obvyklé, většinou reagovat dokážu. Ovšem tehdy mě zaskočil, něco podobného jsem od něj doopravdy nečekala.
"Radši jdu," mávl bezstarostně rukou. Jako by mi oznamoval, že si musí skočit do obchodu. "Šéfové budou zuřit, že jsem se ti znovu ukázal. Prý jsem ve tvém případě až příliš citově angažovaný."
"A jsi?" vypadlo ze mě, aniž bych si to pořádně uvědomila. Sotva ta slova tedy zazněla, zatoužila jsem vzít je zpátky. Ale jak víme, čas se vrátit nedá. Bohužel.
Damien se tajemně uculil. "Možná." A byl pryč. Nechal mě tam prostě stát, ponořenou ve vlastních úvahách a bez potřebných odpovědí.
→ Máte nějaké přání ohledně konce povídky? Myslím, jak by měla dopadnout? Ne, nepište mi to, vytvořte si v mysli vlastní rozuzlení a pak uvidíme, zda se VÁŠ pohled strefil do skutečného závěru ;o)

Autor: PETRA
Připadá mi naprosto neskutečné, že jsme už u 68.dílu a stále ještě to není tak docela konec... Asi vám, které u příběhu vydržíte, udělím na konci nějakou medaili =D Holky, moc vám za vše děkuju, opravdu. Za trpělivost s mým "rozevlátým" psaním, za podporu, jíž mi pomocí komentářů a všemožných zpráviček projevujete, za to nakopnutí... =) Je vlastně vaše zásluha, že jsme se dostali tak daleko. Mám vás ráda!! =) ♫
PS: Prosím, otevřete si tento odkaz•vzkazík•na•ask•
---- Holky, nevím sice, která z vás to psala, ale chci jen říct, že se bát nemusíte =D Kdyby si někdo z vás chtěl toho blázna *ukazuje na sebe* přidat do přátel, budu jen ráda... Nejsem člověk, u něhož byste musely být nervózní, jsem jeden z obyčejných dvounohých tvorů =) ----
 


Anketa

7.2.2014: Tradičně poprosím čtenáře o kliknutí =) Sčítání musí být! =)

#click#

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 7. února 2014 v 20:35 | Reagovat

já už konec na tuto povídku mám vytvořený dýl tak doufám, že se nepletu :) jinak zase neskuečý dílek, čekala jsem, že už se probere, ale nevadí ale s tím Niallem to bude asi ještě zajímavý no uvidíme :) hlavně pokračuj, mám v plánu si tuto povídku až bude celá napsaná vytiskonut at si ji můžu přečíst kdykoliv a kdekoliv :)

2 Tessie Tessie | 8. února 2014 v 16:05 | Reagovat

S tim Niallem je to čím dál tim víc napínavé!! Už chci aby se probudila, všechno se vyjasnilo! :D
Občas když nevím co dělat, tak si tu povídku čtu od začátku a nikdy mě asi nepřestane bavit :3 Děkuju, že jsi s ní začala <3

3 Wendy Wendy | 8. února 2014 v 17:08 | Reagovat

Petí, popravdě vůbec netuším jak by to mohlo dopadnout, závěr jsem si sice už udelala, ale nesedí mi do něj Niall :D takže se asi nechám překvapit. Jinak je to úžasný, nemůžu se dočkat dalšího dílu... :*

4 Ell Ell | 8. února 2014 v 22:05 | Reagovat

Tohle byl zase naprosto dokonalý díl <3. Hrozně se mi líbí, když Peťa mluví s Damienem, ale ten konec mě trochu zmátl.
Nevím, jak by do tohoto konce zapadal Niall a kam by šla pravá Eleanor. Ale hrozně bych si přála, aby se Petra vrátila zpět do svého těla a Eleanor do svého. Aby se třeba sešly a vše si vyjasnily. Vlastně se nemusí ani sejít, hlavně aby pravá Peťa ve svém pravém těle zůstala s Louisem, který by se do ní zamiloval ještě víc potom, co by zjistil celou pravdu. A Niall by se třeba mohl zamilovat do nějaké kamarádky Peti.
Netuším, jak by to mohlo dopadnout a nechci tě nijak ovlivňovat, ale byla bych hrozně nerada, kdyby to skončilo smutně. Tahle povídka mi přirostla k srdci a přála bych si, aby měla šťastný konec. Abych se, až se k ní někdy vrátím a znovu si ji přečtu, mohla těšit na šťastný konec.

5 Anne Anne | 9. února 2014 v 22:37 | Reagovat

Petí... (všimni si, že vždycky začínám tvým jménem ;D Nevadí ti to nějak že ne? :O) Úplně si mi vyrazila dech! Vždyť jestli ji Niall doopravdy miluje (což myslím, že je pravda), tak bude smutný, protože ona zase miluje Louiho :( Takové zamotané :D Je to něco... Naprosto neuvěřitelného! A halvně jsem nedočkavá, jestli mu Petra alias El, někdy řekne, kdo ve skutečnosti je. A jak to Loui vezme? No ale to už zase předbíhám. Měla bys vidět moje reakce, když najdu nový díl povídky! :D Jsem na horách a krásně si mi tím zpříjemnila dovolenou :) Děkuju moc za to, že jsi (To zní jak z reklamy na Merci -_-) a píšeš svoje dokonalé příběhy! :)
Tvoje Anne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama