Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /67.díl/

29. ledna 2014 v 20:19 | P. |  I wanna be with you
Krásný středeční večer!
Máme tu nový díl IWBWY =) Ano, i přes klesající počet čtenářů stále vesele pokračuji dál ve zveřejňování svého blogového románu =) Snad je to pro drtivou většinu z vás, návštěvníků, pozitivní zpráva. Snažím se, seč mi síly stačí, opravdu. Píšu ze svého srdce a můžu směle říct, že na tuto svou povídku jsem hrdá. Příliš často něco podobného neříkám, nerada hodnotím vlastní práci, to není nikdy příliš objektivní, ale v tomto případě udělám výjimku. Snad mi to nebudete mít za zlé ;o)
Uf, pevně doufám, že se vám díl bude líbit!! =)
KRÁSNÉ POČTENÍ ♥
"Celý článek"


Jak poznáte, že nastal konec? Co je vlastně smrt?
V posledních vteřinách se vám prý promítne celý život. Oslní vás bílé světlo ústící do tunelu, v němž čekají vaši blízcí.
Nevím, na mě tohle nečekalo. Ještě ne.
Ztěžka jsem rozlepila víčka. Nebo jsem si to aspoň myslela. Jenže někde byla chyba. Nic jsem necítila, jako by mé tělo někdo stvořil ze vzduchu.
Chvilku jsem zaostřovala na scénu před sebou.
Co to...
Stála jsem ve známé útulné ložnici, v bytě, který patřil klukům. Okna stínily závěsy, netušila jsem, kolik může být hodin.
Vtom vrzly dveře. Obrátila jsem se po zvuku a rty se mi ihned zkroutily do přiblblého úsměvu. Ano, vstoupil Louis.
"Lou!" natáhla jsem k němu paže. Jenže... On mě nevnímal. Prošel kolem, jako bych snad ani neexistovala, zrak upíral výhradně na postel za mými zády.
"Nevidí tě," objevil se vedle mě Damien. Vyjekla jsem překvapením. Ovšem ani tehdy se Louis neotočil.
"Nevidí mě?" opáčila jsem, vnímajíc ho sotva napůl. Matně mi docházelo, že je opravdu něco strašně špatně, ale mozek pracoval neuvěřitelně pomalu. Nevnímá-li mě, znamená to snad... "Damiene, jsem mrtvá?"
Nevesele se zasmál. "Nejsi, klid. Hollywoodské filmy někdy neskutečně přehání."
"Tak o co jde?"
"Pamatuješ, jak ses na ranči za městem jaksi... přenesla domů? Tak to nebyl sen, fakt ses na chvíli vrátila ke své rodině."
"Ale jak je to možné?" zalapala jsem po dechu. Vždycky jsem tušila, že se za naším světem skrývá nějaký další, úplně odlišný. Ovšem dostat o něm nezvratné důkazy je něco jiného. Navíc důkazy, které zažívám na vlastní kůži.
"Je to něco jako projekce," začal s trpělivým vysvětlováním. "Když se tvá duše rozhodne, že se něco děje a ty potřebuješ vidět věci z nějaké protiperspektivy, oddělí tu vnímající část a pošle ji, kam uzná za vhodné."
Připadalo mi to jako další pohádka. Avšak po tom všem, čím jsem si prošla, jsem jistě neměla právo zpochybňovat jediné Damienovo slovo. A tak jsem mlčela.
"Tudíž minule jsi musela navštívit svůj domov."
"A nyní?" opáčila jsem, aniž bych odtrhla zrak od Louiho, který seděl u mé postele a pevně mě držel za ruku. Bylo mi do breku. Ani jeho dotyk jsem necítila.
"Asi tuším," odpověděl tajemně. "Však sama uvidíš."
V té chvíli dveře vrzly podruhé. Dovnitř vstoupil Niall, bledý jako stěna, s nepatrně se chvějícími rty. Vypadal ztrápeně, možná se dokonce vyrovnal i Louiho výrazu. Pocítila jsem u srdce ostré bodnutí.
"Jak jí je?" zeptal se blonďák potichu. Bál se, že mě probudí. Ach, kdyby věděl...
"Pořád stejně," opáčil Louis, ramena mu klesla ještě níž. "Doktor říkal, že to může trvat hodinu, dvě, klidně celý den."
Když se Niall zastavil na protější straně postele a shlédl ke mně, všimla jsem si v jeho očích zvláštního záblesku. Paže měl napjaté, jako by jim bránil v nějaké činnosti...
"Vidíš?" trhnul Damien bradou.
"A co přesně máš na mysli?" pokrčila jsem ledabyle rameny. Atmosféra houstla, možná je hra na hlupáka to jediné, co mě může zachránit. Ne že bych netušila, co mě čeká. Já to spíš tušit nechtěla.
"Snad nechceš, abych ti to vysvětloval? " vybuchl můj strážný anděl v hurónský smích. "Ale no tak! Jsi přece dospělá mladá žena, co má oči otevřené dokořán!"
Netušila jsem, zda poslední větu myslel ironicky, ovšem pro jistotu jsem mlčela.
Kýžený výsledek se dostavil. Damien si frustrovaně odfrknul a začal. "Niall, tenhle vnímavý mladý kluk, který kdovíjakým způsobem přišel na tvé tajemství, do tebe začíná být zamilovaný."
Teatrálnost jeho slov zanikla ve stínu jejich významu. "Cože?"
"Tyhle řečnické otázky jsem vždycky nesnášel. Co jste si to vy lidé vymysleli za zlozvyk?" vrtěl hlavou jako rodič nad nezbedným dítkem. "Proč pokládáte zbytečné otázky, přestože jste všemu bez problémů porozuměli?"
"Lidstvo má spousty chyb," namítla jsem. "A s každou další generací se objeví nové. Bohužel. Jen kdyby všechny byly takhle malicherné...." Tady jsem se odmlčela. Věděla jsem, že mu dojde, jak bych pokračovala. Vždyť kdo zná lépe všechny naše prohřešky než ti, co se na nás shora dívají?
"Jsi zvláštní, víš o tom?" řekl jemně. "Ale myslím to samozřejmě v dobrém. Mluvíš neuvěřitelně rozumně. Nespadlas náhodou odtamtud?" S posledním slovem zvedl zrak ke stropu a k dotvoření efektu zalapal po dechu.
Rozesmála jsem se a plácla ho po paži.
Periferním viděním jsem si všimla, jak Louis zpozorněl. Několikrát rychle po sobě zamrkal a poté se kolem sebe rozhlédl. Jako by něco hledal. Něco nebo někoho...
"Hmm," vyloudil můj společník divný zvuk. "Zajímavé..."
"Co tím zase myslíš?" vybuchla jsem. Hlava mě třeštila, žaludek se mylně domníval, že je na plavbě po rozbouřeném moři. A já ho nedokázala zklidnit.
"No, teď Louis vypadal, jako by tě slyšel. Však víš, ten smích. A je-li to pravda, pak směle řeknu, že jsem ještě nic takového neviděl. A věř mi, na tuhle planetku se už dívám hodně dlouho."
Čelist mi sjela až někam k podlaze.
"Že tys chytil nějakou tu naši nemoc?" pozvedla jsem obočí. "Protože blouzníš. Dneska plácáš nesmysly."
"Co je nesmysl? Do tebe zamilovaný Niall nebo Louis, který tě může slyšet, ačkoli tvá fyzická podstata se nezvedla z postele?"
Zaškaredila jsem se. "Obojí. Dneska je to jedna hloupost za druhou."
Co myslíte, je na Damienových slovech něco pravdy?
→Cítí Niall něco k hlavní hrdince?
→A je mezi ní a Louim opravdu nějaké hlubší spojení?

Autor: PETRA
67.díl za námi. Páááni *hvízdne* To to letí =D
Víte, budu upřímná. Nechci kritizovat ničí práci, to bych si nikdy nedovolila. Ale občas mě zamrzí, když vidím, jaké povídky se těší největší přízni. Možná někteří z vás ví, kam tím mířím. Víc to tady rozvádět nebudu =)
Ne, nemyslím si, že píšu dokonale, to ani náhodou. Jen mě prostě ten občasný nezájem zabolí =) Nemyslete si o mně teď, prosím, nic špatného... Prostě jen... Uch, nevím.
No, připravila jsem si jednu anketku a jsem velmi zvědavá na vaše odpovědi!! =) Snad se vám část líbila ;o)
PS: V menu najdete kontakt na mě, kdyby chtěl někdo pokecat, budu jen ráda, nutně se potřebuji odreagovat, je toho nějak moc =)
 


Anketa

29.1.: Průzkum trošku jinak: Jak jste se dostali k příběhu? Jsem zvědavá =)

Přes facebook
Někdo mi ji doporučil
Brouzdáním po internetu
Jinak =)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 29. ledna 2014 v 20:45 | Reagovat

určitě má Damien pravdu, a s niallem? do předešlé kapitoly jsem si myslela, že k ní nic necití ale ted trochu pochybuji a louis má určitě nějáké hlubší spojení ... jinak je to neskutečná povídka

2 Ell Ell | 29. ledna 2014 v 21:51 | Reagovat

Nemám slov. Když jsem to dočetla, tak jsem ještě pár minut hleděla na obrazovku. Tenhle díl byl tak dokonalý, jiný, lepší, že mě to skoro rozbrečelo. Neumím to vysvětlit, ale mám pocit, jako by ses během téhle povídky v tvém psaní neskutečně zlepšila a zdokonalila. Všechny tvé povídky jsou úžasné a ráda si je přečtu. Ale tahle je jiná, je to kniha. Neříkám to jen tak, každým dílem to potvrzuješ. Jsem si jistá, že kdyby tohle nebyla povídka, ale knížka a já na ni narazila v obchodě, tak se rozhodně zařadí do šestice mých nejoblíbenějších knih. A víš, co to je za knížky? Všechny od Stephenie Meyer. Doufám, že teď chápeš, jak úžasná tvá povídka je.
Píšu ti tu plno věcí, které možná někdy nedávají smysl, ale jen se ti snažím nějakým způsobem vysvětlit, jak moc mám tvou povídku ráda, a jak miluju tvoje psaní.
Myslím si, že Damien říká Peti pravdu. Vždyť je to její strážný anděl. U Nialla si nejsem vůbec jistá. Spíš si myslím, že má nějaké hlubší nadpřirozené cítění, které třeba podědil po své babičce, než že něco k Peti cítí. Mezi Peťou a Louisem je rozhodně nějaké spojení a to hrozně silné. Věřím na nadpřirozeno i spřízněné duše.
A k tomu, co jsi napsala na konci. Jsem hrozně ráda, že jsi na svou práci hrdá, protože na to máš plné právo. A proč mají "některé povídky" tak velký ohlas, to netuším. Nechci nikoho soudit, ale je to jako se všemi ostatními knížkami. Většina lidí se radši podívá na film, než by si přečetli knížku. A taky je to určitě dáno věkem. Nechci, aby to vyznělo špatně, protože já jsem taky ještě dítě, ale myslím si, že ty menší holky si radši přečtou nějakou jednoduchou povídku bez děje a neumí třeba ocenit takovouto povídku.
Doufám, že to, co jsem napsala není moc zmatené. Měj se krásně :)

3 A.K. A.K. | Web | 29. ledna 2014 v 22:58 | Reagovat

Konečne som si po dlhšej dobe našla čas na okomentovanie aj tohto príbehu:)) tak tu to je :D

Ver či never, zrovna tie otázky čo si položila mi počas čítania vyskočili v hlave...Úplne som sa nad tým aj pozastavila... ale, keďže vyjadrovanie mi moc nejde, tak prosím neber toto nejako extra vážne, ok?
Takže čo sa Nialla týka... myslím, že celkom teoreticky by sa do nej mohol zamilovávať... ale tiež je tu možnosť, že ju berie ako svoju mladšiu sestru... alebo mu proste prirástla k srdcu.
O tom spojení si myslím, že tam určite je. Sčasti sa k tomu prikláňam aj preto, že vtedy, keď boli na ranči a Louis videl tú fotku, tak sa mu zdala známa.
No a čo sa týka tvojej prvej otázky, tak si myslím, že pravdu Damien pravdu má. :))
Inak táto časť bola dokonalá, ako každá jedna samozrejme. :))
Strašne moc sa teším na pokračovanie :))

4 CC CC | 30. ledna 2014 v 18:51 | Reagovat

Dlouho jsem nekomentovala, ale to neznamená, že neklikám a nečtu! :)
Když jsou ale otázky, tak odpovím :).
Damien má vždycky pravdu, takže PRAVDA PRAVDA PRAVDA! :D
Niall... myslím, že je do Petry zamilovaný od začátku... proto ji 'viděl'... ;)
A mezi Louisem a Petrou je určitě spojení, proč by se jinak dostala do Elina těla, proč by našel Louis JEJÍ fotku na ranči? Všechno do sebe zapadá jako puzzle (jó, kdybych takhle radši chápala matematiku :D)

5 kristý kristý | E-mail | 30. ledna 2014 v 19:22 | Reagovat

No pááááááááááááááni. To je bezdyskuze ten nejlepší příběh, který jsem doposud četla. Je neskutečně nádherný. Abych pravdu řekla, tak tenhle díl mě celkem přelvapil. Zdá se mi, že se to začíná nějak zamotávat a že v tomhle dílu, je toho napáno spousty, aby MY čtenáři si s tím lámali hlavičky. Ty ses prostě rozhodla Petí, že nás trochu pozlobíš (v dobrým slova smyslu). Myslím si, že Damien má svým způsobem pravdu. Je celkem dost možný, že se Niall do El zamiloval. Možná se ale pletu a od té doby, co se El změnila k ní jen cítí větší přátelství, nežli dřív. Každopádně, to se dozvíme až v následujích dílech, na které se už nemůžu dočkat. A Mezi El(Petrou) a Louisem je určitě nějaké hluboké spojení. No prostě celkově musíš co nejdřív přidat další díl. I <3 it :)

6 Wendy Wendy | 31. ledna 2014 v 22:13 | Reagovat

Je to skvělý, strašně rychle to letí, ale ještě ani jednou za těch 67 dílů se mi nestalo, že by mě díl nebavil, nebo že bych věděla co se v dalším díle stane.
Myslím si, že Damien má pravdu. U Nialla si nejsem jistá, do minulé kapitoly jsem si myslela, že ne, ale teď už si zase myslím, že asi jo. A ve spojení mezi Petrou a Louim pevně doufám. :3
A ještě jsem ti chtěla říct, aby sis z toho, že mají některé povídky víc čtenářů než ty tvoje nic nedělala. Většina jiných povídek které jsem četla byli buďto perverzní a nebo všechny v podstatě úplně stejné, takže už na začátku vím, jak to bude dál. A právě proto tolik miluju tvoje povídky, protože jsou úplně jiné než všechny ostatní a nikdy nejde dopředu předpokládat co se stane, protože když už si myslím, že to vím, tak mě další díl vždycky něčím překvapí. ♥

7 Anne Anne | 31. ledna 2014 v 23:46 | Reagovat

Ach bože... Petí, ty mě stále čím dál více překvapujdeš! :O Při čtení jsem zalapala po dechu hned dvakrát. A to poprvé u věty "Niall, tenhle vnímavý mladý kluk, který kdovíjakým způsobem přišel na tvé tajemství, do tebe začíná být zamilovaný." a po druhé "No, teď Louis vypadal, jako by tě slyšel. Však víš, ten smích". Rozhodně mezi nimi je velmi silné spojení. Něco jako spřízněné duše, které se musely setkat :) A Niall... Tak jak by se do tebe nemmohl zamilovat, když jsi tak úžasná :)
Vždycky myslím na spoustu věcí, mám v hlavě binec, ale jakmile si přečtu jeden díl z jakého koliv tvého příběhu (především u tohoto), už je tam místo jen na to jedno. Ještě že tak.. Děkuju :)
A k tvé promluvě k jiným povídkám... Máš naprostou pravdu. Když vidím, co někdo dokáže napsat a má u toho 50 komentářů jak je to strašně úžasné a napínavé... Vážně to nechápu. Buď je to 13+, což mi přijde občas až nechutné a nebo absolutně předvídatelné a o ničem. Tvoje povídky jsou něco úplně jiného, co jsem ještě nidky nečetla. Proto jsem strašně ráda, že jsem na tebe narazila a všem o tobě vyprávím :) A (promiň, že s tím zase otravuju :D) když jsem našla tvůj e-mail ve schránce, byla jsem štěstím bez sebe, jako by mě follownul jeden z našich kluků :)
Petí, mám tě moc ráda! :) I když tě vlastně neznám. Ale ano, znám! Jak si mi napsala, v povídkách toho o sobě člověk prozradí nevědomky hodně. Nikdy, NIKDY nekonči z psaním (Což ty bys asi stejně neudělala viď), protože nevím, co já bych si potom počala :)
Tvoje Anne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama