Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /66.díl/

23. ledna 2014 v 19:00 | P. |  I wanna be with you
Dobrý čtvrteční večer =)
Uplynul týden od chvíle, kdy jsem naposledy zveřejnila díl. Je tudíž nejvyšší čas na další dávku pro ty z vás, které si povídku zamilovaly alespoň tolik co já při jejím tvoření ♥ Pevně tedy doufám, že takoví mezi vámi jsou... Postupujeme pomalými krůčky dál a přiznám se, že konec mám v hlavě jasně nalinkovaný, jen teď díky zkouškám nemám vůbec čas psát. Snad se to brzy zlepší.
Děkuji všem za podporu, a ještě více děkuji těm z vás, kteří mi aspoň klikem nebo komentářem dají najevo, že se jim příběh líbí. Nebýt byť maličké zpětné vazby, neměla bych motivaci ke zveřejňování ♥
KRÁSNÉ POČTENÍ
"Celý článek"


"Promiň, Lou," opřela jsem se lokty o stůl a zahleděla se na čisté prostírání. "Možná jsem měla držet jazyk za zuby, jenže... Já fakt nevím, co se to se mnou děje." Ty neustálé omluvy už mi byly vážně trapné. Další důkaz, že já tu nemám co dělat. "Asi jsem to teď nám oběma pěkně zavařila, co?"
Od srdce se zasmál. "Toho bych se nebál. Spíš naopak."
Nechápavě jsem svraštila obočí.
"Možná jsi je donutila pouvažovat nad určitými věcmi. Za což by sis zasloužila nějakou medaili. Jde-li o tohle, neposlouchají nás. Ať už se s kluky snažíme jakkoli."
Měl vlastně pravdu. Už doma jsem se nestačila divit, jak snadno holky uvěří prvnímu drbu, který se objeví na internetu. Možná i díky svému věku jsem to všechno brala s rezervou, většině jsem se zasmála. Dokud se mi pod nos nedostal nějaký důkaz, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Asi část ve mně věřila, že by to takhle měli mít všichni. Věděla jsem, co dokážou pomluvy. Zvlášť dostanou-li se k někomu ochotnému si je poslechnout.
"A není nakonec jedno, co jsem jim pověděla?" sklopila jsem zrak. Celou mou bytost zahaloval smutek. "Když budou chtít, jako že budou, stejně ze mě udělají tu nejhorší."
Napůl jsem očekávala, že se ozve vyděšené zalapání po dechu. Avšak Louis se asi uměl ovládat mnohem lépe než já. Kdo ho nezná, stínu úleku v jeho tváři by si vůbec nevšiml. "Jak to myslíš? Stalo se snad něco?"
Stalo! Toužila jsem křičet z plných plic. Já nejsem Eleanor! Nejsem tvá přítelkyně a nikdy jí nebudu! Ubíjí mě to, dochází mi síla. Nejradši bych se vzdala, řekla těm nahoře, že vyhráli. Ať si připíšou další triumf.
Ano, tohle všechno bych ze sebe v té chvíli nejradši dostala. Myslela jsem to vážně. Minutu od minuty jsem se cítila slabší, jako by někdo otáčel knoflíkem a zamezoval mi v přístupu k energii. Nevěděla jsem, jak dlouho to ještě vydržím.
Tehdy se něco změnilo. Nevím jestli ve mně nebo spíš v atmosféře, která mě obklopovala. Možná obojí, kdo ví. Tíha na hrudi se znásobila.
"Nestalo se nic," zkusmo jsem se zhluboka nadechla. Mezi žebry mě bolestně bodlo. "Jen jsem v posledních dnech přehodnotila pár věcí."
"Pár věcí?" zašeptal rozechvěle. Brada mi vystřelila vzhůru. Moment, nemyslí si snad...
Dle výrazu v jeho obličeji ale dospěl přesně takovému závěru. Bál se, že jsem přehodnotila své city k němu? Tedy, že El přehodnotila své city? Ne... Ne, ne, ne! Zatraceně! Tohle se nedá snést. Praly se ve mně dvě různé osobnosti, psychiatři by si na mně smlsli.
"Lou," natáhla jsem ruku a přikryla jí tu jeho. "S námi to nemá nic společného, přísahám. Jak tě to vůbec mohlo napadnout?"
Provinile sklopil zrak a kousl se do rtu. Výraz plný rozpaků. "Asi jsem si všiml, jak moc ses za ten uplynulý týden proměnila. Možná určitá má část čekala, že ty změny ovlivní i nás dva."
Mrkala jsem a mrkala, snažíc se rozebrat význam jeho slov. "Toho ses fakt bál? Proč? Zavdala jsem ti k tomu snad důvod?" A je to tu. Všechno jsem zničila! Jsem jako neřízená střela, ničivý hurikán. Nechávám za sebou jen trosky a bolest...
"Ne, to ne," zavrtěl hlavou, nevnímajíc mou pracně skrývanou trýzeň. "Což možná vedlo můj rozum k tomu, aby si vytvořil vlastního strašáka. Chovala ses ke všem tak úžasně a já prostě..." Hlas mu selhal, hlava klesla ještě níž. Vypadal tak zranitelně, srdce mi přetékalo láskou. Tu tíhu jsem nemohla nést dlouho. Ne sama.
Vlastně víc ani říkat nemusel. Zní to absurdně, ale rozuměla jsem mu, chápala ho. Jak by také ne. Druhou půlku vlastní duše prostě musíte chápat.
Svět je zřejmě opravdu provázaný. Co když vážně vše souvisí se vším? I v tom globálním měřítku? Můžu tedy očekávat, že mi kapitulace projde? Asi těžko, i Damien mi to dal jasně najevo...
Docela by se mi teď jeho rada hodila.
Jsem tady, rozezněl se v mé hlavě jeho jemný hlas. Pořád jsem tady. Určitě to někde v hloubi cítíš. Šéfům se můj nenadálý výlet tam dolů moc nezamlouval. Jsme teď oba mnohem víc pod dohledem.
Měl pravdu. Jeho blízkost- Tak moment!
Oba? Pod dohledem?!
"Jak to myslíš?" opáčila jsem v duchu.
"Ach jo," vydechl. "Neměl jsem ti nic říkat."
Než jsem však mohla odpovědět, vytrhl mě z niterního dialogu Louiho hlas. "Promiň."
Škubla jsem sebou. Slyšela jsem dobře? "Lou, za co se omlouváš?"
Upřel na mě nešťastný pohled. "Za to, co jsem před chvílí vypustil z pusy. Když já se den ode dne bojím víc a víc, že na našem vztahu něco pokazím. Jsem si teď jistější než kdy předtím. Nikdy jsem nic podobného necítil." V tomto místě mi srdce vynechalo. Nelíbil se mi směr, jímž konverzace mířila. Bála jsem se, že na jejím konci ze mě bude rozpadlá schránka něčeho, co kdysi představovalo dýchající lidskou bytost.
"Miluji tě den ode dne stále silněji," zadíval se mi do očí. "Každý tvůj úsměv je teď v něčem jiný, celou tě rozsvítí. To... Změnila ses. A já se do té nové El," obdařil mě pokřiveným úsměvem, "úplně zbláznil."
Čekal, že mě jeho slova potěší, že se mi uleví a já je vezmu jako nádherný, upřímný kompliment. Jenže mé tělo se zachovalo úplně jinak. Krev se mi hrnula do hlavy, za víčky mi tepalo. Pomalu jsem odsunula židli, chtíc se vytáhnout na nohy, avšak vláčná kolena mě zradila. Celé okolí se slilo v jediný stříkanec prazvláštní barvy.
"Bože!"

Výkřik bylo to poslední, co jsem vnímala.
Autor: PETRA
Zvrat sem, zvrat tam =) Snažím se, aby se vám každý díl líbil a neunudil vás k smrti, pevně doufám, že se mi to vede =D Vím, že mé psaní je na dlouho, ale já to jinak neumím. Vždycky ťukám a ťukám, a než se naděju, mám 5 stránek ve wordu =D Tudíž klobouk dolů před těmi z vás, které se mnou mají trpělivost. Ubýváte, ale co se dá dělat. Mám vás ráda, THANK YOU! ♥ ♫

 


Anketa

23.1.2014: Chcete-li příběh podpořit, klikněte, prosím ♥

•Podporuji IWBWY ;o)•

Komentáře

1 kristý kristý | E-mail | 23. ledna 2014 v 19:29 | Reagovat

To chce jen dýchat. Petí, to si už asi opravdu ze mě dělaš blázny, že? Je to neskutečně nádherný. Ještě teď to rozdýchávám. Nemůžu si pomoct, ale jsem úplně napnutá, jak struna a čekám na další díl. Miluju tvoje příběhy a tenhle obzvlášť. Je plný něčeho, co nemůžu popsat, ale hrozně jsem si ho oblíbila. Jen tak dál. Už aby tu byl další díl  a já se dozvěděla, co bude s El a jestli to už konečně řeknu Louímu :3

2 Mikayla Mikayla | 23. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

bože ano přesně tohle jsem taky ted vykřikla když jsem zjistila že je to další nápínaček jak tomu já říkám a budu muset čekat další týden na pokračování, peti ty mě jednou zabiješ :)

3 Tessie Tessie | 25. ledna 2014 v 12:34 | Reagovat

Wow! Díl sem si přečetla až dnes, pač sem byla na lyžáku, ale teda klobouk dolů :)
Nechápu jak to děláš, pokaždé mě nečím překvapíš!
Prostě úžasný :)

4 Ell Ell | 25. ledna 2014 v 22:47 | Reagovat

Už jen tím, že je nový díl mi zlepšíš náladu a za to ti moc děkuju :). Na jednu stranu už už chci vědět, jak to dopadne, ale vím, že mi pak bude povídka chybět. Každý díl čtu s nadšením a rozrušením, co se stane dál. Jsem hrozně ráda za to, co Louis řekl El teda vlastně Peti. Doufám, že Peťa nebude mít zase problémy se srdcem. A tu scénu s Damienem úplně miluju, vlastně každou scénu s ním. Je to ještě nadpřirozenější a myslím, že Peti dodává aspoň trochu sílu.
Jinak naprosto souhlasím s Kristý-lépe bych to nenapsala.
Pevné nervy a hodně štěstí u zkoušek :). Už se moc těším na pokračování <3.

5 Anne Anne | 26. ledna 2014 v 19:14 | Reagovat

Vždycky ťukám a ťukám :D Petí, jako vždy. Při čtení tvého příběhu nevnímám nic kolem sebe. A že je toho na vnímání momentálně docela dost :D Naprosto mě ubíjí, že musím vždy čekat na další díl. Že nestačí jen otočit stránku a dozvědět se, co bude dál. Ale možná, že tím je to vše ještě lepší :) Ovšem jestli to ještě vůbec jde! Říkám ti už po stokráté a opět to myslím smrtelně vážně... Píšeš jako profesionál! :) Slib mi, že jednou vydáš knihu. Ať bude o čemkoliv, rozhodně si ji koupím :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama