Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /60.díl/

18. prosince 2013 v 15:53 | P. |  I wanna be with you
Dobrý středeční večer! =) Příští týden už v tuto dobu bude po kouzelném Štědrém večeru. Nevím jak vy, ale já si hodlám učení zpříjemnit sledováním pohádek =D Na to se těším každý rok… Na pohádky není člověk nikdy dost starý =)
Jak jsem tak připravovala tento článek, říkám si: Páni, jak to letí! Ano, právě se chystáte přečíst už krásně kulatý 60.díl! Nemůžu uvěřit, že jsem se zveřejňováním dostala tak daleko. A to jen díky vám! Kdyby tady nebylo těch pár věrných (jelikož počet čtenářů stále klesá a já s tím nemůžu nic dělat =( ), kteří u mého milovaného příběhu zůstávají, neměla bych důvod se o své psaní s nikým dělit.
THANK YOU ♥
KRÁSNÉ POČTENÍ!


Ještě chvilku jsem seděla v trávě, přemýšlela a snažila se číst mezi řádky textu, který mi poskytl Damien. Copak mě právě k tomu nenabádal? Ano, radil mi tak, ale já žádné skryté poselství neobjevila. Ať už v jeho slovech, nebo těch Louiho.
Ach, Louis... Bez nadsázky, láska mého života. Podle mě poznáte, když najdete spřízněnou duši. Někoho, komu můžete věřit. Na koho když pomyslíte, srdce se vám rozbuší. A s kým si dokážete představit budoucnost.
Já tu svou viděla po jeho boku. Jenže ne v tomto těle, v tom svém.... Nedosažitelná představa, neuskutečnitelná. I kdybych se vrátila domů, nic se nezmění. Přijdu o něj a v srdci mi navždy zůstane prázdný prostor s cedulí "Rezervace".
Prohrábla jsem si vlasy. Jak tohle jen dopadne...

Někdy k poledni mi zazvonil telefon. Neochotně a stále ještě trochu mimo jsem ho vydolovala z tašky a nesoustředěně se zahleděla na displej.
Hruď jako by mi zavalilo kamení.
Louis.
Třesoucí se ruku jsem mobil přiložila k uchu. "Ahoj, Lou!" zašveholila jsem nevinně. Zatraceně, tak nucený tón prokoukne každý. "Děje se něco?"
"Kde jsi?" zeptal se bez okolků, ovšem nezněl rozzlobeně či něco podobného. Spíš naopak. Přese všechno mi tělo zalévalo zvláštní teplo. Stačil jeho hlas a já se rozkládala jako staré lego.
"Právě jsem se zastavila v parku."
"Co kdybych přišel? Když se obloha tak pročistila, uděláme si hezký den."
Krevní oběh jako by mi úplně zamrzl. Ne že bych jeho společnost neuvítala, ale... Chtěla jsem se zastavit za Ameliou. To tam mám jít s ním?
Asi mi nic jiného nezbude. Nedokázala bych mu totiž říct 'ne'. "To by bylo skvělé. Jsem u jezera v St.James park."
"Za pár minut jsem tam."
Hovor jsem vymáčkla, přitáhla kolena k bradě a objala je pažemi. Čas sesbírat zbytky sebeovládání.

Několikrát jsem v duchu napočítala do pětistovky, než se Louis objevil. Samozřejmě se v parku spustilo hotové boží dopuštění. Kolem něj se seskupila spousta lidí, ani nevím, kde se tam všichni vzali. Holky ječely jedna přes druhou, natahovaly paže a mávaly mu před obličejem rozmanitými kousky papírů.
Sledovala jsem to se smíšenými pocity. Jak se Eleanor dokázala smířit s takovým životem? Jak dokázala vystát fakt, že kamkoli se s Louim pohne, strhne se... no, tohle? Kdybych měla příležitost, srovnala bych se s tím i já?
Nakonec musel zasáhnout bodyguard. Jeden z těch, co kluky doprovázejí na každém kroku. Rukou si proklestil cestu davem a konečně se ke mně dostali. Lidé, kupodivu, zůstali vzadu, stále zpracovávajíc, koho potkali na tak nepravděpodobném místě.
"El," vydechl Louis a rozpřáhl ruce. Bez váhání jsem vyskočila na nohy a padla mu kolem krku. Na chvíli bylo vše dokonalé, správné. Neexistovalo místo, kde bych byla radši.
"Cos tu vlastně dělala?" odtáhl se a zahleděl se na mě. V očích se mu zračila jakási nová emoce, dosud jsem si ničeho takového nevšimla. Ale nedokázala jsem přijít na to, co se za ní skrývá.
"Eh," vzpamatovala jsem se. "Tak nějak... Mě sem nohy prostě zanesly." Příčilo se mi lhát, dokonce pořád víc, ale co jsem měla dělat jiného? Vyklopit mu historku o strážném andělu? Uznejte sami, že to není právě nejlepší nápad.
"Co bys řekla na společný oběd?"
"No, víš," ošila jsem se, "pamatuješ na ten můj amethystový náramek?"
Přikývl.
"Chtěla jsem dneska zajít do toho krámku, kde jsem ho sehnala. Ta prodavačka je moc milá a... ehm, ráda bych se tam podívala znovu." Cítila jsem, jak se mi na spáncích perlí krůpěje potu, strašně mě vysilovaly ty nekonečné výmluvy! Ještě ke všemu tak průhledné! Bože, já už na to nemám...
"Fajn," zazubil se a zřejmě doufal, že to překvapení v jeho tváři nezaregistruji. Ovšem já ho pochytila, přestože zmizelo ve zlomku vteřiny. Tentokrát mě nevykolejilo. Začínala jsem si zvykat. "Tak mi to proslulé místo ukaž!"
Nejistě jsem na něj hleděla, avšak když mi nabídl ruku, bez váhání jsem ji přijala. Srdce tlouklo na poplach, závodilo s mým dechem a startovalo záchvat paniky.
Ačkoli mě slunce svými paprsky hladilo po tváři, cítila jsem nebývalý chlad. Plížil se mými kostmi, zachvacoval mé útroby. Bála jsem se. Bála jsem se hrozně moc.
Autor: PETRA
Gratuluji těm z vás, kteří přelouskali jubilejní 60.díl! Každému jednomu z vás bych nejradši osobně poděkovala za podporu, kterou mi vyjadřuje. Ať už komentáři nebo klikáním v anketě, dáváte mi pocit, že nic z toho, co dělám, není zbytečné ♥ Mám vás moc ráda a děkuju za všechno. Pomáháte mi zčásti plnit svůj sen - psaní…
PS: Prosím, věnujte pozornost anketě, uděláte mi radost ;o) ♫

→ASK←
 


Anketa

18.12.: Patříš mezi čtenáře? Pak Tě snažně prosím o klinutí =) Děkuji ;o)

--click--

Komentáře

1 Ell Ell | 18. prosince 2013 v 16:43 | Reagovat

Taky se moc těším na Vánoce! A pohádky taky miluju, hlavně Tři oříšky pro Popelku, to je prostě srdcovka :)).
Páni, už 60. díl. Nemůžu uvěřit tomu, že povídku píšeš už tak dlouho a já se na další díl těším pořád víc a víc <3. DOKONALÉ <3 akorát se nemůžu dočkat dalšího dílu :D. Určitě piš dál :)). A můžu se zeptat, kolik asi dílů to celkem bude mít? Hrozně povídku miluju a nechci, aby skončila!
Vůbec nevím, co mám čekat, hlavně až přijdou k Amelii. A trochu se začínám bát, jak to bude s Petrou a Louisem.

2 Tessie Tessie | 18. prosince 2013 v 19:41 | Reagovat

Konečně další díl :3 Nikdy si nemůžu domyslet, co bude v dalšim dílu, protože to ani nejde. Vždycky to uděláš tak, že mě to totálně šokuje a překvapí. Jinak se těšim na tu vánoční povídku a rozhodně jí sem dej celou :))

3 kristý kristý | E-mail | 18. prosince 2013 v 19:50 | Reagovat

Co víc si přát, než další krásný díl od úžasné autorky Petri? Je to úžasné, jako vždy. Nemůžu uvěřit, že to je už 60 díl. No páni. Jsem z toho nadšená :3 Nemžu se dočkat dalších skvělých dílů. A mimochodem, taky miluju pohádky :3

4 Mikayla Mikayla | 18. prosince 2013 v 20:13 | Reagovat

gratulace k 60. dílu :) vážně tenhle příběh zbožnuju :)

5 Tessa Tessa | 18. prosince 2013 v 22:12 | Reagovat

Děkuju to je ten nejlepší dárek na narozeniny! Že ty si to udělala schválně. :3

6 Lucy Lucy | 18. prosince 2013 v 22:26 | Reagovat

Proč se mi zdá, že kdyby byla Peťa normálně Peťa a ne El, byli by s Louim roztomilý pár?? :O :3

7 Anne Anne | 31. prosince 2013 v 16:32 | Reagovat

Přesně jak si psala, nefunguje mi "klikání" :( Jen občas se povede, že se mi klik a hodnocení načtou. Proto ti tady nechám aspoň komentář :) Popadám dech, nevím co říct. Je to napnuté jak Louího kšandy! :) Snad jen to, že jsem strašně vděčná, že ještě nejsem u konce zveřejněných dílů, protože v tuhle chvíli bych asi... No nevím, co bych, ale rozhodně by to nebylo nic dobrého a mělo to něco společného s hodně velkou netrpělovostí:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama