Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /55.díl/

17. listopadu 2013 v 16:51 | P. |  I wanna be with you
Hezkou neděli přeji =) Jak válčíte? Máte v tomto depresivním počasí nějaké doporučení, jak zahnat případnou špatnou náladu? U mě osobně funguje dobrá knížka, teplý čaj (případně kakao, které mi teď stojí na stole) a oblíbená chlupatá deka :3
Rozhodla jsem se zveřejnit další díl IWBWY, už v pátek mi o něj někdo psal na ASK, ale včerejšek jsem měla nabitý, až dnešní den je o něco klidnější. Pevně doufám, že vám (nebo alespoň někomu) udělá radost. Mně třeba jeho psaní přináší takový hezký pocit, moc mě to baví. Asi proto už mám 70 dílů a stále se nějak nemůžu dohrabat ke konci. Jo, tohle je jedna z těch výjimečných chvil, kdy se Múza činí. Musím ji, holku, pochválit =)
Moc vás prosím o komentář. Stále se vyjadřují jen ti stejní lidé (kterým samozřejmě MOC DĚKUJU, jste zlatíčka ♥), ale mě by zajímal i názor ostatních. A když už se vám opravdu bytostně příčí něco naťukat, klikněte mi alespoň v té anketě ;o) Nic vás to nebude stát a mě to jen potěší… Zkuste se vžít do mé kůže, zveřejňuji pro vás…
KRÁSNÉ POČTENÍ


Moderátorův hlas se nesl místností, jeho slova mi způsobovala husí kůži. Úplně jsem pustila z hlavy, že se přístroj sám záhadně zapnul. Vnímala jsem jen věty linoucí se z reproduktorů. "Včera v půl osmé večer se na hlavní ulici v centru Londýna stala hromadná nehoda. Před radnicí se srazilo pět aut, bohužel si incident vyžádal i několik mrtvých. Rodina, která mířila z Westminsteru, zahynula. V autě byly kromě dospělých i dvě děti. Dle předběžného vyšetřování nedal řidič kamionu přednost v jízdě."
Zbledla jsem, což však nebylo nic oproti tomu, jak vypadal Niall. Jako by se měl každou chvíli zhroutit.
"Bože," zasípal. Bez přemýšlení jsem k němu natáhla ruku a přikryla svou dlaní jeho. "Nialle, klid..."
"Ty to nechápeš," sevřel mé prsty, skoro to až hraničilo s bolestí. "Petro, kdybychom včera vyrazili na schůzku, mohli jsme být na místě té rodiny my!"
Ztuhla jsem. "Cože?"
"Lucas se s námi měl sejít v divadle Broadway, které stojí přímo za radnicí..."
Jen velmi pomalu mi docházel smysl jeho slov. "A-ale... Tak by to přece dopadnout nemuselo..."
Neslyšel mě. Nebo mě spíš nevnímal. "Jak jsi to věděla?" Ty modré studánky naplnil strach. Snad se mě nebojí!
"Nialle," zkusila jsem, ale on naléhavě zavrtěl hlavou. Vyskočil od stolu a začal nervózně rázovat po místnosti. "Jedno je jisté, zachránilas nám život. Ale... Jak je to možné?"
To velmi jasné obvinění mě dopálilo. Zvedla jsem se též a bojovně založila paže na prsou. "To se jako ptáš vážně?" kysele jsem se ušklíbla. "Po tom všem, co ses včera dozvěděl, se mě ještě ptáš, jak je něco možné?"
Usmál se, ramena se mu uvolnila. "Jo, to máš asi pravdu."
Poté se kolem nás rozhostilo ticho. Byli jsme zabraní ve svých myšlenkách, ovšem vsadila bych na to, že se točily kolem stejného tématu. Nehody v centru a mého hysterického výstupu. Je to sice přitažené za vlasy, pravda, ale zřejmě mezi jí a mnou existovala jakási spojitost. Jak jsem mohla tušit, že se něco stane? Snad hlas shůry? Nahromadilo se toho už nějak moc. Kdy to jen skončí?
"Slyšeli jste to?" vřítil se k nám Zayn, zatímco si přes sebe natahoval triko. Vlasy měl rozcuchané, pod očima rozespalé kruhy. "O té včerejší nehodě v centru?"
Zakňourala jsem a bezděky se schoulila ještě víc do sebe. Ovšem Zayn mého hroucení nedbal, posadil se na židli a dál ze sebe chrlil páté přes deváté. "Volala mi mamka, měla strach, jestli jsme nebyli u toho. Doteď jsem ji uklidňoval."
Modlila jsem se, aby mu žádná spojitost nedocvakla, avšak než jsem to stačila domyslet, obrátil se ke mně. "Kdybys nás včera nedonutila zůstat doma, mohli jsme teď ležet v nemocnici. Přinejlepším..."
Skrytý význam jeho slov mnou otřásl. No vážně, kdyby se ve mně neprojevilo to "něco", mohla jsem se dneska topit v slzách. A nejen já...
"Co se tu děje?" vpadl k nám rozespalý Louis, v patách se mu držel Liam i Harry. Všichni tři měli ve tvářích vypsány obavy, ale já se zapřela, stáhla rty do úzké linky a mlčela. Ať jim to vysvětlí někdo jiný, já nemůžu.
Niall splnil úlohu, jíž jsem se měla chopit. Dal se do zapáleného líčení.
Zabralo to sotva minutu, jakmile zmlknul, rozhostilo se kolem nás ticho. Slyšet byl pouze tikot hodin, dokonce i ono rádio klidně stálo na poličce jako nezúčastněný pozorovatel, jako bychom si všechno předtím vysnili.
"El?" ozval se slabě Louis. Upřela jsem na něj rozostřený pohled. "Jak jsi...?" Větu nechal nedořečenou, ale já si její konec snadno domyslela. Věděla jsem, kam tím míří. 'El, jak jsi věděla, že se ve městě stane nehoda?'. Nehodlala jsem odpovídat, nevěděla jsem totiž jak. Sama jsem tomu podivnému zásahu osudu nerozuměla. Stejně jako Niall se ani Louis nedočká rozumného vysvětlení.
"Co kdybychom se přestali snažit najít nějaké odůvodnění?" poprvé se do toho vložil Harry. "Buďme vděční, že jsme v pořádku. Živí a zdraví."
Měl pravdu, samozřejmě. Ale znáte to, věci, které není, možné vysvětlit rozumem, jsou pro lidi neuvěřitelně přitažlivé. A tato záhada do oné kategorie spadala.
Ach, kdyby jen Harry tušil, jak moc mi jeho názor přišel vhod. Nejradši bych mu skočila kolem krku.
"Tak, Sybilo," oslovil mě se stopou humoru v hlase Liam. Já sebou však při tom titulu trhla. Nepřišel mi vtipný. Naštěstí si mého rozladění nikdo nevšiml. Nebo jsem si to aspoň myslela. "Můžeme s kluky vyrazit na schůzku? Dnes nám nic nehrozí?"
Donutila jsem se k pobavenému úšklebku, ačkoli mě stál všechny síly. "Křišťálovou kouli jsem sice zapomněla nahoře, ale tuším, že se můžete bez starostí vydat na cestu."
Kluci se uvolněně rozesmáli. Dokonce i Louimu se koutky úst nepatrně zkroutily nahoru, kamenná maska z velké části opadla.
Copak se to dá snášet? Vždyť ho miluju jako nikoho na světě... Jeho blízkost mě rve na kusy, zraňuje mě, zároveň jsem se však nikdy necítila víc naživu. Je tohle láska? Musí být.
"Pojedeš s námi?" zadíval se na mě Niall. Mlčky jsem zavrtěla hlavou. Nehořela jsem právě touhou účastnit se nějakého jejich pracovního jednání. Musela bych znovu vložit veškerou sílu do přetvařování, což se mi příčilo. Byla jsem už z toho všeho unavená.
"Proč se najednou vyhýbáš všem našim aktivitám?" pokrčil Louis rameny. "Nikdy předtím ti nevadilo vyrazit s námi. Naopak. Dělalas nám doprovod ráda. Nebo to tak aspoň vypadalo."
"Lou, tak to není," obrátila jsem svou pozornost k němu. "Já s vámi samozřejmě chodím ráda! Na tom se nic nezměnilo. Ale potřebovala bych si dnes zařídit pár věcí. Přece jen, prázdniny utečou jako voda, než se naděju, je tu škola." Tedy, znovu jsem lhala, div se mi neprášilo od pusy. Ale co jiného jsem mu asi měla namluvit?
Zvláštní, představa školy a studia pro mě naprosto cizího oboru mě v nejmenším neděsila. Asi jsem nějak nepočítala s tím, že v tom těle strávím tak dlouhou dobu. Ne při problémech, které se začaly projevovat.
Autor: PETRA
Další díl je za námi. Přemýšlela jsem, že na blog hodím odpočet do dalšího dílu, abych měla napevno dané, kdy vám ho sem prostě musím dát =) Což takhle nějaké pravidelné intervaly? Ještě popřemýšlím… =) Jinak, se vám líbí směr, jímž se povídka vyvíjí? Je mi jasné, že se určitě najde i spousta lidí, kterým se můj styl psaní nebude zamlouvat, ale takto prostě je. Lidé jsou různí, na světě nenajdete dva stejné, tudíž musí být i jejich vkus jiný. Chtěla bych jen poděkovat pravidelným čtenářům za podporu, věřte, KDYBY TO ŠLO, KAŽDÉMU Z VÁS OSOBNĚ PODĚKUJI, doopravdy. Love ya!

Pořád platí, že mě najdete na fb, tt a ask, kdyby chtěl někdo pokecat, nebojte, já nekoušu! Tedy… Alespoň jsem zatím nikoho nekousla =D
 


Anketa

17.11.: Milý čtenáři. Oslovuji Tě nyní takto přímo a chci Tě poprosit, zda bys mohl kliknout v uvedené anketě. Děkuji, měj se krásně =)

○click○

Komentáře

1 Secret Secret | 17. listopadu 2013 v 18:42 | Reagovat

Hej boží, rychle další díl

2 Ell Ell | 17. listopadu 2013 v 18:57 | Reagovat

Tenhle díl jsem opět přečetla "jedním dechem" <3. Je to opravdu dokonalé! Škoda, že jsi neviděla mou reakci na to, když jsem si přečetla, že jsi u 70. dílu a nemáš v plánu končit, protože jsem vyskočila radostí snad dva metry vysoko :D. Už jsem psala, že mi tvůj styl psaní připomíná styl psaní Stephenie a budu to psát pořád, protože je to čím dál tím větší pravda a já miluju každý díl povídky víc a víc. Prosím Tě, napiš knihu! Nejradši bych četla tuhle povídku od rána do večera. Vím, že ti tu píšu pořád to samé, ale já jsem tak unešená, že si to zkrátka nemůžu nechat pro sebe. Asi si o vánočních prázdninách IWBWY přečtu znova od začátku <3.
Bylo by super, kdyby jsi přidávala v nějakých pravidelných intervalech, měla bych se na co těšit, ale je to samozřejmě na tobě :)).

3 Věrná čtenářka Věrná čtenářka | 19. listopadu 2013 v 15:38 | Reagovat

Dlouho jsem se neozvala,ale to neznamená,že nesedím za pc a nečekám,kdy přidáš další díl či novou jedno dílovou povídku. Věř,že každý jeden den sleduji  tvůj blog  a i tvoji fb stránku. Netrpělivě čekám na další díl. :) Píšeš strašně krásně a doufám,že se jednoho dne rozhodneš vydat knihu.Na lidi,kteří tě "hejtují" nebo jakkoli znemožňují,nehleď!!! Oni jenom závidí,jak dokonale píšeš a vědí,že by to nikdy tak nenapsali! ;)
PS.:Omlouvám se za chyby,které v tomto textu asi najdeš,ale chtěla jsem ti dát vědět,že jsem nepřestala NIKDY číst tvoje povídky a NIKDY nepřestanu!!!!

4 S. S. | 20. listopadu 2013 v 15:59 | Reagovat

Sice skoro vůbec nekomentuji, ale nezapomeň, že jsem věrná čtenářka, co nadevše miluje tento příběh :3 :))
Většinou to čtu na mobilu a nechce se mi to psát;))
Jako každý díl, i tento je úžasný, vždy mě vtáhhne do děje a celé to prožívám s Peťou, tedy.. s El :))

5 Melanie Melanie | Web | 22. listopadu 2013 v 16:15 | Reagovat

Nádherná povídka, miluju ji!!! Píšeš nádherně a poutavě :) A kapitola skvělá :)

6 Mikayla Mikayla | 22. listopadu 2013 v 23:08 | Reagovat

mě se povídka líbí čím dál víc :)

7 Anne Anne | E-mail | 31. prosince 2013 v 14:34 | Reagovat

Úplně živě vidím tvoji budoucí autogramiádu. Ty jednou vydáš bestseller holka! :) A já budu v té řadě, s tvojí knížkou v rukách čekat, až se mi podepíšeš. A v tu chvíli budu ještě víc hrdá (jestli to ovšem ještě jde) na to, že jsem četla tvé povídky, ještě před vydáním knížky :) Možná že nekomentuju každý díl, ale rozohodně každý díl hltám s očima na "šťopkách", aby mi něco neuniklo.
Vidím, že máš ráda nadpřirozeno. V tom jsme stejné. Hrzoně mě baví a moje mamka s ním přímo pracuje :) A nevím jestli jsem to pochopila správně, ale v jednom díle si zmínila, že "asi moc čteš Enigmu". To jsme dvě. Každý měsíc mi chodí do schránky a nejradši mám příbehy čtenářů. No to už jsem zase odbočila, ale jen jsem ti chtěla říct, pokračuj dál stejně jako teď, jsi úžasná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama