Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /53.díl/

10. listopadu 2013 v 15:00 | P. |  I wanna be with you
Krásné nedělní odpoledne! Také je u vás tak depresivně? Lezavý chlad, nepříjemný déšť? Pokud ano, není nic lepšího než si udělat horký čaj (ten mám nyní vedle notebooku já =)), zachumlat se do deky a přečíst si něco pěkného. Třeba i nový díl IWBWY? Ne, to není reklama =D
Vesele pokračujeme dál a já vám můžu slíbit, že nehodlám v nejbližší době skončit =) Pro někoho možná dobrá zpráva, pro někoho třeba ne... To už je na vás. Já jen chci poděkovat za neutuchající podporu. Protože cítit, že vám mé příběhy přinášejí radost, je prostě nepopsatelné ♥ Větší odměna neexistuje... =)
PROTO BYCH CHTĚLA VŠECHNY ČTENÁŘE POPROSIT: KDYŽ UŽ MI NENECHÁTE KOMENTÁŘ, MŮŽETE, PROSÍM, ALESPOŇ KLIKNOUT V ANKETĚ? JE ANONYMNÍ A MNĚ TO VELMI POMŮŽE! Jen bych ráda věděla, kolik má příběh čtenářů. Nic víc, nic míň. Máte-li nějaké konkrétní výhrady, budu ráda, když se k nim vyjádříte =)
DĚKUJU, ZA VŠE ♥ HEZKÉ POČTENÍ ♫


Stáli jsme tam dlouho a jen si užívali vzájemné blízkosti. Ušel mi dokonce i Niallův odchod, vůbec jsem ho nezaregistrovala. Tonula jsem v myšlenkách, dělala si starosti. Ostatně jako vždycky. A to i v Louiho náruči. Měla jsem spíš všechno pustit z hlavy, avšak to jsem nedokázala. Věděla jsem, že mi ten život nepatří. Musela jsem se snažit vrátit ho Eleanor. Bylo to správné. A jak známo, správné věci nebývají lehké.
Otevírala se přede mnou jedna z nejtěžších cest, jaké jsem doposud musela absolvovat.
"Takže jste to vyřešili?" odtáhl se a zpříma se na mě zahleděl. Jeho oči byly znovu tím uklidňujícím hlubokým oceánem, do něhož jsem se nebála vstoupit.
"Myslím, že ano," přikývla jsem. "Ale musím tě na něco upozornit. Zítra na tebe na internetu jistě vyskočí nějaké naše společné snímky, prosím-," Louis mě s úsměvem přerušil. "El, nedělej si starosti! Už v této branži umím chodit, myslím, že mě nic nepřekvapí. Věřím tobě i Niallovi."
Padla jsem mu znovu kolem krku. Zčásti proto, že se jeho slova dotkla mého srdce, no zčásti i proto, abych skryla své lesknoucí se oči. Proč se má povaha s novým tělem nemohla též trochu změnit? Jsem pořád stejně přecitlivělá. Ksakru...

Zbytek odpoledne už o mně a blonďákovi nepadlo jediné slovo. Díky Bohu. Přesto jsem na to ale neustále myslela. O mém tajemství ví někdo další, možná mi pomůže se z toho zmatku dostat. Aniž by někdo přišel k úhoně. Tedy, někdo další. Z mého srdce už totiž střepy jsou. A to tak maličké, že by je nedokázal složit ani mistr da Vinci.
"Ty, El, co je s tebou?" položil mi Louis po večeři ruku na rameno. "Snad nejde o to odpoledne? Poslyš, omlouvám se, choval jsem se jako blb-," bez váhání jsem mu do toho skočila. "O odpoledne nejde. Ale... Já nevím. Cítím, že se něco blíží."
V nevyřčené otázce pozvedl obočí. Nehořela jsem touhou začít mu vysvětlovat, co se za mými slovy skrývá. Možná bude lepší, když si to vyloží po svém.
Vážně se ozvala má intuice. Blížila se bouře...
"Hej, Lou," houknul Liam od prahu do chodby. "Je tu Lucas a vypadá dost naštvaně. Pojď do obýváku, zřejmě bychom to měli vyřešit, ať se děje cokoli."
Žaludek mi sevřela ledová ruka. Ovšem můj společník tu napjatou atmosféru zřejmě nevnímal. Jen kývl hlavou, líbnul mě na tvář a následoval svého kolegu.
Dál mě kolena neunesla. Sice jsem se snažila být silná, jenže veškerou energii jsem ten den už asi vyčerpala. Svezla jsem se podél linky na podlahu a kolena přitáhla k bradě. Cítila jsem se jako vzácná marionetta, jíž si vodiči přehazují jako horký brambor. Jedna mysl by přece nedokázala dát dohromady tak zamotaný příběh, ne? Ti nahoře se zjevně sázeli, čí scénář mě dřív srazí na kolena.
Ale takovou radost jim neudělám. Kdepak.
Po několika minutách se z chodby ozval slabý šum dohadujících se hlasů. Poznala jsem Zaynův a Louiho, ovšem poslední mi povědomý nebyl. Sebrala jsem tedy poslední střípky sil a namáhavě se vytáhla na nohy. Ozývala se mi migréna. Nejradši bych zalezla do temné komory a spala. Do konce svého života.
"Chápu, že se vám to nelíbí," promluvil neznámý naléhavěji, "ale takový už náš byznys je. Občas prostě musíte něco obětovat."
"Občas?" opáčil Liam, stěží potlačujíc zlost. "Myslím, že už jsme toho své kariéře obětovali dost! Takže se nám nesnaž namluvit, že jsme tady my ti špatní." To ostří v jeho hlase se nedalo ignorovat, tak rozzlobeného jsem ho neznala. A muž zjevně též ne, protože se jeho tón vzápětí změnil v konejšivý. "Tak jsem to nemyslel. Samozřejmě děláte vše, co je ve vašich silách." Jasně, takhle se mluvilo na malé děti, když se po nich chtělo, aby přestaly vyvádět.
"Lucasi, vypadni," vložil se do toho Louis. Stručné, leč výstižné.
"Ale domluvení jsme, že?" nedal si pokoj. Ačkoli jsem scénu neviděla, dokázala jsem si ji dost dobře představit. Kluci ho jistě právě vystrkují ze dveří a nemůžou se dočkat, až se ho zbaví. Koutky úst se mi trochu zkroutily nahoru. Neznala jsem toho člověka osobně a už mi byl protivný. Chlapci, do něj!
Odpovědi už se nedočkal. Ale tak nějak jsem tušila, že ať už po nich chtěl Lucas cokoli, budou s tím souhlasit. To mi bylo jasné.
"To vyrazíme okamžitě?" překročil práh Liam, v patách se mu držel zbytek.
"Asi by to bylo nejlepší," odpověděl Zayn. "Už padá tma, ať jsme brzy zpátky."
"Ne!" proťal vzduch výkřik plný paniky. Kluci se ke mně vyděšeně obrátili. Až pozdě mi došlo, že jsem ten zvuk vyloudila já.
"El?" přiskočil ke mně Louis. "Co se děje?"
"Nejezděte nikam!" vyhrkla jsem. Netuším, kde se ta slova vzala. Jako by ze mě mluvil někdo jiný, cítila jsem naléhavou potřebu jim tu cestu rozmluvit. Ovládala mě hrůza. Nesmí sednout do auta! Jinak se stane něco hrozného!
Tato myšlenka mnou otřásla. Uchopila jsem jeho dlaně do svých a zadívala se mu do očí. "Lou, poslouchej. Možná jsem paranoidní, ale něco mi našeptává, abyste zůstali doma. Prosím, nesedejte do auta, zůstaňte doma..."
Díval se na mě jako na blázna, dokonce zvedl ruku a chtěl mi ji položit na čelo. Uhnula jsem před jeho dotekem. "Eleanor, není ti špatně?"
"Není!" zavrtěla jsem hlavou. "Lou, na kolenou tě prosím, buďte doma."
Kluci si za Louiho zády si vyměňovali vytřeštěné pohledy, ale já je pramálo vnímala. Cítila jsem, že je prostě musím udržet tady. Třeba jsem se vinou napětí, v němž jsem žila, stala přecitlivělou. Možná si o mně budou ostatní špitat, že mi přeskočilo, avšak co na tom. Lepší než trnout, aby se jim něco nestalo.
"Děsíš mě," šeptnul. Přesně jako v den, kdy jsem se probudila v těle úplně cizí slečny. Řekl mi tehdy to samé. Jak už je to dlouho? Nevím, přestala jsem počítat. Stejně to nemá smysl, když nevím, co bude zítra...
"Slib mi to..."
"Ale co?" opáčil.
"Že se dneska už nehnete z domu..."
Louis se otočil ke klukům. Ti nenápadně kývali, ačkoli v očích se jim stále zračila ostražitost.
Nechápala jsem, co to do mě vjelo. Zachovala jsem se naprosto iracionálně.
Autor: PETRA
Jak já vytváření tohoto příběhu miluju. Nedokážu přesně říct, v čem mi přijde výjimečný, ale je to... má srdcovka. Můžu jen doufat, že pravidelní čtenáři si k němu našli stejný vztah =) Vytvářím od srdce, nesnažím se za každou cenu zalíbit, to snad ani nejde. Chce-li mě někdo poznat, myslím, že lepší způsob než četba mých povídek neexistuje =) Nebýt vás, nedostali bychom se tak daleko. Bez vaší podpory bych se na internetový svět možná už vykašlala. A za to vám patří obrovský dík! ♥ Nikdy vám to nezapomenu...

PROSÍM O KOMENTÁŘ =) NEBO ALESPOŇ KLIK V TRADIČNÍ ANKETĚ =)
* Kdyby chtěl někdo pokecat, budu jen ráda. Nekoušu =D Doopravdy =P Btw: na případné hejty neodpovídám ;o) *
 


Anketa

10.11.: Patříte mezi příznivce IWBWY? =) Pak poprosím o kliknutí =) Děkujiiii =)

__click__

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 10. listopadu 2013 v 15:37 | Reagovat

čaj mám vedle sebe až na to, že u nás neprší a ještě před chvíli svítilo sluníčko, jinak ten příběh miluju a nešla by třeba jedna kapitola napsat tak jak to cítí el jestli to zvláda nebo ne? myslím pravou el :)

2 [Adminka] [Adminka] | Web | 10. listopadu 2013 v 15:45 | Reagovat

[1]: Míšo, původně to sice mělo být překvapení, ale až skončí IWBWY, hodlám dopsat jakousi... kapitolu, kde stručně shrnu všechno z pohledu El, pravé El =)Tady by mi to nebouralo celý koncept =/ xx

3 Lucy Lucy | 10. listopadu 2013 v 16:17 | Reagovat

Lalala.. Je to prostě super!! po celodenním nic nedělání si přečíst další kapitolu téhle úžasné povídky... Jenom se bojím toho, co po nich ten chlap chtěl.. a taky toho, že jestli nikam nepojedou, tak se jim něco stejně stane, když pojedou další den...:/ :)

4 Mončiča Mončiča | 10. listopadu 2013 v 17:32 | Reagovat

Och, nová časť mi prišla akurát vhod. PO víkendovom upratovaní som sa konečne rozvalila pre počítačom a čo nevidím. NOVÝ DIEL!! Och milujem ťa! :) Nádherné časť a dúfam, že ostanú doma :O Ďakujem(e) za perfektné pokračovanie príbehu.:)

5 Ell Ell | 10. listopadu 2013 v 18:27 | Reagovat

U nás sice kolem poledne vysvitlo sluníčko, ale já se celý den učila na zkoušku, takže další díl je nádherné zpříjemnění večera. Vždycky, když napíšeš, že nehodláš s povídkou v dohledné době končit, tetelím se blahem. Tohle je jediná povídka, u které jsem zůstala, je totiž dokonalá.
Celou dobu jsem četla s vykulenýma očima, hlavně ke konci. Opět je to dokonalý díl, ale trochu mě děsí, co se stane dál a taky ten chlápek.

6 [adminka] [adminka] | 11. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

[3]:

[4]:

[5]:
-> Holkyyy :3 Děkuju za podporu ♥ Jste skvělé! =) xx

7 kristý kristý | E-mail | 11. listopadu 2013 v 18:20 | Reagovat

Ani nevíš,jak miluju tvoje příběhy...Už se moc těším na další díl...

8 Secret Secret | 11. listopadu 2013 v 20:48 | Reagovat

Boží díl ! Tenhle příběh miluju. Nikdy nevím co bude dál ! :) jen  tak dál !!! xx

9 A.K. A.K. | Web | 11. listopadu 2013 v 21:15 | Reagovat

dokonalé...ako vždy! teším sa na pokračovanie :)

10 Anne Anne | E-mail | 31. prosince 2013 v 13:50 | Reagovat

Petí, abych řekla pravdu, nemám tušení, co ti sem mám napsat. Vždy říkám to samé na facebooku, ale nevím, co ti napsat jiného. Asi je to tím, že u tvých příběhů vždy ztrácím slova. Obvzláště u tohoto. Obdivuju, jak to máš promyšlené do posledního detailu, ikdyž je to tak zapeklitý děj. Říkáš, že nepíšeš dokonale, ale musím tě opravit. Naopak, jsi nejlepší spisovatelka, kterou jsem kdy četla. A že jsem toho četla vážně hodně a málo co se mi zalíbí. Nemám ráda ty příběhy, které jsou pořád na jedno brdo, nejsou ani z pětiny tak promyšlené, jako tvoje a o pocitech hlavní hrdinky je tam psáno asi tolik písmen, jež obsahují celý název. Když napíšu, že miluji tvůj styl psaní, budu se opakovat, ale asi to shrne všechno, co bych ti chtěla říct. I wanna be with you, jsem začala číct asi před dvěma dny a vždy jsme zanechávala pouze "klik" a hodnocení. Ale teď jsem měla potřebu ti vyjádřit obrovský dík jinak, než jen pohým klinutím. Víš proč jsem nečetla povídku hned od začátku? Z jednoho prostého důvodu. Bála jsem se, že bych nevydržela to čekání, které bych musela překonat po dočtení posledního zveřejněného dílu. No ale už jsem to opravdu nevydržela. Přelouskávám postupně všechny díly, co jsi doposud napsala a budu netrpělivě čekat na další. Vidíš? To jsem celá já. Nikdy nevím, jak začít psát, ale potom se tak rozepíšu, že nevím kdy skončit. Tak teď už končím. Abys to vůbec přečetla, že? ;)
Prosím, kvůli nám, věrnám čtenářkám, piš pořád svoje povídky, ať klesne nebo neklesne počet. Ti nejvěrnější vždy zůstanou a jsem hrdá, že mezi ně můžu patřit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama