Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /45.díl/

14. září 2013 v 15:50 | P. |  I wanna be with you
Krásnou sobotu přeji =) Přináším vám další díl svého románu. Pomalu ale jistě se posouváme dál, příběh se nám rozvíjí. Upřímně, přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo ocitnout se v kůži někoho jiného? Co byste dělali? Jak byste jednali? =)
Abych se přiznala, dodnes nevím, jak mě takové téma napadlo. Kdysi se mě na ASK někdo ptal, zda jsem to nevyčetla z nějaké knížky. Ne, nevyčetla, doopravdy =) Občas má fantazie funguje podivně a bez toho, aby se mnou spolupracovala =D Můžu se jen modlit, aby vám povídka přirostla k srdci alespoň z poloviny tak, jak se to stalo u mě =)
KRÁSNÉ POČTENÍ


"Ty dvě duše si totiž nikdy nebyly v ničem podobné," vytáhla se do stoje a začala pevným krokem rázovat po místnosti. "Zatímco jedna záměnu přijala jako fakt, druhá se strašně trápila. A z vašeho vyprávění usuzuji, že i ve vašem případě to tak je."
"Takže tvrdíte, že neexistuje možnost, jak to vše spravit?"
"Ale samozřejmě že existuje," pokusila se o chabou imitaci úsměvu. "Nevzpomínáte, co jsem vám říkala? Až se vám povede napravit svůj život a splnit, co pro vás osud přichystal, pravděpodobně se vrátíte zpátky domů."
"Ještě jedna otázka. V poměru k příběhům, které jste nastudovala… Kolik lidí se opravdu dokázalo vrátit zpátky?" Upřímně, její odpovědi jsem se děsila. Hodně. Pomalu jsem se vzdávala naděje, že ještě někdy obejmu své rodiče. A kupodivu mi i nesmírně ubližovala představa, jak přijdu o Louiho.
Zase ta bolest. Rozlila se celým mým hrudníkem, šířila se ke končetinám, až jsem se skoro nemohla pohnout. Lapla jsem po vzduchu, zlomila se v pase a tvář skryla v dlaních.
Amelii došlo, o co jde. Zabořila se do sedadla vedle mě a ovinula mi paži kolem ramen. "Dýchejte. Zhluboka. Vím, že to bolí, ale musíte plíce donutit ke spolupráci! Představte si své oblíbené místo. Nějaké klidné, kam jste se vždycky ráda vracela."
Udělala jsem, co mi řekla. Za víčky mi probíhala zelená pole, která v dálce přecházela v hustý les. Viděla jsem sebe samu na procházce se svým psem, ve své rodné vesnici, a tlak opravdu pomalu začal ustupovat. Brzy jsem se mohla opět svobodně nadechnout.
"Děkuju vám," utřela jsem si uslzené líce. "Tohle se mi teď děje často."
"Nechte mě hádat. Stane se to, když si vzpomenete na toho chlapce, viďte? Nebo sotva vám dojde, že jeho skutečná přítelkyně nejste."
Sklopila jsem zrak ke svým rukám sepjatým v klíně.
"Vy jste se do něj skutečně zamilovala, že? Nikoli tohle tělo, ale vy, vaše skutečné já."
Znovu ticho. Nemusela jsem odpovídat, mlčení vyjádřilo můj postoj mnohem lépe než jakákoli slova. Amelia si zoufale povzdechla a poplácala mě po rameni. "No, nebojte, něco vymyslíme."
"Neodpověděla jste mi," zamumlala jsem se zrakem upřeným do podlahy. "Kolik lidí se dokázalo vrátit zpátky? A buďte, prosím, upřímná."
Před její odpovědí se rozprostírala delší pauza, než bylo nutné. Nic mě nemohlo vyděsit víc. "Moc ne."
Zatmělo se mi před očima, znovu. "Fajn, ujasníme si to. Musím dosáhnout cíle, který mi osud vytyčil, a to aniž bych věděla, čeho se týká. Vždyť je to hloupost! To se nikomu nemůže povést!"
Chtěla mi odpovědět, avšak to se z obchodu ozvalo naléhavé bušení na dveře. "Omluvte mě, hned jsem zpět."
Když mě nechala samotnou, vyskočila jsem na nohy a několika dlouhými kroky přešla k obrovskému oknu na druhé straně místnosti. Vedlo na překvapivě udržovaný dvorek se zeleným trávníkem a bytelnou dřevěnou houpačkou.
Stále se mi nedařilo Ameliina slova zpracovat. To můžu… zemřít? Tato myšlenka projela mým tělem jako ostří meče. Chvěla jsem se snad úplně celá, a to strachy. Nevěděla jsem o jediném důvodu, který by zapříčinil mou přítomnost v Londýně. A stejně tak ani o jednom, jenž by k nám odvedl Eleanor. Ač jsem uvažovala jakkoli, nic nedávalo smysl. Což znamenalo, že jsem se ani o krůček nepřiblížila k řešení. Panika se ve mně zdvíhala jako vysoké vlny a já na nich neuměla balancovat. Jak tohle celé jen dopadne?
"Říkala jsem si, že tě navštívím," doléhalo ke mně rychlé ženské štěbetání. Se zájmem jsem se obrátila, a než jsem se nadála, vpadla ke mně malá buclatá žena se snědým obličejem a dlouhými šedivými vlasy. Jakmile si mě všimla, zarazila se. "Oh, promiňte, netušila jsem, že tu máš nějakou návštěvu."
Amelia se nadechla k odpovědi, avšak předběhla jsem ji. "Nic se neděje, stejně jsem na odchodu." Usmála jsem se a přešla ke své hostitelce. "Vám moc děkuji, za všechno."
"Není vůbec zač," objala mě. Pak zašeptala, aniž to stačila její společnost postřehnout. "Určitě ještě přijďte, mám pro vás jeden příběh. Traduje se už od dob starého Řecka, myslím, že jeho vyslechnutí by vám mohlo trochu pomoci."
Vděčně jsem přikývla. Uklidňovalo mě vědomí, že je tady ta žena pro mě. "Stavím se, nebojte."
Autor: PETRA
45.díl za námi, pevně doufám, že se líbil ;o) Snažím se psát poutavě, přeji si, aby to mělo stejnou výstavbu jako kniha, tudíž mi promiňte, že je děj takhle pozvolný =) Víte, že největší podporou jsou pro mě upřímné komentáře? A kdyby se vám nechtělo komentovat, mohli byste alespoň kliknout v anketě, abych věděla, že patříte mezi čtenáře? Děkuji vám ;o)
 


Anketa

14.9.: Patříš mezi čtenáře? Mohla bys potom kliknout? Děkuji =)

♫ click ♪ 100% (30)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 14. září 2013 v 16:19 | Reagovat

nádherný dílek :)

2 Andy Andy | Web | 14. září 2013 v 20:07 | Reagovat

Ach naprosto boží dílek. úplně mě napínáš a moc se těším zase na nějakou scénu s Louisem :)
Honem pokračování!!

3 Opel Opel | 14. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Nádherné :) Krásné :) Dokonalé :)

4 Ell Ell | 14. září 2013 v 22:29 | Reagovat

Tenhle díl byl trošku jiný, než obvykle, takový tajemnější a to se mi hrozně líbí :)). Jsem moc zvědavá na ten příběh od Amelie!
Páni, nedokážu si představit, že bych se v téhle situaci ocitla. A jak bych jednala? To netuším. Hodně věcí, i když neúmyslně vyklopím, protože jsem ukecaná. Asi bych to někomu řekla a pak bych toho litovala.

5 Secret Secret | 15. září 2013 v 0:29 | Reagovat

dokonalé!:33 miluju tvoje psaní ! aaaaa !!:) rychle prosím další díl!:) vždycky se do tohoto příběhu ponořím a vžiju se do té role ! :3333333 xoxo

6 Kristý Kristý | E-mail | 15. září 2013 v 13:22 | Reagovat

Já už nevím,co ti nato mám psát.Jedním slovem opět D.O.K.O.N.A.L.É.... Píšeš opravdu krásně a už se těším na další díl. :3

7 Tessie Tessie | 15. září 2013 v 20:00 | Reagovat

Úžasný!!! :))

8 jiteckaa jiteckaa | Web | 18. září 2013 v 11:13 | Reagovat

Ahoj, na I wanna be with you jsem narazila náhodou včera, dneska už mám všech 45.dílů přečtených. Skvělá povídka, nemohla jsem se od ní odtrhnout :) Tak honem další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama