Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /44.díl/

9. září 2013 v 17:12 | P. |  I wanna be with you
Dobré pondělní odpoledne přeji! =) Jak se vede? Co škola? Doufám, že zatím všichni zvládáte =)
No, jak vidíte, házím sem nový díl IWBWY... Říkám si: "Třeba tím někomu udělám radost..." =) Přijde mi neuvěřitelné, jak to letí. Koukám do nadpisu a tam 44.díl! Fůha... To už?! =) Nevím, zda pro vás tohle bude dobrá zpráva, ale stále se ještě nemůžu dokopat ke konci =D Možná se povídka tudíž o něco "málo" protáhne. Upřímně jsem zvědavá, kolik z vás u čtení vydrží =)
Děkuji za všechny komentáře a klikání v anketě =) Ačkoli bych se vůbec nebránila, kdyby se počet čtenářů zvýšil, vám všem jsem neskutečně vděčnáDíky za podporu, moc pro mě znamená
KRÁSNÉ POČTENÍ


Krámek jsem našla bez problémů. Vedla mě má intuice, která se v posledních dnech neuvěřitelně rozvinula. Řídila mé kroky, aniž by mozek věděl, kam tělo kráčí.
Hodiny ukazovaly přesně deset dopoledne, když jsem se ocitla ve známé zastrčené uličce s vysokými oprýskanými domy. Srdce bušilo jako šílené, dělalo se mi nevolno. Přese všechen můj včerejší entuziasmus jsem netušila, co Amelii vlastně povím. Jak jí to vysvětlím?
"Věděla jsem, že se tady dřív nebo později objevíte," cinkla zvonkohra nade dveřmi a na prahu obchodu stanula známá vysoká žena. Měla na sobě dlouhé černé šaty s rudými ornamenty a její klidné šedé oči si mě nevzrušeně prohlížely. Znovu se mě začal zmocňovat klid. "Prosím, pojďte dál."
Prostor byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala. Vůně levandule, skořice, bylinek.
"Jen zamknu a můžeme odejít dozadu," otočila klíčkem v zámku. V té chvíli mi došlo, zda jsem jí náhodou něco nepřekazila. "Asi jsem vás vyrušila, že? Omlouvám se, možná bych měla přijít jindy."
"Kdepak," mávla bezstarostně rukou a zmizela za korálkovým závěsem. Bez váhání jsem ji následovala. "Moc lidí sem před obědem nechodí. Navíc, vy si vážně potřebujete promluvit, vidím to na ztrhaných rysech vaší tváře. Posaďte se, prosím."
Ničemu už jsem se nedivila. Prostě jsem se zabořila do pohovky a konečně uvolnila ztuhlá ramena. Amelia měla pravdu. Sama už tu situaci zvládat nedokážu, obzvlášť teď ne. Zajíkla jsem se a z očí se mi rozkutálely slzy.
"Drahoušku," vstala z křesla a přisedla ke mně. "Tak se mi zdá, že se nic nezačalo rozmotávat. Spíš naopak. Mám pravdu?"
"Já dál nemůžu," zamumlala jsem plačtivě. "Všechno je to pořád horší!"
"Uklidněte se a povězte mi, co se stalo."
Zhluboka jsem se tedy nadechla a dala se do vyprávění. "To odpoledne, kdy jsem odsud odcházela, jsme se s Louim vydali na ranč za městem. Bylo to skvělé! Tedy, skvělé do doby, než mě uprostřed noci vzbudil nějaký hlas, který mě lákal ven. Doteď nechápu, jak jsem ho mohla poslechnout… Pršelo, nebe křižovaly blesky a já se odploužila na kraj lesa. Tam jsem měla… halucinaci. Ocitla jsem se doma a viděla tu druhou slečnu. V mém těle. Na rozdíl ode mě to nesla statečně, úplně bez problémů. Louis mě nakonec našel a odvedl zpátky do hotelu." Na chvíli jsem se odmlčela. Amelia trpělivě čekala, z mého monologu mě nevyrušovala. "A další den… Skončila jsem v nemocnici. Seděli jsme právě u koní, když mi znovu došla závažnost celé situace. Bodlo mě u srdce. Teď to však nemyslím metaforicky, kdepak. Šlo o skutečnou a nesnesitelnou bolest, díky níž jsem omdlela. Lékař mi pověděl, že mi špatně funguje srdce." Všechno jsem to ze sebe vychrlila, překotně, skoro nesrozumitelně, avšak má společnice evidentně pochopila. Zamračila se a přemýšlivě skousla ret.
"Prosím, pomozte mi nějak," pronesla jsem zoufale.
"Toho jsem se bála," odpověděla spíš pro sebe. Já ji ovšem moc dobře slyšela. Znovu mě zachvátila panika. "Bála? Čeho-čeho jste se bála?"
Střelila po mně nervózním pohledem. Jako by si až nyní uvědomila mou přítomnost. "Víte, v posledních několika dnech jsem hledala informace o vaší situaci. A pár jsem jich našla."
"Proč mám pocit, že to, co nyní povíte, se mi nebude ani trochu líbit?"
"Objevila jsem několik zmapovaných příběhů záměny duší. A všechny měly i přes odlišný průběh naprosto identický konec," začala opatrně. Bezděky jsem sevřela ruce v pěst.
"Jedna z těch dvou prohozených duší vždycky… no, jak to jen říci. Jeden z oněch výjimečných jedinců po pár dnech, někdy týdnech… zemřel."
Zalapala jsem po dechu. Svět se se mnou zatočil. Smrt? To přece není možné…
"Nepotřebujete sklenici vody?" klekla si přede mě a pozorně se na mě zahleděla. Cítila jsem, jak se mi z obličeje vytrácí veškerá barva. Nedokázala jsem přemýšlet, vnímat. Nic. V hlavě mi rezonovala její slova o tom definitivním konci.
"Nesmíte to brát vážně," nervózně se uchechtla. "Kdo ví, jací lidé ty příběhy sepsali. Možná to byli velcí autoři s nekonečnou fantazií!"
"Povězte mi víc," zasípala jsem. "Prosím."
"Ale-," naléhavě jsem ji přerušila. "Prosím…"
Sklopila hlavu a tichým hlasem se znovu pustila do vysvětlování. "Zatímco jeden z dvojice to vždycky snášel dobře a bez větších problémů, ten druhý se tím doopravdy trápil. Začaly se u něj objevovat zdravotní problémy, strádal, v těch nejméně vhodných chvílích se jeho duše od těla odpoutala a přenesla se ke svému dřívějšímu životu. Představovala nestranného pozorovatele, nemohla nic. Jen bezmocně sledovat svou skutečnou rodinu, přátele, vše, co dřív milovala."
"Ale proč vždycky jen ta jedna?" nechápala jsem. "A co druhá duše? Navždy zůstala v cizím těle? To přece nedává smysl."
"Jak chcete, aby dávala smysl věc, která by neměla existovat?" pozvedla vědoucně obočí. "Holčičko, ve své situaci nesmíte hledat smysl. Nenašla byste ho tam. Bohužel je to tak."
"Takže druhá duše se prostě smířila se svým osudem," došlo mi. "Přijala nový život a nikdo se nikdy nedozvěděl, o co opravdu šlo."
Smutně pokývala hlavou. "Ano."
"Ale proč?"
"Co jsem tak pochopila, hrála v tom nejdůležitější roli povaha."
"Povaha?" opáčila jsem s neskrývaným údivem v hlase. Pokud konečně něco pochopím, bude to zázrak. Zmocňovala se mě hrůza. Zažívala jsem takový strach, jaký se mě nikdy předtím nezmocnil. Nikdy.
Autor: PETRA
Tak co? Líbil se vám 44.díl? =) Pevně doufám, že ano! Nevím sice proč, ale mám k tomuto příběhu takový zvláštní vztah, asi mi nejvíc přirostl k srdci. A někde v hloubi duše si přeji, abyste si k němu takový vztah našli i vy, čtenáři =) Nepíšu dokonale, vím, ale snažím se ze všech sil... =) Snad je to trošku poznat =D =D
 


Anketa

9.9.: MŮŽU VŠECHNY ČTENÁŘE POPROSIT O JEDINÉ KLIKNUTÍ? STOJÍ TO MAX. VTEŘINU VAŠEHO ČASU... DĚKUJI =)

•click• 100% (27)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 9. září 2013 v 17:42 | Reagovat

neskutečný dílek a bojím se ní, snad neumře a vůbec nevadí, že bude mít povídka víc dílu než si zamýšlela zbožnuju tenhle přiběh

2 Tessie Tessie | 9. září 2013 v 19:40 | Reagovat

nééé, ona nesmí umřítt :'( prosíímm... ale rychle další :) píšeš nádherně :)

3 Ell Ell | 9. září 2013 v 19:41 | Reagovat

Páni, teď se trochu začínám bát, co se stane dál. A popravdě jsem neskutečně šťastná, že nemíníš s příběhem v nejbližší době skončit :). Taky děkuju, za zpříjemnění jinak ne zrovna dobrého dne <3!

4 Kristý Kristý | E-mail | 9. září 2013 v 20:02 | Reagovat

Já ti dám,že nepíšeš dokonale.Píšeš přímo úchvatně.Tvoje dokonalý psaní,nejde popsat slovy.Paráda.Doufám,že neumře....

5 CC CC | 9. září 2013 v 20:55 | Reagovat

Úleva mi přinesla věta, že s tím nehodláš zkoncovat, jelikož, zabít ji je to nejnevhodnější, v téhle i budoucí době, jelikož, ona je velká bojovnice a nezaslouží si po pár týdnech boje... zemřít

6 Secret Secret | 10. září 2013 v 15:03 | Reagovat

AWWW, těším se straně moc na další díl ! :3 úplně se nemůžu dočkat! Nevím co od tohohle příběhu čekat ! Miluju to ! xoxo

7 Opel Opel | 10. září 2013 v 21:06 | Reagovat

To je tak nádherný, že mi na to ani slova nestačí:)...a nesmí umřít:( :)

8 Mončiča Mončiča | 11. září 2013 v 21:42 | Reagovat

Och, nádherné! :3 nemôžem sa dočkať pokračovania, keď si to tak napínavo ukončila :D

9 LOOL LOOL | 14. září 2013 v 15:33 | Reagovat

Prosím prosím, další díl ! :3 je to boží!!! ááá luxusní!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama