Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /43.díl/

1. září 2013 v 19:50 | P. |  I wanna be with you
Krásný večer! Máme poslední prázdninový den, ráda bych ho tudíž alespoň některým z vás trošku zpříjemnila, a to novou částí tohoto internetového románu =) Nepřidávám díly častěji, jelikož teď nějak nestíhám psát, chodím do práce a koncem září začínám ve škole... Odpusťte mi, prosím, tento nedostatek =) Aspoň bude povídka trvat déle =D
Děkuji za tu spoustu nádherných komentářů, děkuji samozřejmě i za kliknutí v anketě. Že alespoň někteří z vás tu po sobě zanechávají jakýsi odkaz, abych poznala, že tu byli ♥ Moc si vážím každého upřímného názoru. A ačkoli je mi jasné, že se tento výtvor nemůže líbit všem, jsem šťastná, že alespoň někomu přináším radost =)
KRÁSNÉ POČTENÍ


K návratu jsme se rozhodli až dlouho po tom, co na Londýn padla neproniknutelná tma. Ulice osvětlovaly vysoké lampy, na cestu nám zářily neonové vývěsky různých barů a restaurací a odkudsi zněla hodně tvrdá rocková muzika. Typické velkoměsto. Přes všechen ruch si stále zachovávalo jakési své kouzlo.
"Ta procházka se mi moc líbila," zastavila jsem před domovními dveřmi. Byt se utápěl v tichu, nesvítilo jediné světlo, každý z kluků zřejmě zalezl do svého království a užíval si volného večera. Vlastně mě to celé udivovalo. Nachomýtla jsem se k té vzácné chvíli, kdy měli nějaký čas pro sebe. Ovšem nepochybovala jsem, že taková situace nebude mít dlouhé trvání.
"To i mně," pohladil mě po tváři a bez váhání políbil. Poddala jsem se tomu úžasnému pocitu, zapomněla jsem na to, co je správné, a soustředila se pouze na Louiho. Na jeho dlaně, putující po mých zádech, hebké rty, pevné tělo. Až se mi zatočila hlava.
"Trošku mi dochází dech," zamumlala jsem ztěžka. Můj společník se uculil a neochotně se ode mě odtáhl. Tváře mi hořely jako po odpoledni stráveném na sluníčku, srdce bušilo neuvěřitelně nahlas. To přece musí slyšet!
"Jdeme dovnitř?"
Usmála jsem se a přikývla. Psychického vypětí bylo za celý den dost.

Vzbudil mě jakýsi hluk. Znělo to jako skřípění pantů. Namáhavě jsem tedy rozlepila víčka a rozhlédla se po ložnici. Téměř okamžitě jsem onoho rušitele objevila.
Louis stál před skříní a nervózně se v ní přehraboval. Viděla jsem ho sice zezadu, ovšem podle nahrbených ramen jsem poznala, jaké je jeho rozpoložení.
"Co se děje?" houkla jsem rozespale a promnula si oči. Kolik může být?
"Ale," zavrčel, "úplně jsem zapomněl, že máme s kluky tiskovku kvůli turné. Nechápu, proč mi to včera nepřipomněli! Ví, jak snadno takové věci pouštím z hlavy!"
"Jen klid," vyklouzla jsem z peřin, natáhla se po županu a pevně se do něj zabalila. "Pověz mi, co hledáš, třeba ti můžu pomoci."
"Takové to tmavě hnědé sako. Vím určitě, že jsem ho měl tady!"
"Ukaž," odstrčila jsem ho a mávla rukou směrem ke dveřím. "Skoč si do koupelny, než se vrátíš, sako na tebe bude čekat."
"Díky, jsi poklad."
Když jsem osaměla, s povzdechem jsem klesla na kolena a strčila hlavu do skříně. Louis odvedl vážně poctivou práci, pomyslela jsem si ironicky. Uvnitř to vypadalo jako po výbuchu bomby. Fakt se s tím oblečením kdysi někdo žehlil? Jak koukám, jsou všichni chlapi stejní.
Po několika nekonečných minutách, kdy se mě už vážně zmocňovala panika, jsem hledaný předmět našla. Byl zahrabaný až úplně na dně, zabalený v papírové tašce. Vytáhla jsem se do stoje a koleny mi okamžitě projela tupá bolest. Páni, jak snadno se v kloubech usadí ztuhlost.
No, sako ale potřebovalo vyžehlit. A to velmi naléhavě. Tak prostě Louis nemůže vyrazit do společnosti. Tím spíš na nějaký rozhovor!
Začalo tudíž úporné hledání žehlicího prkna a žehličky. Upřímně jsem se modlila, aby se to opravdu nacházelo v ložnici, jelikož při představě, kterak prohledávám byt, mě polilo horko. Štěstí jednou stálo při mně. Našla jsem všechny náležitosti a během pár dalších minut už se snažila dát tomu tvrdému kusu látky tvar. Tedy, nebylo to nic snadného.
Právě ve chvíli, kdy jsem žehličku vypínala a hrdě se kochala výsledkem, vrzly dveře a do ložnice vpadl Louis. "Tak co, našlas to sako? Prosím, řekni, že-," tady se zarazil. Vyděšeně jsem se k němu obrátila.
Stál na prahu a vytřeštěným pohledem zíral na kus oblečení v mých rukou. Já zase zírala na něj. Mozek nějak nedokázal pobrat, co ho tak překvapilo. Jen sepnul varovnou kontrolku.
"Našla jsem ho!" zvedla jsem sako do vzduchu. Louis neodpověděl. Stále si mě nevěřícným pohledem prohlížel, jako by na mém místě viděl spíš ducha než plnohodnotnou lidskou bytost. "Co se děje?"
"Nic," konečně se vzpamatoval, "to jen… Ale nic."
"Pověz mi to," naléhala jsem, ovšem on zavrtěl hlavou dřív, než jsem větu stačila dokončit. Věděla jsem, že ho nepřemluvím. Tak jsem si poraženě povzdechla a postoupila k němu o krok. "Zkus si ho, ať vidím, jak ti sedí."
Zazubil se a sako si ode mě převzal.
Jakmile si ho přehodil přes ramena, hvízdla jsem. Jako by bylo šité přímo pro něj! Matně jsem si uvědomovala, že Eleanor by se tak vykuleně tvářit neměla, ovšem nemohla jsem si pomoci. Těch překvapivých situací stále přibývalo.
"Sakra, zase nestíhám," vyhrkl, což mě z přemýšlení vytrhlo. Mračil se na hodinky na svém zápěstí a nervózně podupával nohou. Poplácala jsem ho po paži. "Tak utíkej, ať si z tebe kluci zase nedělají legraci."
"Nelíbí se mi, že tě tu nechávám samotnou," pohlédl mi do očí.
"Neboj," snažila jsem se ho upokojit. "Zvládnu to. Už je mi dobře. A kamkoli půjdu, vezmu si s sebou telefon, slibuji."
"Takže kdyby se ti udělalo zle, zavoláš mi, viď?"
"Určitě," pohladila jsem ho po tváři a bojovala s návalem emocí, které ovládaly mé nitro. Naposledy se na mě usmál a tiše z místnosti vyklouzl.
Fajn. Nejvyšší čas vyrazit za Ameliou.
Autor: PETRA
Čtenářky, ať už pravidelné nebo náhodné :3 Děkuji za váš zájem, nebýt vás, jistě bych nezveřejňovala dál. Jste úžasné, každá jedna z vás... THANK YOU!
A TĚM Z VÁS, KTERÉ ZÍTRA NASTUPUJÍ DO ŠKOLY, PŘEJI HODNĚ ÚSPĚCHŮ, CO NEJMÉNĚ STAROSTÍ A ÚSMĚV NA TVÁŘI!
 


Anketa

1.9.: Pravidelné kliknutí, prosím? =)

•c○l•i○c•k○ 100% (31)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 1. září 2013 v 20:19 | Reagovat

miluju tu povídku :) co víc k tomu říct :)

2 Ell Ell | 1. září 2013 v 20:32 | Reagovat

Opět DOKONALÉ! Navíc jsem natěšená na další díl mnohonásobně víc než normálně, protože tam bude zase něco s Amelií :D. Já už nevím, co psát, je to prostě nádherné a neskutečně poutavé! Miluju tuhle povídku <3

3 Opel Opel | 1. září 2013 v 20:42 | Reagovat

Já už nevím co mám psát abych se pořád neopakovala, ale jako obyvykle je to nádherné, dokonalé a překrásné :)

4 Secret.xx Secret.xx | 1. září 2013 v 22:04 | Reagovat

O5 dokonalé !! Strašně moc jsme se těšila na nový díl. A teď se těším o5 :) jen tak dál :33 xoxo

5 Kristý Kristý | E-mail | 2. září 2013 v 16:44 | Reagovat

Úžasný,jako vždy.Už se těším na další a přeju hodně štěstí na Vysoký.Ať se ti tam daří :)

6 Tessie Tessie | 2. září 2013 v 18:33 | Reagovat

Rychle další! Bude tam Amelie :D <3

7 CC CC | 4. září 2013 v 6:34 | Reagovat

Amelie je něco jako ty, která nám vnikneš do příběhu a prozradí víc, takže sem nadšená s ostatníma, že konečně přijde... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama