Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /40.díl/

13. srpna 2013 v 20:48 | P. |  I wanna be with you
Krásný úterní večer! =) Všem nadšencům a čtenářům přináším nový díl svého románu. Jubilejní, má krásné kulaté číslo =) Nevím, zda to pro vás bude dobrá zpráva, ale vesele pokračuji v psaní dál, nějak se mi nechce skončit. A upřímně to ani nejde, miluji tento příběh, užívám si jeho tvoření, doopravdy. A to i díky vám a vašim úžasným komentářům. Bez podpory by mě ani nenapadlo dál zveřejňovat ;o) Patří vám obrovské poděkování!!!!
KRÁSNÉ POČTENÍ


"Ty si opravdu nic nepamatuješ?" pokračoval. Poraženě jsem zavrtěla hlavou. "Vůbec nic. Je to jako… Několik ztracených hodin mého života."
"Ah, slečna se probrala," vrzly dveře a práh překročil usměvavý postarší doktor. Držel v náruči tmavě modré desky s nějakými dokumenty. Zřejmě má lékařská zpráva. Žaludek mi znovu udělal kotrmelec, bála jsem se, co se dozvím. "Jak se cítíte?"
"Trošku unaveně," pokrčila jsem rameny, "ale jinak docela v pořádku."
"Měla jste někdy problémy se srdcem?"
"P-prosím?" vytřeštila jsem zrak. Zvedl pohled od papírů a pozorně se na mě zahleděl. "Zaznamenali jsme jisté… nepravidelnosti ve vašem srdečním rytmu."
Cítila jsem, jak stisk Louiho prstů ještě zesílil. Hlava se mi motala, skoro mi nedocházelo, o čem ten muž v bílém plášti mluví. Jaké nepravidelnosti? Co to pro mě znamená? "Mohl byste mi to trochu vysvětlit?"
"Napojili jsme vás na EKG a vaše křivka neodpovídá profilu zdravého člověka. Opravdu vám váš lékař nikdy nic podobného neřekl?"
V té chvíli jsem zpanikařila. Co mám teď dělat? Vždyť absolutně netuším, zda s tím El měla v minulosti problém. Zase na druhou stranu, kdyby ho měla, Louimu by to přece řekla, ne? A upřímně nevypadal, že by o nějakých zdravotních komplikacích věděl. Znamená to snad… Způsobila jsem to já?
Po tvářích se mi rozkutálely slzy.
"Slečno, neplačte," vyhrkl lékař. "Vždyť to není žádná katastrofa! Myslím, že správná dávka léků všechno spraví, nebojte se."
"Takže," popotáhla jsem, "proto jsem na ranči omdlela?"
"Je to možné. Kromě vaší srdeční aktivity je vše ostatní v naprostém pořádku."
"El, neděj si starosti," sklonil se Louis ke mně. "Léky dneska bere spousta lidí, zvládneme to. Spolu."
"Mimochodem," prohodil doktor jakoby nic, "před nemocnicí stepuje spousta novinářů, snažili se dostat dovnitř, ale naše ochranka je spolehlivá. Nikoho sem nepustili. Ovšem až budete odcházet, dávejte si pozor."
"Děkujeme," přikývl můj společník. Já však na poslední chvíli vyhrkla: "A kdy mě pustíte?"
"Během hodiny vám přinesu jak propouštěcí zprávu, tak prášky s přesným dávkováním."

* * * *

"A jsme tu," zastavil okolo páté odpoledne Louis před domem, kde bydleli kluci. Den se už značně nachýlil ke svému konci, mraky tmavly a na přední sklo auta dopadaly obrovské dešťové kapky. Byla jsem podivně otupělá, skoro až apatická. Celá ta událost ve mně spustila alarm, naléhavý a neodbytný dojem, že tím všechno špatné teprve začíná.
Zaklonila jsem hlavu a na chvilku zavřela oči. Tak strašně se mi chtělo spát…
"Není ti zle?" ozval se vyděšeně. Cítila jsem na sobě jeho pohled, snažila jsem se proto vypadat co nejvíc uvolněně. "Jsem docela v pořádku, jen jsem hrozně unavená."
Beze slova vystoupil z auta a přeběhl ke dveřím spolujezdce. Než jsem se nadála, už mi něžně pomáhal vystoupit. S povděkem jsem se o něj opřela. Představoval mou stěžeň, k níž se můžu uchýlit v případě potřeby. Věděla jsem, že pro mě udělá cokoli. Tedy… Pro mě ne. Pro Eleanor.
Zatraceně, zase ta křeč.
Zastavila jsem na místě a trochu se předklonila. Už mi docházely souvislosti. Sice pomalu, avšak o to větší dávaly mé postřehy smysl. Ta podivná bolest u srdce se vždycky objevila, když jsem přemýšlela o Louim a skutečné El. Po všem, co jsem prožila, mi to už nepřišlo vůbec divné. Spíš naopak. Konečně věc, která dávala smysl.
"Měli bychom se vrátit do nemocnice."
"N-ne," zvedla jsem ruku v jasně odmítavém gestu, "jen dozvuky mého… kolapsu. Budu v pořádku, potřebuji pouze nějaký čas na vzpamatování."
"Určitě?"
"Jasně," zvládla jsem se konečně svobodně nadechnout. Opatrně jsem se znovu napřímila a zahleděla se do upřímných modrých očí chlapce, kterého jsem tolik milovala. Ne mé tělo, nýbrž kterého milovala má duše a samotná podstata toho, co jsem. "Nedělej si tolik starostí. Slyšel jsi doktora. Nejde o nic vážného. Malá nesrovnalost."
"Nerad bych, aby se ti něco stalo," objal mě kolem ramen a vtiskl mi do vlasů jemný polibek. Vydechla jsem. To jsem si nepřála ani já.
Dospěla jsem k rozhodnutí.
Další den navštívím Ameliu v tom kouzelném mystickém krámku. Existuje-li někdo, kdo mi bude schopen podat vysvětlení, je to ona. S kým jiným bych si měla promluvit? Ostatní by mě nechali zavřít do blázince. Což je to poslední, co potřebuji.
Autor: PETRA
Upřímně, ocením každý komentář, doopravdy. Kliknutí v anketě je sice super, ale nic mi neřekne. Nevím, jak na vás příběh působí, jaké má nedostatky, co naopak máte rádi. A já, stejně jako každý jiný autor, nejvíc ocením upřímný názor ;o) Vím, že mé psaní není dokonalé. A ne každému se zamlouvá. Ale snažím se, jde to z mého srdce... =)
 


Anketa

Každého človíčka/čtenáře prosím o kliknutí. Děkuji ♥

# click&click # 100% (35)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 13. srpna 2013 v 20:57 | Reagovat

tenhle příběh nemá naprosto žádné nedostatky až na periodu přidávání, mohla bych číst jeden nový díl za druhým což ale nejde a já to naprosto chápu takže žádné nedokonalosti :D

2 A.K. A.K. | Web | 13. srpna 2013 v 21:40 | Reagovat

Dokonalé :) Som zvedavá na pokračovanie :)

3 Tessie Tessie | 13. srpna 2013 v 21:44 | Reagovat

Příběh je skvělý :) Nic na něm neměň ;) Akorát by si mohla častějc přidávat nový díly, ale to asi záleží na tom, jakou máš náladu na psaní, chápu to :) ... ale přece jenom by si je mohla přidávat častějc :DD

4 Andy Andy | Web | 13. srpna 2013 v 22:07 | Reagovat

Tahle fan fiction, je naprosto originální a má super námět... nejen to, je i skvěle zpracovaná. Moc se mi líbí a jsem ráda, že ji píšeš. Jen pokračuj tak, jak do teď :) Jsem šťastná, že jsem na tvůj blog narazila! A těším se na pokračování! :)

5 Secret Secret | 13. srpna 2013 v 23:18 | Reagovat

dokonalé jako vždy!:) těším se moc na další díl ! <3 snad bude brzo !! xoxo

6 Opel :D Opel :D | 14. srpna 2013 v 14:52 | Reagovat

Cože??? Že tvoje psaní neni dokonalé??? :D Tak to si nemyslim :) je to úplně maga nádherné :)

7 CC CC | 14. srpna 2013 v 17:03 | Reagovat

Myslela jsem si, že mně zavřou do blázince, než napíšeš nový díl... :'O xx MILUJU TO!

8 LucyFishka LucyFishka | E-mail | 14. srpna 2013 v 18:43 | Reagovat

WOW! :o Petí, tak toto je dokonalosť, inak sa to ani nedá nazvať...Ako to do pekla robíš, že tak úžasne píšeš?? :33 Si talent! ♥

9 Lucy Lucy | 14. srpna 2013 v 21:34 | Reagovat

Perfektní jako vždy..miluju tenhle příběh.. Děkuju ti :)

10 Kristý Kristý | E-mail | 18. srpna 2013 v 19:14 | Reagovat

Prý není dokonalé?Děláš si srandu?Tenhle příběh čtu hrozně ráda.Miluju ho,jako ostatní tví příběhy.Píšeš vážně úžasně :)

11 S. S. | 19. srpna 2013 v 11:32 | Reagovat

Dokonalost, jediné, co tohle celé vystihuje :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama