Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /39.díl/

4. srpna 2013 v 20:54 | P. |  I wanna be with you
Krásný nedělní večer =) Házím sem novou dávku internetového románu pro všechny, kteří si k příběhu náhodou našli cestu... Za váš zájem, podporu a vůbec vše vám moc děkuji ♥ Nic nepotěší víc než upřímný komentář. Zvlášť dočtu-li se v něm, jaké pocity u vás díl vzbuzuje =) Ráda přináším svým psaním radost =)
KRÁSNÉ POČTENÍ ♥


"Slečno, jste v pořádku?" oslovila mě starostlivě paní majitelka. Namáhavě jsem na ni zaostřila. Měla nepatrně nakloněnou hlavu, šedé oči za kulatými brýlemi mě doslova propalovaly. "Ano, v úplném." Jak snadno se lež stala součástí mého života. Ani tehdy jsem jim tam neservírovala pravdu. Cítila jsem se mizerně, jako by onen ranní záchvat poznamenal můj organismus, najednou mi přišlo, že nepracuje správně. Bylo mi na omdlení.
"El, co se děje?" zamračil se Louis. Ještě on začíná. Sakra, chce to naučit se umění přetvářky. V posledních dnech jsem se neskutečně zlepšila, třeba to dovedu k dokonalosti. Musím, bez této schopnosti nepřežiju. Potřásla jsem hlavou a zašeptala, aby nás Maggie nemohla slyšet. "To asi budou ještě následky té divoké noci. Přece jen probudit se v bouři v lese s člověkem zamává."
Tvářil se starostlivě. V rysech měl vepsánu hrůzu, obavy, možná i stopu pochybností. Bál se o mě. Upřímně, začínala jsem z toho být vyčerpaná. Proklínala jsem osud za to, jakou krutou lekci mi nachystal. Přestože jsem díku tomu poznala Louiho. Nebo možná právě proto.
"Pojďme," nadhodila jsem zvesela. "Však víš, jak umí být počasí nestálé. Prohlédneme si zdejší krásnou přírodu, než se znovu rozprší."
Prokoukl mě. Věděl, o co se snažím. Jasně jsem to poznala ve výrazu jeho obličeje. Místo protestů si však jen poraženě povzdechl a stiskl mou dlaň pevněji. "Máš pravdu. Pojďme na čerstvý vzduch."

Vzali jsme to kolem stájí směrem do lesa, kde se mezi stromy ukrývala úzká pěšinka. Všude to vonělo jehličím, vítr se nám proháněl nad hlavou a sem tam zaznělo zapraskání, jak se lesní zvěř kradla svými vyšlapanými stezkami. Kráčela jsem před Louim a užívala si té volnosti, která se mi rozlévala nitrem.
Vtom jsme před sebou zahlédli kus šedivé oblohy. Stromy řídly, až zmizely úplně, a my se ocitli na obrovské ohrazené louce, na níž se páslo několik nádherných koní. Místo jako vystřižené z pohádky.
Bez váhání jsem se vyhoupla na dřevěné hrazení a uvelebila se na něm. Pár těch nádherných zvířat okamžitě zamířilo k nám.
"Škoda že jsme s sebou něco nevzali," nadhodil Louis. Usmála jsem se a pohladila jednoho z koní po chvějícím se chřípí. Souhlasně pohodil hlavou. "Kdo mohl tušit, že pozemky patřící k ranči jsou tak rozlehlé."
"Ani se mi nebude chtít vracet zpátky do Londýna," opřel se vedle mě a natáhl ruku k dalšímu nádhernému grošákovi.
"Nejsi sám. Nejradši bych tu zůstala napořád."
"Co kdybychom si sem vyrazili znovu? Až bude možnost?"
Svěsila jsem ramena a veškerou zbylou sílu dala do zadržení slaných slz. Taková debata mi nesmírně ubližovala. Což on samozřejmě nemohl vědět. Tak nějak jsem tušila, že už nebudu mít příležitost strávit na ranči další víkend.
"Proč ne," zahleděla jsem se do dáli, kde mezi mraky prosvítaly slabé proužky slunce. Vtom mě můj společník vzal za ruku. Jeho dotek se však ve zlomku vteřiny změnil v nesnesitelnou bolest. Obraz se mi rozmazával před očima, pociťovala jsem to samé co ráno v koupelně. Z dálky ke mně doléhalo naléhavé koňské ržání a Louiho vyděšený hlas.
Zmocnila se mě temnota.

Když jsem víčka znovu rozlepila, oslnilo mě jasně bílé světlo. Bezděky mi hlavou proběhla vzpomínka na několik článků o posmrtném životě, kdy lidé při odchodu z tohoto světa viděli hřejivou zář. Avšak v této nebyla ani stopa tepla či konejšení, spíš naopak. Díky tomu mi došlo, kde skutečně jsem se to ocitla.
NEMOCNICE.
Zasténala jsem a oči znovu zavřela. Od těch ostrých zářivek mě neuvěřitelně třeštila hlava, nejradši bych se propadla zpátky do hlubin spánku, tam neexistovaly žádné starosti ani trable. Jenže takový luxus mi nebyl dopřán. Sotva jsem se trochu uklidnila, zazněl vedle mě ustaraný hlas. "El? El, lásko, konečně ses probrala!"
"Co se stalo?" šeptla jsem zmámeně. Ústa jsem měla vyprahlá, tělo úplně bez energie. Louis se zřejmě zvedl ze židle a usedl na kraj postele, jelikož se matrace pode mnou trochu prohnula. "Co si pamatuješ naposledy?"
"Jak jsme seděli u koní."
"Tak to je zlé," vydechl. Upřela jsem na něj pohled plný paniky. "Zlé?"
"Omdlelas," vysvětlil. Vypadal unaveně, jeho jindy modré oči plné zájmu nyní působily úplně vyhaslým dojmem. "Zhroutila ses mi před očima. Bez váhání jsem zavolal sanitku, jelikož ses vůbec neprobírala. Bylas neuvěřitelně bledá. Nedovedeš si představit, jakou hrůzu jsem zažíval."
"Nechápu to. Jak dlouho už tu ležím?"
"Celé dopoledne," odpověděl. Zalapala jsem po dechu. Proč se tohle jen muselo stát?
Autor: PETRA
// Už se našli i "haters", jsem v poslední době oblíbeným terčem na ASK, tudíž jsem se rozhodla dát si od tohoto serveru pauzu. Unavuje mě, jak si anonymně každý hraje na borce. Kam se vytratila úcta, tolerance a slušné chování? Toto jsou v dnešní době, bohužel, neznámé pojmy =( Takže budete-li mít otázku, obraťte se na mě radši přes účet na FB, prosím =) Každého čtenáře ráda poznám =) Netuším, co jsem "jim" udělala, že mají potřebu se do mě navážet, ale asi bych si měla zvykat... No jo, jistě s tím někteří z vás mají své zkušenosti. Ať už přes internet nebo face2face. //
 


Anketa

Pravidelné kliknutí od každého čtenáře? =) Děkuji ♥

•○click○• 100% (30)

Komentáře

1 Tessie Tessie | 4. srpna 2013 v 21:13 | Reagovat

Asi se ty komentáře pořád dokola opakují, ale je to jedna z nejlepších povídek, co sem kdy četla :) Každej den co sem doma se sem koukám jestli si náhodou nepřidala další díl :) A upřímně, kdyý tu nový není jsem smutná :) Je to vážně skvělá povídka <33 A vykašli se na haters :)

2 Opel :D Opel :D | 4. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

Ráda bych chtěla napsat něco chytrého, ale můřu říct jenom tohle...DOKONALOST :) <3 :)

3 Opel :D Opel :D | 4. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

Ráda bych chtěla napsat něco chytrého, ale můřu říct jenom tohle...DOKONALOST :) <3 :)

4 Opel :D Opel :D | 4. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

Ráda bych chtěla napsat něco chytrého, ale můřu říct jenom tohle...DOKONALOST :) <3 :)

5 A.K. A.K. | Web | 4. srpna 2013 v 23:10 | Reagovat

Úžasná časť! Teším sa na pokračovanie :)

6 Secret xxx Secret xxx | 5. srpna 2013 v 0:07 | Reagovat

Dokonalé jako vždy! Těším se na další díl !!! xoxo

7 ♥ NIKOLKA ♥ ♥ NIKOLKA ♥ | 5. srpna 2013 v 12:27 | Reagovat

další další další ! <3333

8 Lucy Lucy | 5. srpna 2013 v 14:23 | Reagovat

Na tuhle povídku jsem přišla před dvěma dny.. Začala jsem číst a věděla jsem, že mě to chytne... Chtěla bych ti popoděkovat za to, že tenhle příběh píšeš..je to fucking awesome!! :33

9 xxx xxx | 5. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

D O K O N A L O S T ! - Jedno slovo, které vystihuje přesně tenhle román. :3

10 Mikayla Mikayla | 8. srpna 2013 v 19:21 | Reagovat

naprostá dokonalost :)

11 S. S. | 10. srpna 2013 v 11:02 | Reagovat

Ráda bych napsala dlouhý komentář, ale nemám potřebu psát slohovky, když můžu napsat jedno slovo: DOKONALOST!! :3
A k tomu asku.. Nejsi jediná, kdo má své antifanoušky ;) Ale ke slávě patří i hatters a když už je máš teď, tak to znamená, že jsi celebrita, pro mě jsi :) :3

12 N N | 11. srpna 2013 v 22:44 | Reagovat

Kdy bude prosím další díl ! :) strašně moc se těším ! xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama