Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /35.+36.díl/

15. července 2013 v 16:20 | P. |  I wanna be with you
Krásné (doufejme) prosluněné pondělí! =) Doufám, že je u vás pěkně a vy si tím pádem naplno užíváte prázdniny! A abych ho (alespoň některým z vás) zpříjemnila ještě o kapku víc, rozhodla jsem se dnes výjimečně hodit rovnou dva díly =) Je to i taková kompenzace za tento týden, jelikož další část se pravděpodobně objeví až o víkendu... =)
Jinak moc děkuji za komentáře k minulému dílu. Psaly jste v nich, že kdyby třeba nějakým zázrakem vyšlo IWBWY jako kniha, koupily byste si ji... Což mě pohladilo po duši, potěšilo, vyčarovalo úsměv na tváři. To je totiž to vůbec nejvícDěkuji, že mé tvorbě dáváte šanci... =)
KRÁSNÉ POČTENÍ ♥


35. DÍL
Netuším, jak jsem se proti poryvům větru dopotácela po blátivé cestě do lesa, ale najednou jsem se ocitla mezi stromy. Alespoň že bouřka už pominula.
Dala se do mě neskutečná zima. Do háje, co tam vůbec dělám?
Svezla jsem se pozadu na zem a vyčerpaně se opřela o široký kmen jednoho dubu. Do plic mě bodaly ostré jehličky, dýchalo se mi neuvěřitelně těžce. Zavřela jsem tedy víčka s úmyslem si trochu odpočinout, když se mé tělo ocitlo v nesnesitelné křeči. Vykřikla jsem a schoulila se do klubíčka.
Když jsem po nekonečných minutách víčka znovu otevřela, svět se se mnou zatočil. Já se… Ocitla jsem se doma! U nás doma, v Čechách, dokonce ve svém pokoji!
Vytáhla jsem se na nohy a pořádně se kolem sebe rozhlédla. Koutkem oka jsem v rohu místnosti postřehla sotva znatelný pohyb. No, nemohlo to být lepší, dívala jsem se sama na sebe. Jako… Však víte, na své vlastní tělo.
Seděla jsem- ne, pravá Elenor seděla na posteli, přes sebe přetáhnuté mé oblíbené pletené pončo od babičky, a v rukou svírala nějaký sešit s tlustými deskami. Zamžourala jsem a přistoupila blíž. Krve by se ve mně nedořezal.
MŮJ DENÍK!
"Okamžitě přestaň!" zakřičela jsem naštvaně. Nesnesla jsem pomyšlení, že se někdo dozví má nejniternější tajemství. Ta osoba sice vypadá jako já, ale nejsem to já! Nepodobá se mi ani v nicotných maličkostech!
Nezareagovala. Dál si nevzrušeně četla a soustředěně se mračila.
Poraženě jsem klesla na matraci vedle ní. Jasně, neviděla mě, nemohla. Tohle je asi jen nějaký hodně živý sen. Nebo obyčejná halucinace, způsobená permanentním napětím, ve kterém jsem žila.
Pozorně jsem začala studovat její-svou tvář. Ach, Bože, to je šílené! Ať tak či tak, nenašla jsem v ní jedinou stopu jakýchkoli starostí. Byla uvolněná, klidná. Nedávalo to žádný smysl. Sakra, copak jí nevadilo, že se ocitla v kůži neznámé nepopulární holky z jiné země? A že bydlí v klidné vesnici, v níž není ani malá samoobsluha? No, evidentně ne.
"Petru," ozvalo se najednou zaklepání na dveře. Měla jsem tendenci se k nim rozběhnout, ovšem nakonec jsem to neudělala. Jen jsem sebou plácla vedle sebe na matraci a sevřela víčka. Fakt jako z nějakého stupidního filmu.
Dovnitř vstoupila mamka. MÁ mamka. V rukou držela obrovský barevný hrnek a z něj se linula vůně zeleného čaje. Zamračila jsem se. Já zelený čaj ráda neměla, El ano. Nepřišlo to mým rodičům trochu divné?
Při pohledu do jejího důvěrně známého usměvavého obličeje mě bodlo u srdce. A bolest zesilovala, nevěřila jsem, že ji můžu unést dlouho. Stiskla jsem víčka a nechala po tváři skanout pár hořkých slz. Cítila jsem smutek. Smutek a stesk.
"Tady máš čaj," podala ho Eleanor/Petře vedle mě. "Stejně mi ale nejde do hlavy, jak jsi tak najednou přišla na chuť právě zelenému čaji. Nedalas přece dopustit na pravý černý, nejlépe s citronem!"
To jsem propukla v hlasitý pláč. Ale ani tehdy mě nikdo nevzal na vědomí. Byla jsem pouhým stínem na místě, kde jsem neměla co dělat.
"Lidé se během života mění," odpověděla Eleanor o něco hlubším hlasem, než jakým jsem disponovala já. Málem jsem se hystericky rozesmála. Používala ty samé argumenty jako já. "A chutě mezi takové změny přece patří, ne?"
Můj rodič se pousmál a objal ji. Nebránila se, naopak, pevně mé mamce ten stisk opětovala. Skousla jsem ret. To se nedá vydržet…
"El?" dolehl ke mně slabý klučičí hlas. Vyděšeně jsem se kolem sebe rozhlédla, avšak nikde jsem žádného muže neviděla. A ty dvě vůbec nedaly najevo, že by něco slyšely. Další halucinace?
"El, haló! No tak, prosím, otevři oči…"
Obraz se mi pomalu začal rozmazávat před očima. Tmavnul a můj pokoj pozbýval jasných tvarů. Než jsem se nadála, projela mnou další silná křeč.
Když jsem se vzpamatovala, ucítila jsem pod sebou studenou mokrou zem. Párkrát jsem zkusmo zamrkala a zahleděla se před sebe. Starostlivě se na mě mračil Louis. V jeho tváři jsem dokonce našla i dost jasných stop po obavách a strachu. Okamžitě mě bodl osten viny.
Ocitla jsem se zpátky na ranči.
"Konečně," vydechl, popadl mě do náruče a pevně si mě k sobě přitiskl.

36.DÍL

"Co se stalo?" zasípala jsem, zuby mi drkotaly zimou. Byl to sen? Živý a emocemi nabitý sen? Proboha, úplně jsem se zbláznila? Jak jsem jen mohla vyjít v tomhle nečase ven, nikomu nic neříct a ještě usnout pod nějakým stromem? Možná se mnou vážně není něco v pořádku.
"Vzbudil jsem se před chvílí," dal se do vysvětlování. "Neleželas v posteli, napadlo mě, že budeš v koupelně. Ovšem pode dveřmi nepronikalo žádné světlo, tak jsem vstal a šel se tam podívat. Dostal jsem strach. Přeběhl jsem k oknu, vyhlédl ven a viděl tě kráčet po cestě do lesa. Bez přemýšlení jsem se za tebou vydal."
Otřásla jsem se. "Lou, promiň. A-asi jsem měla nějakou noční můru, vůbec nevím, proč jsem se vydala ven." V této chvíli jsem se rozplakala. Louis mě stiskl pevněji a začal mě kolébat jako malé dítě.
"Omlouvám se!" štkala jsem, až se mi ramena trhavě zvedala. "Strašně moc se omlouvám! Poslední, co bych chtěla, je vyděsit tě. Jsem hloupá! Já-já vůbec netuším, co mě k takové blbosti vedlo…"
"El, no tak, klid," hladil mě konejšivě po vlasech. "Už je dobře. Však jestliže jsi měla zlý sen, dá se tvá noční procházka pochopit." To mě rozbrečelo ještě víc. Proč jen musí být tak chápavý? Kdyby na mě křičel, třeba bych se sebrala, možná by mě to i vrátilo do vlastního světa… Jenže takhle to bylo nemožné.
Jak jsem se uklidňovala, pomalu mi docházelo, co se před pár minutami odehrálo. Je… Je možné, že bych se nějakým záhadným způsobem na chvilku přenesla zpátky domů? Vlastně proč ne… Neznělo to tak šíleně, přihlédnu-li k tomu, co jsem na vlastní kůži prožívala. Doslova.
Nenápadně jsem k Louimu vzhlédla. Mokré vlasy se mu kroutily kolem spánků, oči hleděly nepřítomně kamsi do dálky. Petruš, připusť si to konečně. Jednou ho budeš muset opustit. Ocitneš se zpět ve svém vlastním obyčejném světě a zbudou pouhé vzpomínky. Jistě bolestné, ale na druhou stranu také nádherné. Po pár letech se k tomu třeba dokážu vrátit, aniž bych se zhroutila v slzách…
"Půjdeme zpátky do pokoje?" vytrhl mě ze zamyšlení jeho hlas. Z posledních sil jsem přikývla a nechala si od něj pomoci na nohy.

Usínala jsem ve stoje. To obrovské nervové vypětí otupilo mé smysly, nedokázala jsem se soustředit na nic jiného než postel. Měkké peřiny, teplo, temnota.
Louis mě v našem dočasném útočišti něžně uložil, přikryl a vtiskl mi jemný polibek. Ani jsem se na něj nepodívala. Víčka jsem měla těžká jako olovo a síla rozlepit je prostě nezbývala.

Probudilo mě zvonění telefonu. Potichu jsem zabručela, obrátila se na druhý bok a na hlavu si přitiskla polštář. Kriste, ať ten protivný zvuk přestane!
"Lou, ten je tvůj?" zamumlala jsem. Žádná odpověď. Tak jsem vykoukla ven a slova se mi zadrhla v krku. Pokoj zel prázdnotou, můj společník nikde.
Vytáhla jsem se do sedu, pokrčila kolena a pokrývku si přitáhla ke krku. Doufala jsem, že si jen někam odskočil a nic se neděje. Po scéně, jíž jsem předvedla v noci… Nešťastně jsem složila tvář do dlaní. Halucinace mě zavedly do větru a deště. Zatraceně, co to se mnou je? Osudu přijde tato hra málo krutá?
Vysoukala jsem se z postele a odběhla do koupelny. Sprcha, vlasy, zuby. Očistu jsem měla hotovou okolo osmé, navlékla na sebe legíny a dlouhý svetr a vrátila se zpátky do ložnice.
"Dobré ráno," zazubil se na mě Louis. Mezi dveřmi jsem se zarazila. Dřepěl na koberci u krbu a před ním ležel velký tác se snídaní. "Doufám, že máš hlad."
S úsměvem jsem k němu vykročila. "Vlastně mám, obrovský." Klesla jsem vedle něj a natáhla se po voňavém toustu.
"Poslyš, Lou," nedalo mi to. Dokud si všechno nevyjasníme, asi do sebe nevpravím jediné sousto. "Chceš si promluvit o tom, co se v noci stalo?"
Povzdechl si. Odložil hrnek s kávou a obrátil ke mně hlavu. "El, sice nechápu, co do tebe vjelo, ale jako mladší jsem býval náměsíčný. Spánek je zvláštní stav mysli. Nedělej si s tím starosti, hlavně že jsi v pořádku."
V té chvíli jsem poprvé pocítila touhu svěřit mu pravdu. Tu krutou šílenou pravdu, s jejíž pomocí bych zničila jak život Eleanor, tak svůj. Kousla jsem se tedy do rtu a vděčně se pousmála.
Autor: PETRA
Jako vždy vás i nyní poprosím o hodnocení, kliknutí v anketě nebo komentář, prosím *smutný pohled Kocoura ze Shreka* =P Zveřejňuji to pro vás, na vaše reakce se vždycky neuvěřitelně těším :3 A ještě jednou děkuji všem čtenářkám. Nebýt vás, určitě bych tady na blogu nezveřejňovala =)
 


Anketa

Klikneš?? =)

♫ click ♫ 100% (31)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 15. července 2013 v 16:39 | Reagovat

je to něco neskutečného, jen tak dál

2 Kristý Kristý | E-mail | 15. července 2013 v 16:46 | Reagovat

Jedním slovem BOMBA!!!Už se hrozně moc těším na další díl.Píšeš úžasně. :)

3 Mončiča Mončiča | 15. července 2013 v 19:28 | Reagovat

Och, je to úžasné :O Úplne! Teším sa na ďalšiu časť ;)

4 LucyFishka LucyFishka | E-mail | 15. července 2013 v 20:18 | Reagovat

To je Pecka ^.^ som nenormálne zvedavá, ako sa ďalej príbeh bude vyvýjať, keda a či vôbec mu to povie... Milujem tvoje písanie <3

5 Secret xxx Secret xxx | 15. července 2013 v 22:50 | Reagovat

Opět zase dokonalé! Strašně moc se těším na další díl! Jsem strašně moc zvědavá jak tohle vůbec skončí! Jestli prostě bude Lou s Ell nebo s Petrou:) prostě se těším moc  na konec, ale zároveň ne pač to bude znamenat konec povídky. Ale i tak!:) jen tak dál ! Těšís se na další díl. Prosím, přidej ho co nejdřív ! :) xoxo

6 xxx xxx | 16. července 2013 v 19:10 | Reagovat

Ouu, dokonalost! :3

7 ♥ NIKOLKA ♥ ♥ NIKOLKA ♥ | 16. července 2013 v 21:47 | Reagovat

boží :3

8 Kremlinka Kremlinka | 17. července 2013 v 11:48 | Reagovat

Awww!!:3333 nutně potřebuju další díl Petí!!:3

9 Opel :D Opel :D | 19. července 2013 v 23:51 | Reagovat

Překrásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama