Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /32.díl/

2. července 2013 v 13:41 | P. |  I wanna be with you
Takový... oddechový a romantický díl =) Promiňte, asi jsem snědla moc cukrové vaty =D Jéj, jak já psaní tohoto příběhu miluju, opravdu... A mimochodem, pořád se nemůžu nějak dohrabat ke konci. Určitě jsou tu, podle hodnocení, i lidi, kterým se příběh moc nelíbí, ale tak co, člověk se nemůže zavděčit všem =) Doufám, že i přes můj styl psaní u povídky vydržíte. Jsem zvyklá příběhy vystavovat jako knihu, takže se omlouvám, že to u mě jde všechno pomalu. O to víc vážím vás, které stále ještě "držíte" ♥
KRÁSNÉ POČTENÍ


"Tedy," prolomil Louis ticho, které se kolem nás rozprostřelo, "vážně jsem netušil, co všechno v tobě dřímá."
"To víš," zazubila jsem se, rozhodnutá být na chvíli sama sebou, "jsem žena netušených možností!" Konečně nějaká věc, v níž jsem se cítila jistá v kramflecích, jak se říká. A byl to vážně skvělý pocit.
Vydali jsme se obhlédnout boxy. Měla jsem oči navrch hlavy, tolik vznešených a nádherných tvorů pohromadě jsem snad ještě nikdy neviděla! Mé srdce plesalo radostí, a jakmile jsem se dotkla chvějícího se chřípí nádherného černého hřebce, bylo jasno. Louis si vybral statného hnědáka, jehož tělo se nádherně lesklo.
V následující hodině má bránice dostala pořádně zabrat. Učila jsem svého společníka, jak se o koně správně starat. Hřebelcování, čistění, ošetřování kopyt. Ale nejvíc legrace jsme si užili při nandávání sedel. Jak to tak rekapituluji, ta zvířata si zaslouží obdiv. Kdo by tohle vydržel… Ale dopracovali jsme se ke konci a okolo půl čtvrté už je vyváděli do podmračeného dne.
"Když já nevím, jestli to zvládnu," šeptnul nejistě Louis, jakmile jsme se dostali za stáje. Před námi se otevírala lesní stezka, jako stvořená pro romantickou vyjížďku.
"Neměj strach," usmála jsem se, "není to nic složitého."
Pochybovačně se na mě zahleděl. Měl strach, ale já stoprocentně věděla, že si jezdění nakonec zamiluje. Člověk jako on určitě ano. "Tak šup, nasedni. Jednu nohu do třmenu a tu druhou přehoď přes jeho hřbet."
Zatímco se Lou snažil na koně dostat, hladila jsem ho po krku. Potřeboval trochu uklidnit, vycítil totiž nejistotu mého společníka. Ale zvládl to, než jsem se nadála, už spokojeně seděl v sedle.
"Skvělé!" pochválila jsem ho. "A teď jak držet otěže. Sevři je v pěsti, palce nech volně. Tak budeš moci s otěžemi manipulovat, aniž bys musel rozevírat paže. Budou se ti ovládat mnohem snáz." Udělal, co jsem mu radila. Pocítila jsem bodnutí pýchy, možná bych se stala dobrou instruktorkou!
Konečně jsem na koně nasedla též. Páni, šlo to mnohem snáz než s mým pravým já. A není divu, Eleanořina postava byla jako stvořená pro takové gymnastické pokusy. Já s tím vždycky měla trošku problém.
"Tak, teď ho jemně pobídni do kroku. Hlavně nekopej, jen ho trochu sevři koleny."
Nic se nestalo. Louis se zjevně bál, aby mu neublížil. "Trochu víc, neměj strach."
Konečně se hnědák pohnul. Klidně vykročil směrem do lesa a můj hřebec ho bez váhání následoval.

Další dvě hodiny jsme střídali cval s poklusem, mému společníkovi to brzy začalo jít. A užíval si to, stačil mi jediný pohled do jeho tváře, abych to poznala. Nitrem se mi rozlilo příjemné teplo. Tenhle obrázek si chci uchovat do konce svého života.
Právě jsme se dostali hlouběji do lesa, když z nebe začaly padat těžké dešťové kapky. Pleskaly o listoví stromů, brzy jsem byla promočená na kost.
"Možná bychom měli na chvíli zastavit," pohlédl Louis s obavami na oblohu. Souhlasila jsem. Byla hloupost chtít jet zpátky na ranč, skončili bychom ještě hůř. Takhle se aspoň můžeme schovat, než se to nejhorší přežene. Tak jsme sesedli, nechali koně spásat trávu a přitiskli se ke kmeni jednoho ze stromů. Provazce hustého deště bičovaly zem a vzduch se nádherně pročišťoval. Opřela jsem se a stiskla víčka.
Vtom jsem na líci ucítila jemný dotek. Otevřela jsem oči a spatřila před sebou Louiho obličej. Nacházel se od toho mého pouhých pár milimetrů. Dýchala jsem rychleji a rychleji, srdce se rozhodlo běžet maraton. Z konečků vlasů mu kapala voda, modré duhovky jiskřily životem. Námi oběma proudily záchvěvy silné energie, cítila jsem to. Možná jsem se od něj měla odtáhnout, jenže tělo mě úplně přestalo poslouchat.
Stalo se přesně to, co se stát muselo. Políbil mě. Jeho boky se otíraly o mé, do tváří stoupala červeň. Bylo mi neuvěřitelné horko. Nikam jsme nespěchali, jen si užívali vzájemné blízkosti.
"Jako bych v náruči držel úplně jiného člověka," zamumlal najednou do mých rtů. Ztuhla jsem. Jen těchto pár slov mě vrátilo do kruté přítomnosti.

Autor: PETRA
Díky vám, čtenářkám, za neutuchající podporu. Je radost pro vás zveřejňovat :3 Znovu prosím alespoň o kliknutí v anketě, moc to pro mě znamená... Děkuju ;o)
 


Anketa

Patříš mezi čtenáře?? Pak stačí jedno kliknutí =)

•c•l•i•c•k• 100% (37)

Komentáře

1 A.K. A.K. | Web | 2. července 2013 v 13:48 | Reagovat

je to úžasné...už sa teším na ďalšiu časť :)

2 Tessie Tessie | 2. července 2013 v 13:57 | Reagovat

Skvělý příběh! Nic podobnýho sem ještě nečetla :) Doufám, že brzy přidáš další, protože už teď se ho nemůžu dočkat :) Jen tak dál :)

3 Mikayla Mikayla | 2. července 2013 v 14:02 | Reagovat

takhle povídka je něco neskutečného a velké díky aptří tobě Peti, že něco tak užasného píšeš :)

4 Secret xxx Secret xxx | 2. července 2013 v 15:06 | Reagovat

Vážně super!:) strašně moc jsem se těšila na další díl ! Jen tak dál pokračuj:) na tvůj příběh si vždycky najdu čas! a miluju ho ! <3 xoxo

5 Opel :D Opel :D | 2. července 2013 v 22:31 | Reagovat

Už mi to nedělej :D ne...budu se opakovat, ale je to fakt nádherný <3 :* :)

6 Ell Ell | 5. července 2013 v 11:50 | Reagovat

Už ani nevím, co mám psát. Je to zkrátka nádherné a dokonalé. Vždycky mě to vtáhne do děje :). Už se moc těším na další díl <3

7 LucyFishka LucyFishka | 5. července 2013 v 19:33 | Reagovat

Je to naozaj dokonalé... Čítala som už nespočetne veľa príbehov, no ešte žiadny nebol tak úžasný, ako tie tvoje... <3

8 LucyFishka LucyFishka | 5. července 2013 v 19:33 | Reagovat

Je to naozaj dokonalé... Čítala som už nespočetne veľa príbehov, no ešte žiadny nebol tak úžasný, ako tie tvoje... <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama