Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /31.díl/

26. června 2013 v 22:49 | P. |  I wanna be with you
Další díl je tu. Nemůžu uvěřit, že už má pořadové číslo "31"... Čas letí vážně neskutečně =) Vesele pokračujeme v příběhu o pravé lásce, osudu a záměně duší. Holky, chci vám moc poděkovat za podporu. Věřte, bez vás by mě nikdy nenapadlo zveřejňovat něco na internetu =) Jak jsem si všimla, má povídka asi okolo 20 čtenářů. Myslíte, že byste mi mohly nechat alespoň krátký komentář? =)
KRÁSNÉ POČTENÍ


"Páni," vydechla jsem, jakmile má noha překročila práh pokoje číslo osm. Přivítala nás svěží vůně vanilky, místnosti dominovala obrovská postel s nebesy, krbem a širokou pohovkou u velkého okna. Svou tašku jsem doslova hodila na podlahu. Krásnější prostor jsem asi ještě nikdy neviděla.
Dveře za mnou bouchly a vzápětí mě Louiho paže objaly kolem pasu. Tentokrát jsem kupodivu neztuhla, naopak. Mé tělo si na jeho doteky vážně začalo zvykat, což bylo jasné výstražné znamení. V hlavě mi blikala rudá kontrolka, ale já ji tvrdošíjně ignorovala. Aspoň projednou jsem se nechala ovládat city, nikoli rozumem. "Stejně nechápu, jak tě něco takového napadlo."
Opřela jsem se o něj a zavřela oči. Cítila jsem se úžasně. "Někdy si k nám dobré nápady probojují cestu ve chvílích, kdy bychom je vůbec neočekávali. Já prostě dopoledne seděla v kavárně, brouzdala po internetu a najednou na mě vyskočil tento ranč."
"Miluju tě, víš to?" šeptnul, na krku mě zašimral jeho dech. Chtělo se mi plakat. "A já miluju tebe." Sotva dozněla poslední hláska, všechno bylo jasné. To jsem neřekla jako Eleanor, v jejímž těle se má duše usídlila. Kdepak. Tato slova pronesla Petra, obyčejná 20letá holka z Čech, jíž Louis nezná a znát nebude. Jako nikdy předtím jsem si v té chvíli přála být doma a tohle neprožít. Měla jsem to ale blbý nápad. Zavřít se s ním na takovém úžasném a romantickém místě?
"No," vymanila jsem se mu, "co kdybychom si vyrazili na projížďku?" Snažila jsem se o co nejpohodovější tón, ovšem jen Bůh ví, zda se mi to povedlo. "Než se venku spustí nějaký liják."
"Já jsem pro," sklonil se Louis a začal se přehrabovat v jednom ze zavazadel. "Ale budeš mě to všechno muset naučit."
"Neboj," šťouchla jsem do něj hravě, "jestli se ztrapníš, ztrapním se s tebou."
Místnost vyplnil jeho srdečný smích, což vykouzlilo úsměv na rtech i mně. Mozek si mohl prosazovat cokoli, ale ten zákeřný tlukoucí orgán prostě nepřekřičel. Jak by vše bylo jednoduché, kdyby naše jednání ovládal jen a pouze rozum.
Zatímco se můj společník převlékal, vyhlížela jsem oknem starostlivě ven. Obloha se na horizontu barvila do černé, vypadalo to nejméně na déšť. A bouřku. Jen při té myšlence jsem se rozklepala. Od malička mi bouřky naháněly hrůzu, vlastně ani netuším proč. Dokonce ani nevím, kdy přesně to začalo.
"Můžeme?" vytrhl mě Lou ze zamyšlení. Zaostřila jsem na něj a neznatelně přikývla.
"Jdete do stájí?" oslovila nás žena na recepci, jakmile jsme se objevili v přízemí. Seděla pořád na stejném místě a v ruce držela nějakou tlustou knihu.
"Rádi bychom," odpověděla jsem, "není to problém?"
"Kdepak," zavrtěla hlavou, až jí z drdolu uniklo pár tenkých pramínků vlasů. "Najdete tam mého muže, vybere vám nějaké koně a v případě potřeby i pomůže a poradí. Můžu se jen zeptat, zda jste už na koních někdy seděli?" Těkala zvědavým pohledem mezi námi, oči přimhouřené.
"Já ne, přiznám se," odpověděl Louis. "Ale má přítelkyně ano, jsem si jistý, že mi všechno ukáže." Tiskl si mě ke svému boku a já okamžitě zrudla. Ženě se totiž na tváři objevil šibalský úsměv. Vždycky jsem nesnášela, když někdo z mých blízkých tohle udělal. Člověk aby se propadl do země.
"Nemáte se čeho bát. Spolu s vámi je tu dalších deset hostů a žádný z nich ještě neměl s našimi plnokrevníky problém. Dávejte jen pozor na počasí. Standardní doba k vyjížďce jsou tři hodiny, ovšem kdybyste to nestihli, žádný problém. Večeře se podává v šest." Jen jsem zamrkala. OK, to byl fofr.
Poděkovali jsme, vyšli ven a vydali se podél budovy doprava. Obešli jsme ji, a jakmile jsme se dostali za roh, otevřely se před námi umně zbudované vysoké stáje, z nichž znělo nedočkavé ržání. Nejradši bych se tam rozběhla, a to okamžitě, ale chtělo to projevit trochu rozvážnosti. Proto jsem jen hrdě napřímila ramena a v závěsu za Louim vešla do příjemného chládku.
"Dobré odpoledne," vynořil se před námi sympatický muž s šedivým knírem pod nosem a kovbojským kloboukem. "Vy budete naši noví hosté, že? Jmenuji se Bill."
Podali jsme si s ním ruku a já se poté rozhlédla po prostorných boxech. "Nádherná zvířata."
"Vyznáte se v koních?" Billovi v očích zajiskřilo.
"No, tak trochu," strčila jsem ruce do kapes a zhoupla se na patách.
"To je bezvadné! Moc takových lidí sem nejezdí. Zdejší osazenstvo tvoří především znudění turisté a městští, kteří si chtějí odpočinout na venkově." S posledním slovem otráveně zakoulel očima. "Takže budete potřebovat mou pomoc? Protože jestli ne, mohl bych se konečně podívat na rozbitý traktor. Čeká za rančem už dobrý týden."
"Jen běžte, my to tu zvládneme. Tedy, jestliže nám věříte."
Muž cvrnknul do klobouku, naznačil úklonu, a než jsme se nadáli, zůstali jsme ve stájích sami.

Autor: PETRA
# Jak už tu kdysi někdo psal, nejsem ta nejlepší spisovatelka. Má tvorba má spousty chyb, ale důležité podle mě je, že dělám, co miluju. Bez psaní a vybíjení fantazie bych nemohla existovat, nepřeháním. A kdo ví, třeba se časem zlepším, zdokonalím, snažím se, jak jen to je v mých silách. Tím pádem vám o to víc děkuji za podporu, vážím si jí. Opravdu... ♥ #
>>ASK<<
 


Anketa

Jak jste k tomuto blogu našli cestu?

Přes facebookovou stránku 82.1% (23)
Odjinud =) 17.9% (5)

Komentáře

1 Susy Susy | 27. června 2013 v 7:10 | Reagovat

aaaaa.. to je nadherne :3 aj ja chcem vediet takto pisat :'( daj dalsiu co najskor prosiiiim O:)

2 xxx xxx | 27. června 2013 v 7:32 | Reagovat

Ha ha ha Petí! Prej: "nejsem ta nejlepší spispvatelka."  to jako ne! Ty jsi ta nejlepší spispvatelka! Dřív jsem četla hodně Ff s 1D, ale od tý doby co jsem našla vaši stránku, nečtu nic jinýho než tvoje příběhy. :) ty ostatní mě najednou přestaly bavit, protože tvoje povídky jsou jiné. Psané srdcem a jsou z nich cítit emoce. Nepřestávej psát, byla by to škoda. :)

3 A.K. A.K. | Web | 27. června 2013 v 10:48 | Reagovat

krásna časť :)

4 Opel :D Opel :D | 27. června 2013 v 13:50 | Reagovat

Jsi úplně úžasná :) kdybych takhle krásně uměla psát tak si teda pískam :D krásný :)

5 Sára:3 Sára:3 | 27. června 2013 v 14:04 | Reagovat

Tuhle povidku ctu na mobilu, tak jsem lina komentovat -_- Nezlob se :D
Nazor na povidku? Ta nejlepsi, co jsem kdy cetla (y) Opravdu. Ty jsi ta nejlepsi spisovatelka! Trosku sebevedomi by to chtelo. I kdyz.. Taky nemam to nejvetsi sebevedomi. Vlastne nemam zadne sebevedomi, ale bavi me ostatnim ho zvedat. :D Jeste jednou: Tohle je ta nejdokonalejsi "vec", co jsem kdy cetla a ze je toho hodne :) :D
Tvoje milujici Sarinka B. :3 :D

6 Secret xxx Secret xxx | 27. června 2013 v 16:46 | Reagovat

Zase boží!:3 vážně na každý další tvůj díl se strašně moc těším!:) jen tak dál ! xoxo

7 Mončiča Mončiča | 27. června 2013 v 21:11 | Reagovat

Už tak dlho som tu nebola...blbý čas..ktorý nemám. Ale o mojich problemoch tu určite nebudem písať :) Tvoja poviedka je geniálna. Si úžasná spisovateľka a zbožnujem tvoje poviedky :3

8 Mikayla Mikayla | 28. června 2013 v 14:16 | Reagovat

moc pěkný :)

9 Lizzie Lizzie | 28. června 2013 v 23:03 | Reagovat

Tahle ff-ka patří mezi ty nejlepší, které jsem kdy četla. :3 Zbožňuji tvůj styl psaní, píšeš nádherně!
Prosím, hoď tu co nejdříve další díl, nedočkavostí se ukoušu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama