Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /30.díl/

21. června 2013 v 21:21 | P. |  I wanna be with you
MOC SE OMLOUVÁM ZA TAKOVOU ČASOVOU PRODLEVU!! Jenže nám odešel internet, celý týden jsem se na něj nedostala. Jo, na techniku není spoleh... Ale snad vám to dnešním dílem aspoň maličko vynahradím ;o) Když vidím vaše povzbuzující komentáře a aknetu s 28 kliknutími, moc to pro mě znamená :3 DĚKUJI ZA VŠE!!! ♥ =) Nejsem v psaní "borec", ale baví mě to, a jestliže existuje aspoň pár lidiček, kterým mé tvoření dělá radost, stojí to za úsilí...
KRÁSNÉ POČTENÍ


Tedy, o srdceryvném loučení se vážně mluvit nedalo. Místo aby nám kluci popřáli šťastnou cestu a prostě nás objali, několik dlouhých minut si z nás dělali legraci. Znáte to. Abychom nezlobili, dávali pozor a dál a dál. Tudíž jakmile jsme nastoupili do auta, bránice mě bolela od zadržovaného smíchu.
"To si s nimi vyřídím, až se vrátíme," pronesl Louis za volantem, ačkoli i jemu se hlas třásl. Jistě by se nejradši rozchechtal, stejně jako já. "I když už jsme si zvykli, co?"
Málem jsem mu dala zamítavou odpověď, ale naštěstí jsem se zarazila. "No, eh, jasně. Člověk si nakonec zvykne na všechno." Nejradši bych ventilovala své pravé pocity, ale to jsem samozřejmě nemohla. Ne v tu chvíli.
"Takže znáš cestu?" vytrhl mě z přemýšlení. Odlepila jsem zrak od domovních dveří, v nichž pořád stáli mívající kluci, a koukla na svého společníka. Srdce se mi opět rozběhlo zběsilým tempem a stačil k tomu jediný pohled na NĚJ. No, to dobře dopadnout nemohlo. "Jasně, trasu mám nastudovanou. Drž se po hlavní a za městem na první výpadovce odbočíme."

Zábava panovala dokonce i v autě. Zpívali jsme si, smáli se, vyprávěli vtipy a historky. Vytáhla jsem dokonce i pár es z rukávu svého vlastního života. Louis se ničemu nedivil, zřejmě si nikdy nemyslel, že ví o El všechno. Vyhovovalo mi to, nemusela jsem zůstávat zticha jen proto, abych zase něco nepokazila. Absurdně mi chvílemi připadal jako ona spřízněná duše, jíž chce v životě najít každý člověk. Skvělé. Jestli jsem někdy přemýšlela pozitivně a říkala si 'Všechno se spraví.', cestou na ranč za Londýnem jsem spadla z růžového obláčku. Nic takového, nic nebude jako dřív.
"To asi bude ono," ukázal Lou asi po hodině a půl před sebe. Za stromy vykukovala červená došková střecha a doléhalo k nám tiché koňské ržání.
"Jsou tu koně?" vyhrkl najednou. Pobaveně jsem se k němu obrátila. "Samozřejmě! Je to přece ranč!"
"A ty na nich umíš jezdit? Že ses nikdy nezmínila."
V té chvíli jsem musela zvolit. Výmluva nebo pravda? Moje pravda? Nakonec jsem se rozhodla pro to druhé. "Tak trochu. Párkrát jsem na nich seděla a brala i nějaké lekce, ale je to už pár let zpátky." No, to sice neplatilo o Eleanor, ale Petra žila jinak. Já opravdu milovala koně a všechno kolem nich, ráda jsem se o ně starala.
"Vážně?" opáčil s neskrývaným údivem v hlase. "Nejsi typ člověka, do kterého bych řekl něco takového. I po roce mě stále překvapuješ."
Skoro jsem si zmučeně povzdechla. Kdyby jen tušil, jak moc se mi chtělo plakat! Bolelo to mnohem víc, než bych kdy považovala za možné.
Konečně jsme se ocitli na široké příjezdové cestě. Před námi se rozléhalo dlouhé stavení z hnědého kamene, okna byla otevřená dokořán a záclony se třepotaly v lehkém vánku.
"Tady se mi bude líbit," předklonil se Louis. Pozorně si scenérii před sebou prohlížel, ruce uvolněně položené na volantu. Zabořila jsem se do sedadla ještě víc. Od doby, co jsem se před pár dny probudila v Londýně, jsem u něj tak uvolněný výraz neviděla. Třeba bych konečně mohla být aspoň na chvilku sama sebou.
Z auta jsme vylezli a ruku v ruce se vydali do budovy.
Bezprostředně za prahem se nacházela dlouhá recepce, za níž seděla postarší žena v kostkované košili. Přesně jak jsem si představovala. Dalo mi hodně práce se pobaveně neušklíbnout. Mé představy se přede mnou najednou zhmotnily.
"Dobré odpoledne," všimla si nás a přívětivě se usmála. "Můžu vám pomoci?"
"Dobrý den," přistoupila jsem k pultu, na němž se skvěla cedulka s nápisem "Maggie", "volala jsem sem před pár hodinami. Měli bychom tu mít rezervaci, Eleanor Calder." To jméno mi z úst vyšlo nějak ztěžka. Mysl protestovala, nelíbilo se jí, že osobnost najednou dostala jinou identitu. Nemusím snad zdůrazňovat, jak špatně jsem to snášela. Tedy, tolik uvažovat nad vlastními slovy jsem snad nikdy nemusela.
"Samozřejmě," pohlédla do netbooku, který spočíval před ní, "dva dny, jeden pokoj. Správně?" Při slovním spojení "jeden pokoj" mé srdce celý úder vynechalo. Nejradši bych mezi mě a Louiho postavila zeď. Tlustou kamennou zeď, která by nás oddělila. Třeba bych se tak vzpamatovala a couvla dřív, než se všechno ještě zhorší. Haha, jako by to mohlo být horší.

"Ano, přesně tak," vykouzlila jsem nakonec neidentifikovatelný škleb, vyfasovala klíče od pokoje a před Louim se vydala po schodech do prvního patra. Ocitli jsme se spolu daleko od všeho, co on a Eleanor znali. Jsme sami. Sami… Nahoře na podestě mě kolena málem zradila. Jak tohle jen skončí…
Autor: PETRA
Román nám vesele pokračuje, a já děkuji všem, kteří si k tomuto (doufejme) výjimečnému příběhu našli cestu ♥ Vaše podpora je to nejkrásnější ;o) THANKS! /kontakt najdete v menu =)/
 


Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 21. června 2013 v 21:30 | Reagovat

vážně dokonalý :)

2 Ell Ell | 21. června 2013 v 22:15 | Reagovat

Nádherné, dokonalé, boží... Šíleně se těším na to, jak to bude na tom ranči probíhat :). Jsem ráda, že máš předepsaných tolik dílů a stále nemíníš končit, protože jsem na tomhle příběhu naprosto zvislá <3. Mám nějaké divné období, ale další díl tvojí povídky mi vždycky zvedne náladu a dovolí mi se odpotat od reality :). Moc děkuju, že pořád píšeš <3

3 Opel :D Opel :D | 21. června 2013 v 22:48 | Reagovat

Nádhera :)vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílu :)

4 Secret xxx Secret xxx | 22. června 2013 v 9:41 | Reagovat

ÁÁ :) bylo to vážně super!:) hrozně moc jsme se těšila na další díl a ty jsi jako vždycky nezklamala:) Vážně super:) na další díl se těším strašně moc:) Hlavně na to jak tam budou sami a tak:) jak to bude probíhat:) Prosím rychle další díl a nepřestávej s psaním nikdy v životě!:) xoxo

5 Lizzie. Lizzie. | 22. června 2013 v 17:43 | Reagovat

Po dlouhé době mám konečně zase přístup na internet - byla jsem na škole v přírodě atd. - a ihned jsem si šla přečíst nové díly IWBWY. Tedy, zarazilo mě, že přibyly pouhé dva díly, to ano, ale to, co se v nich děje, to nahradilo. :33
Muhaha, El a Louis spolu na ranči? A ještě k tomu sami? To se mi více než jen líbí. :33
Prosím, přidej další část co nejdříve. Prosííííííííím.

6 Susy Susy | 25. června 2013 v 14:21 | Reagovat

kedy bude novy diel??  ;)

7 ♥ NIKOLKA ♥ ♥ NIKOLKA ♥ | 26. června 2013 v 21:30 | Reagovat

Rychle další díl ! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama