Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /9.+10.díl/

7. května 2013 v 21:22 | P. |  I wanna be with you
Ach jo, na prosby já neumím říct ne =D Takže místo zítřka házím nové dva díly již nyní ;o) Doufám, že někomu udělají radost! Čtenářky, moc vám děkuji za podporu a nádherné komentáře, to pro mě znamená hodně, opravdu. Miluju vidět, že vás příběh baví a že jste si k němu našly cestu ♥ Snad vás následující díly nezklamou ♥
PS: Miluju vás! =D
"Celý článek"


9. DÍL
Užili jsme si krásné dopoledne. Procházeli jsme se po městě, povídali si a neustále se smáli. Zjistila jsem, že Lou vlastně není takový, jakého jsem si vysnila. Byl lepší. Úžasný člověk s obrovským srdcem a neuvěřitelným smyslem pro humor. Během toho dne jsem pochopila, proč o něj El tak stojí.
Zašli jsme na oběd do jedné zastrčené restaurace a odpoledne strávili blbnutím v parku. Nehádali byste, že je nám oběma 20. Dospělost vypadá jinak.
"Neměli bychom se vrátit?" vypravila jsem ze sebe neochotně, když jsme seděli na lavičce v parku. "Čeká nás ta benefice."
"Nerozmyslela sis to? Pořád tam chceš jít?" pohladil mě po tváři.
"Pořád," zavřela jsem oči a tu chvilku si užívala. "Tohle bych si rozmyslet nemohla."
"Ani nevíš, jak jsem rád, že se mnou půjdeš…"
Usmála jsem se, vyskočila a vytáhla Louiho na nohy.

○○○○

"Kde jste byli?" vyšel nám vstříc Harry, sotva jsme překročili práh bytu. "Už jsme mysleli, že vás budeme muset nahánět. V hotelu "Parade" máme být za 2 hodiny!"
"Nešil," klidnil ho Louis. "Máme čas…."
"No jo, ale není lepší tam přijít trochu dřív?"
"Ty jsi neuvěřitelný," propukl můj společník v hurónský smích. "Kde se to v tobě tak najednou vzalo? Vždycky jsme čekali my na tebe!"
"Právě proto," pokrčil kudrnáč rameny a zazubil se.
Zatímco se ti dva popichovali, já přemýšlela o celém nadcházejícím večeru. Začal mě ovládat strach. Bože, veřejná akce? Stovky lidí? Fotografové a novináři? Fajn… Jsem Eleanor a ona je na to zvyklá. Což znamená, že si musím zvyknout i já. A to během zlomku vteřiny.
"El, zlato?" stiskl mou ruku Lou. "Je ti dobře?"
Podívala jsem se na něj a přemýšlela, kolikrát se mě ten den na tohle zeptal. "Ano, jen tak uvažuju…"
Když mi věnoval ten svůj zářivý úsměv, věděla jsem, že musím pryč.
"No, tak já se jdu připravit," vymanila jsem se mu a rozběhla se po schodech do prvního patra.
Poprvé v životě jsem proklínala tu svou bujnou fantazii. Nabízela mi totiž desítky možných scénářů, jak by mohla benefice probíhat. A mně se ani jeden z nich nezamlouval.
Okamžitě jsem si skočila do sprchy, umyla vlasy a po vyfoukání je vyčesala nahoru. Make-up jsem vždycky nesnášela, proto jsem si nanesla jen řasenku a tužku na oči a vrátila se do Louiho ložnice.
Podle oblečení rozesetého na posteli jsem poznala, že on už se zřejmě připravil, takže se čekalo jen na mě. Jistě, typický holčičí problém. Co si mám vzít na sebe??
Nelíbilo se mi to množství minišatů, které jsem na ramínkách našla. Začala jsem panikařit. To si na sebe nevezmu!
Nakonec jsem vydolovala jedny černé s rozšířenou sukní, délka zhruba ke kolenům. Jo, v těch se jistě budu cítit příjemně…

10. DÍL
"Páni," vydechl Louis, když jsem sešla ze schodů. Čekal v hale, na sobě černý oblek, bílou košili a kravatu. "Moc ti to sluší…"
Zarděla jsem se a přijala nabízenou ruku. "Díky, i tobě…"
I když jsem se ocitla v tak prekérní situaci, v Louiho blízkosti jako by se mi všechny starosti vykouřily z hlavy. Strašně se mi stýskalo po rodičích, přátelích a naší malebné vesničce v západních Čechách, avšak dotek jeho hřejivé dlaně jako by mě konejšil a uklidňoval, že bude vše zase v pořádku.
"Čekejte na nás!" houkl naléhavě Liam. Zastavili jsme se na prahu. Opřela jsem se o futra a na chvilku zavřela oči.
"Abych byl upřímný," začal znenadání Lou, "myslel jsem, že místo se mnou půjdeš na ten večírek s Jessicou."
Škubla jsem sebou a upřela na něj překvapený pohled. "Jak tě to napadlo?"
"Sama jsi to přece včera říkala, když jsme se chytli," zašeptal. Evidentně ho minulý večer moc mrzel, ať už se stalo cokoli.
"Kdepak," zavrtěla jsem hlavou. Jsem teď sice Eleanor, ale to ještě neznamená, že musím měnit svůj vlastní pohled na svět. Přizpůsobím se bez problémů mnoha věcem, ale nepůjdu proti vlastnímu přesvědčení. "Ve vzteku člověk řekne hodně věcí. Některých pak moc lituje. Afekt je afekt, takže se za včerejšek moc omlouvám. Nechci, aby ses tak trápil."
Byla to pravda. Nesnesla jsem vidět ho nešťastného…. A sakra. Už to začíná.
"Nepřestáváš mě překvapovat," objal mě pevně kolem pasu. "I já se ti moc omlouvám. Už se nebudeme hádat kvůli hloupostem, ano?"
Ze srdce mi spadl obrovský balvan. Přitulila jsem se k němu a chytila ho kolem krku. Jen jsme tam stáli a užívali si vzájemné blízkosti, když vtom jsem ucítila, jako by nás někdo pozoroval. Otevřela jsem oči a zadívala se Louimu přes rameno. Ve dveřích do kuchyně přešlapoval Niall. Jako by měl ve tváři vepsané podezření, což mi nahnalo strach. Znervózněla jsem, blonďáčkův pohled byl doslova rentgenový.
Trošku jsem se otřásla. V nitru se mi usídlila hlodavá nejistota. Znovu.
"Můžeme?" vytrhl mě z přemýšlení Zaynův hlas. Páni, kluci vypadali vážně skvěle. Společenské oblečení jim neuvěřitelně slušelo!

Cesta autem probíhala v klidu. Řidič nepronesl jediné slovo, Paul na sedadle spolujezdce také ne. Zato my vzadu se dobře bavili. Harry sypal z rukávu jednu veselou historku za druhou a mně bylo jasné, že mé první kroky v hotelu povedou na toaletu, jelikož budu mít rozmazanou řasenku. Ovšem nevadilo mi to. Bylo mi s nimi skvěle.
Konečně jsme byli na místě. Paul vylezl jako první a odsunul dveře našeho minibusu.
Sotva chlapci stanuli na chodníku, spustil se ohlušující křik. Po obou stranách širokých prosklených dveří jednoho z londýnských hotelů stály zátarasy, u kterých se tísnily desítky nadšených fanynek.
Louis mi pomohl ven a beze slova propletl své prsty s mými. Upřímně, jen matně jsem si uvědomovala jeho přítomnost. Celou bytostí jsem se totiž soustředila na cvakání fotoaparátů a hlasité otázky všetečných novinářů. Rozhodla jsem se neodpovídat. Určitě neuškodí, když budu držet jazyk za zuby.
Zatímco chlapci rozdávali úsměvy a autogramy, já postávala u vchodu a snažila se splynout se zdí. Necítila jsem se tam příjemně. Vůbec ne.
A korunu tomu všemu nasadil Niall. Právě když jsem začala nejistě podupávat nohou, se ke mně obrátil. Nelíbil se mi výraz, který jsem v jeho očích zahlédla.

Autor: PETRA
•PROMIŇTE MI, ŽE JE TO PSANÉ TAKHLE, ALE JAK JSEM UPOZORŇOVALA NA ZAČÁTKU: CHCI TO VYSTAVIT JAKO OPRAVDOVÝ ROMÁN, JAKO DĚJ V KNÍŽCE, TUDÍŽ SE VŠECHNO NESEMELE HNED V PRVNÍCH DÍLECH. MÉ PSANÍ JE JINÉ, JSEM SI TOHO VĚDOMA, ALE S TÍM NIC NEUDĚLÁM =)•
-znovu nasazuji štěněčí pohled a prosím: nechte mi hodnocení nebo komentář ;o) Děkuji ♥
 


Anketa

Jestliže čteš IWBWY, prosím, klikni =) Díííky =P

Čtu =)

Komentáře

1 Wendy Wendy | 7. května 2013 v 21:34 | Reagovat

Ááá Petí ty napínáš :3 tak jestli zítra nebude další díl tak to asi nevydržím :D ale ty ho sem určitě dáš žejo? Já ti věřím ;D jinak je to bomba jako vždycky :*

2 Sára Balíková Sára Balíková | 7. května 2013 v 21:40 | Reagovat

Petí, ty ale napínáš:D Víš, že to nemám ráda!! :'DD Jinak povídka je jedna z nejlepších jakou jsem kdy četla!!:)) Moc se ti povedla a určitě bude dokonalá!:) Já to vím, jsem vědma:'DD MUSÍŠ dát další díl už zítra jinak to nevydržím!! :'DDxx

3 A. A. | 7. května 2013 v 21:55 | Reagovat

Dál, prosííííííííím ;) Vždyť ty víš, jak miluju tvoje psaní :**

4 kaja kaja | 7. května 2013 v 22:23 | Reagovat

Uuuuuuuu uzasny  ze  jsem das dalsi dili zitra vid ??:):) prosim prism smutne koukam .

5 Ell Ell | 7. května 2013 v 23:15 | Reagovat

Bože to je dokonalé. Mě se líbí tvůj styl psaní, hlavně ho neměň. Jsem z toho vždycky hrozně napnutá, už už bych chtěla vědět jak to dopadne, ale pak mi dojde, že si chci tuhle dokonalou povídku(román)užít a to dlouho a né rychle přetočit děj nakonec. Prosím hlavně to pořád takhle natahuj. Já vím je to divné, ale mě baví na to čekat a přemýšlet o tom. A navíc mám pak větší radost když přidáš další díl :D no jo jsem divná :D

6 Mikayla Mikayla | 8. května 2013 v 10:50 | Reagovat

tvé psání je stále stejně užasné :) pokračuj dál

7 Mončiča Mončiča | 8. května 2013 v 10:55 | Reagovat

Ja už neviem čo mám písať!! :O :D Je to dokonalé a nádherné :)
chcem vedieť ako to dopadne. Či im to niekedy povie, že v podstate nie je El. Som zvedavá čo si myslí Niall! ach tak strašne to chcem vedieť. Ale potom mne sa strašne páči ako to píšeš. Všetko ide pomaly ale je to dokonalé. Takže to určite nemen. :3 teším sa na ďalši :)) diel :D

8 Štěpka Štěpka | 8. května 2013 v 13:33 | Reagovat

Chtěla bych ti tady zanechat nějaký hezký komentář, který by dával smysl :D Ale tady jde jenom říci: Úžasné :D
A tvůj styl psaní se mi moc líbí!

9 Ell Ell | 8. května 2013 v 18:36 | Reagovat

Prosím, prosím dáš dneska další?
*psí očka* :D

10 Lizzie. Lizzie. | 8. května 2013 v 22:15 | Reagovat

Tvé psaní je jiné; úžasné.
Je jenom dobře, že na to nejdeš tak hr, jako to je ve většině fan fiction. Miluji tvůj styl psaní a stejně tak i miluji tuhle povídku. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama