Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /7.+8.část/

6. května 2013 v 11:00 | P. |  I wanna be with you
A příběh pokračuje! Krásné pondělí přeji =) Jelikož vím, jak všichni první den v týdnu nesnáší, házím sem další dva díly takhle dopoledne, třeba někomu zlepší náladu. To bych, upřímně, byla moc ráda =P
Miluju psát tento příběh, pořád nějak ne a ne přestat =D Docela se do něj ponořím, tudíž mě pak neuvěřitelně hřeje, když vidím vaše krásné reakce ♥ To je ten pravý hnací motor!
Děkuji vám za podporu, snad vás story (nikdy) nezačne nudit! =)
"Celý článek"


7. DÍL
"Fajn," ukončil Lou debatu, "to už stačí. El, nechtěla by sis vyrazit na oběd do města?"
Zkoušela jsem nevnímat, jak se kluci uchechtli, místo toho jsem se k němu obrátila čelem. "To by bylo fajn…"
Nedovedla jsem si představit, že bych měla celý den zůstat zavřená v bytě a neustále přemýšlet o věci, která se mi přihodila. To bych brzy ztratila i poslední zbytky zdravého rozumu.
"Skočím si nahoru pro tašku," usmála jsem se, vyklouzla z Louisova objetí a rozběhla se do prvního patra. Chvilku na vzpamatování teď potřebuju jako sůl.
Naši ložnici jsem našla až napotřetí. Zabouchla jsem za sebou a opřela se o dveře. Fajn. Mám za sebou pouhou hodinu v přítomnosti kluků a už se cítím na zhroucení. Jak dlouho to potrvá?
Složila jsem tvář do dlaní. Ne, teď není vhodná doba panikařit, musím se vzpamatovat.
Sebrala jsem z křesla tašku s dlouhým popruhem, zkontrolovala, zda jsou tam Eleanořiny doklady, a chtěla do kapsičky zastrčit telefon, když se mi v ruce rozvibroval.
"Jessica," hlásal displej. Zamračila jsem se. Určitě nějaká kamarádka.
"Ahoj Jess," nasadila jsem ten nejpohodovější tón, jakého jsem byla schopná, a doufala, že takhle se v Anglii kamarádky oslovují.
"Čau El, tak co, vyřešilas to?" uhodila na mě rovnou. Nervózním pohledem jsem těkala po pokoji. "Ehm, co jsem měla vyřešit?"
"Ale no ták," protáhla nespokojeně. "Přece ten dnešní večer. Vymluvila ses Louimu z té benefice? Můžeme vyrazit na párty? Ed tam bude čekat!"
Vůbec jsem netušila, o čem slečna mluví. Ale jedno jsem věděla jistě. Ani by mě nenapadlo jít na nějakou párty místo dobročinné benefice. JÁ večírky nesnášela, nevyhledávala jsem je. A tohle rozhodně není věc, ve které se Eleanořinu životu budu podřizovat.
"Promiň, Jess," začala jsem pomalu, "ale já se nakonec rozhodla ho doprovodit. Nepůjdu s vámi na párty."
Vzhledem k tomu, že dost dlouho panovalo na druhém konci ticho, jsem si dovedla představit, co s ní mé rozhodnutí udělalo. Buď zrudla vzteky, nebo zbledla… taky vzteky.
"Jak myslíš," vyštěkla nakonec. "Ale pak si nestěžuj, jak ses tam strašně nudila!"
Zírala jsem na svůj telefon, absolutně neschopná slova. Kdybychom si volaly z pevné linky, jistě by Jessica se sluchátkem náležitě praštila.
Zavrtěla jsem hlavou, hodila mobil do tašky a z pokoje odešla.
Cestou dolů do haly jsem přemýšlela. To opravdu chtěla El dát přednost nějakému večírku před takovou akcí? Jsem divná, když mě to naštvalo?
"Připravena?" Louis už na mě čekal u paty schodiště. S širokým úsměvem vypadal dokonale. Šla bych s ním kamkoli…
Jakmile jsem si však uvědomila, kudy se toulají mé myšlenky, v duchu jsem se okřikla. Takhle to dál nejde. Musím své city nějak odstřihnout. A to okamžitě.
"Jasně, připravena," přijala jsem jeho nabízenou ruku. Vykročili jsme do příjemného letního dne.

8. DÍL
"Jsi strašně napjatá, vážně se cítíš dobře? Můžeme se vrátit," promluvil cestou. Věděla jsem, že bych se měla zbavit toho strachu, jenže to tak snadné nebylo.
"Už je mi fajn," otočila jsem k němu hlavu. "Jen jsem ještě trochu roztřesená, mám od rána divný den."
"Mně se můžeš svěřit se vším, to víš, ne?" pevně mě objal kolem ramen, a než jsem stačila odpovědět, vynořil se před námi statný dlouhán s fotoaparátem v rukou. Cukla jsem sebou a instinktivně začala hledat možný úkryt.
"Co blázníš?" šeptnul Louis zmateně. "Nikdy ti paparazzi nevadili, o co jde?"
Bezva, stále zapomínám, kdo nyní jsem. Musím si to nějak vtlouct do hlavy!
"O nic," pohodila jsem vlasy a snažila se chovat, jako že jsem na blesky a kamery zvyklá. Což dalo nesmírnou práci. "Zprvu mě to trochu vystrašilo, ale už jsem v pohodě. Lou, odpusť mi mé chování, zkusím se dát pořádně dohromady…"
Propaloval mě zmateným pohledem, pod kterým jsem se zmenšovala a zmenšovala. Nebo jsem aspoň měla takový pocit. Tak jsem ho obdařila bezstarostným úsměvem a poté se otočila k novináři, přešlapujícímu pár kroků před námi.
"Mohli byste mi zapózovat?" začal tím vtíravým tónem, který jsem nesnášela. Jako by tak lidé dávali najevo, že jen něco potřebují, jinak by se s vámi nezahazovali. Nejradši bych mu pěkně od plic řekla vše, co si o něm a jeho práci myslím, avšak neudělala jsem to. To by mou už tak dost zamotanou situaci zamotalo ještě víc.
A tak jsem mlčela a nechala mluvit Louiho. "Jistě, žádný problém…"
Přitulila jsem se k němu a objala ho kolem krku. Cítila jsem jeho ruce na mých bocích, takže se mé srdce znovu zběsile rozbušilo.
Fotografovi stačilo "jen" asi 10 fotek, pak se konečně se spokojeným úsměvem na tváři odporoučel. Dívala jsem se za ním dlouho a stále se zlostně mračila. Jak vůbec může mít na něco takového žaludek? Vždyť oni kolikrát ničí lidem životy, vydělávají na jejich neštěstí…. Dělalo se mi z toho zle.
"Jak to můžeš vydržet?" ujelo mi. Sakra, měla bych si dávat pozor na pusu! Louis na mě chvilku přepadle koukal, ale nakonec odpověděl. "Ty se chováš, jako by tě nikdy nikdo nevyfotil. Vždycky jsi mi přece tvrdila, že sis zvykla, navíc když příležitostně pracuješ jako modelka…"
Skousla jsem ret a začala neklidně podupávat nohou. Budu-li se často dostávat do takových situací, určitě se zblázním.
"To sice jo, ale ty jsi prostě vystaven mnohem většímu tlaku," vyhrkla jsem to první, co mě napadlo. Za žádnou cenu jsem se do toho nechtěla zamotat. Mluvila jsem pomalu a slova co nejvíc protahovala, abych získala čas vymyslet něco dalšího. "Takže občas mě ještě překvapí, jak se s tím vyrovnáváš…"
K mé úlevě mu napětí z tváře zmizelo. Usmál se a letmo mě políbil. Žilami mi začal proudit oheň.
"Tohle jsi mi ještě nikdy neřekla," šeptnul. Proklínala jsem svou neschopnost umět se přetvařovat. Asi bych měla radikálně změnit své chování. No…. Jenže jak?
"Omlouvám se podruhé," povzdechla jsem si. "Pokud budu v následujících dnech kecat blbosti, promiň mi…"
"Jaké blbosti?" jeho objetí zesílilo. "Naopak. Líbí se mi, jak dneska mluvíš…"
Zvedla jsem k němu hlavu. A bum. Znovu jsem se v jeho očích ztratila.

Autor: PETRA
-prosím prosím, představte si, jak házím na monitor štěněčí pohled =D Nechte mi hodnocení nebo komentář ;o) Děkuji ♥
 


Anketa

Jestliže čteš IWBWY, prosím, klikni =) Díííky =P

Čtu =)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 6. května 2013 v 13:33 | Reagovat

je to užasná povídka, každý den se trěším že přibude další díl :)

2 Štěpka Štěpka | 6. května 2013 v 13:41 | Reagovat

Jo, je to úžasný těším se na další :)

3 Stanley Stanley | 6. května 2013 v 14:07 | Reagovat

Preve asi pred cca hodinkou som narazila na tvoj blog a zacala som citat tuto poviedku !! JE to uplne ze MEGADOBRE !! nikdy som dake daco necitala ja to uplne uzasne !! strasne sa tesim na dalsie casti !! :DD

4 Carly Carly | 6. května 2013 v 18:05 | Reagovat

nádherně píšeš :) přečetla jsem už hodně příběhů, ale na tvoje nikdo nemá :) a tenhle musím číst pořád dokola :D a pořád neumím najít ta správná slova.. je to prostě úžasný, jedinečný, bezkonkurenční :)

5 Mončiča Mončiča | 6. května 2013 v 19:18 | Reagovat

Okej, opäť si ma zabila. :D hih,no každopádne je to dkonalé. WooooW ! :) len tak ďalej ;)

6 Wendy Wendy | 6. května 2013 v 19:26 | Reagovat

Takže jsem se tajně propašovala k počítači abych si to mohla přečíst :D a udělala jsem dobře :3 jako vždycky je to úžasný ;) <3

7 nikol nikol | 6. května 2013 v 19:53 | Reagovat

Dalsi nevyslovne uzasne dili ja te miluju :D

8 Verča Verča | 6. května 2013 v 22:03 | Reagovat

Úžasný, jako vždy Petí :*

9 Lizzie. Lizzie. | 6. května 2013 v 22:44 | Reagovat

A teď si ty představ, jak házím na monitor štěněčí pohled. Prosím, hoď sem zítra další díl. :D :3

10 Petule Petule | 7. května 2013 v 20:11 | Reagovat

jasnasndmisamdksaůlmcjsakmcisalmv BOOM, jako vždy skvělé prostě bomba :3 Strašně tuhle povídku miluju :) x těším se na další část ;)

11 Sára Balíková Sára Balíková | 7. května 2013 v 21:22 | Reagovat

Peťulko, dneska jsem začala číst tuhle povídku a myslím, že je to zatím jedna z tvých nejlepších:)) Moc se mi líbí a opravdu.. Jsi talent!:)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama