Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /5.+6.část/

4. května 2013 v 11:06 | P. |  I wanna be with you
Krásné sobotní dopoledne =)
Jak jsem slíbila, tady jsou další dvě části příběhu... Upřímně, mám zatím 30 dílů a nějak se nemám k tomu, abych to utnula =D Takže se modlím, aby vás story stále bavila a vydržely jste u ní do konce. Možná se mi i povede udělat z toho onen "internetový román" =) Tímto vám moc moc moc děkuji za krásné komentáře, hodnocení, to je přesně věc, která mě žene dál =) Vidět, že někomu svými příběhy dělám radost ♥ Žeru vás! =D =)
"Celý článek"


5. DÍL
"Fakt ti není špatně?" mluvil na mě Louis, zatímco já se zaobírala svou nejistou budoucností.
Vytrhla jsem se ze zamyšlení a upřela na něj zrak. Dojala mě jeho starost a zároveň mi naháněla strach. On prostě nesmí být takový, jaký se zatím jeví. To nejde! Jinak budu mít obrovský problém.
Jasně. Někdo by na mém místě možná využil situace, ale to já nedokážu. Takový člověk nejsem. To se radši budu trápit…
"El, vnímáš mě?" pohladil mě po tváři, když jsem se neměla k odpovědi. Dobrá, první krok máme: naučit se reagovat na toto oslovení.
"Moc se omlouvám," zavrtěla jsem hlavou. "Dneska je opravdu nějaký divný den."
"Takže tu večerní akci odvoláme?"
Nechápavě jsem zamrkala. "V-večerní akci?"
Snažil se skrýt zděšení, vážně snažil, ale nepovedlo se mu to. Zjevně měl o mě stále větší strach.
"Ano," odpověděl nakonec pomalu. "Máme jít na slavnostní benefici, kterou pořádá nadace Lungevity." (pozn.autora: Lungevity Foundation je skutečná nadace, která pomáhá lidem s rakovinou plic.)
"Léčba rakoviny?" zajímala jsem se.
Přikývl. "Ale pokud se necítíš nebo se ti jednoduše nechce-," rychle jsem mu do toho skočila. "Žádné takové, jdeme. Pomůžeme dobré věci…"
V očích se mu mihl zvláštní záblesk. "Myslel jsem, že po včerejší výměně názorů nebudeš chtít nikam jít…"
Bylo to pořád lepší. Benefice? Hádka? "To ne," chtěla jsem si začít hrát s prstýnkem, jelikož tak jsem vždycky zaháněla nervozitu, jenže Eleanor žádný nenosila. A tak jsem ruce jen sepjala v klíně. "V každém vztahu se občas vyskytne mráček. Důležité je, že nakonec přejde…"
Z tváře mu zmizelo veškeré napětí. Naklonil se ke mně a toužebně mě políbil. Měla jsem ho odstrčit, jistě, jenže já…. No, já to neudělala. Místo toho jsem ho objala kolem krku. Užívala jsem si té chvilky a v žaludku se mi třepotalo hejno motýlků.
"Páni," vydechl, když jsme se od sebe odtáhli. "I tvé polibky jsou v něčem jiné…"
Znovu jsem zrudla. Přestávala jsem si být jistá, že to zvládnu. Navíc, zůstávat s ním sama mi též moc nepomáhalo.
"Promiň, že to pořád vytahuju," začal po chvíli ticha nejistě, "ale nejde mi do hlavy, jak se mohla tak najednou změnit barva tvých očí…."
Skousla jsem ret. Proč mi mé zelené duhovky musely zůstat? Jako by už tak nebylo všechno dost složité! "Já vím, je to rozdíl, sama nevím, co se stalo… Musíme jen doufat, že se to spraví a-," přerušil mě. "Máš nádherné oči."
Překvapeně jsem zvedla hlavu. Usmíval se na mě a něžně si hrál s mými vlasy. Trochu mě bodlo u srdce. Bylo to tak vždycky? Vždycky mohla Eleanor cítit tu spoustu lásky, kterou jí Louis věnoval?
"Lou?" zaznělo najednou tiché zaklepání. Byl to Niall. "Promiň, že vás ruším, ale máme na telefonu Tonnyho, chce s námi všemi mluvit. Snad něco kvůli tomu zítřejšímu focení."
Oslovený se na mě tázavě zadíval.
"Jen běž," kývla jsem hlavou směrem k blonďáčkovi. "Já to zvládnu. Obléknu se a přijdu za vámi."
"Vážně se ti nic nestane?"
"Neboj," ujišťovala jsem ho. "Je mi líp, teď už budu v pořádku."
Nechtělo se mu, ale nakonec se neochotně zvedl a z ložnice odešel.

6. DÍL
Ani jsem si neuvědomila, že jsem celou dobu zadržovala dech. Až když mi po jeho odchodu z plic unikl všechen vzduch. Sjela jsem zpátky do polštářů a položila si paži přes oči. Neměla bych se už konečně vzbudit?
Nakonec jsem se z peřin vyhrabala, skočila do koupelny a během 15 minut už stepovala před obrovskou vestavěnou skříní. Nejistě jsem si prohlížela, teď už své, oblečení. Eleanořin styl se mi líbil, byl mi vážně sympatický. Žádné vyzývavé modely, tedy, sem tam se něco našlo, ale to jsem okamžitě schovala na dno šatníku. Hodně dlouhých triček, legín, svetrů,… Nakonec jsem vybrala propínací šaty ke kolenům a vlasy si stáhla do culíku.
V zrcadle jsem se pozorovala nekonečně dlouho. Tak takové to je? Být štíhlá?
Zavrtěla jsem hlavou. Kdepak, tyto bolestivé myšlenky jsem si zakázala už před několika lety.
Sebrala jsem z matrace tác s nedojedenou snídaní a pomalu se vydala po schodech dolů. Ještě že z kuchyně zaznívaly hlasy, jinak bych byla v koncích. Co by si asi kluci mysleli, kdybych se jim v bytě ztratila? To už by snad opravdu zavolali do blázince.
"Tak jak ti je?" přivítal mě na prahu Zayn. Pozorně si mě prohlížel a já se nemohla zbavit dojmu, že jim Louis barvitě líčil celou mou "proměnu". Jiná barva očí, jiné polibky, to nevysvětlitelné červenání… Bezva, já tady vážně začnu být za podivína.
"Už celkem dobře," zbytky jsem z talíře seškrábla a nádobí naskládala do myčky. "To ráno bylo asi jen-," zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, jak na mě kluci přepadle zírají. Bože, co jsem zase provedla?
"Co je? Děje se něco?" těkala jsem pohledem z jednoho na druhého.
"Ne, nic," zvedl se Lou a objal mě.
Stále jsem se nechápavě mračila, avšak ani jeden z nich zjevně nehořel touhou cokoli mi vysvětlovat. Nehodlala jsem na ně tlačit. Ve svém momentálním rozpoložení bych se do toho jistě zamotala a nakonec se prokecla. Ne, to riskovat nebudu.
"Tak co vám chtěl Tonny?" stočila jsem pro jistotu hovor někam úplně jinam. Opírala jsem se zády o Louiho hřejivé tělo a vkládala nezměrné úsilí do toho zůstat klidná.
"Víš, jak jsme si před týdnem domlouvali ten photoshoot?" zvedl ke mně Hazza hlavu. Přikývla jsem, i když jsem neměla nejmenší ponětí, o čem mluví. "Tak nám ho zařídil, zítra jedeme do ateliérů za městem. Mělo by se fotit ve stylu nějaké staré tovární haly."
"Drsňácký styl?" na tváři se mi objevil úsměv. "To budou úplně jiné snímky, než jaké se objevily doteď."
Harry se rozzářil. "Přesně tak, říkali jsme si, že by to chtělo změnu."
"Pořádná změna," naklonila jsem hlavu a zkusila si je představit v prostředí staré zaprášené továrny. Bezděky jsem se uculila.
"Hele, s tebou je fakt něco jinak," pronesl nevybíravě Niall. Cítila jsem, jak sebou Louis cukl, a vsadila bych všechno na to, že by ho nejradši probodl pohledem.
"Jak to myslíš?" zamračila jsem se. Už jsem toho začínala mít dost. Jak dlouho to asi potrvá? Jak dlouho se budu cítit jako slon v porcelánu?
"Nemyslím to špatně!" vyhrkl, když si všiml, jak smutně se tvářím. "Nedokážu vysvětlit, co se změnilo, ale je to tak. Působíš tak nějak… prostě jinak."
Jedna věc byla nejhorší: já totiž vůbec netušila, zda je to dobré, nebo zlé…

Autor: PETRA
-prosím, smutně koukám, nechte mi hodnocení nebo komentář ;o) Děkuji ♥
 


Anketa

Jestliže čteš IWBWY, prosím, klikni =) Díííky =P

Čtu =)

Komentáře

1 Šárka. Šárka. | 4. května 2013 v 11:23 | Reagovat

No páni.Tvoje vyjadřování je totální bomba,vždycky mě to tak stáhne do děje,že se uzavřu ve svém osobním prostoru a užívám si tu nádhernou euforii talentu.Je to prostě nádherné :)

2 Mikayla Mikayla | 4. května 2013 v 11:37 | Reagovat

tak to je bomba, miluji tvůj styl psaní a už ted se těším na další díl :)

3 LucyFishka LucyFishka | 4. května 2013 v 12:01 | Reagovat

Netuším, čo dodať <3 Tento príbeh som si zamilovala už od prvého dielu, milujem tvoj spôsob písania a tak aj všetky tvoje príbehy,... :** K droge s názvom "Desire" pribudla aj ďalšia - I wanna be with you... <3 A dúfam, že ďalšiu dávku poskytneš čoskoro, inak sa zbláznim :D <3

4 mikol mikol | 4. května 2013 v 12:41 | Reagovat

Jako vsechny i dalsi dil je zcela.bozi :):)

5 Lizzie. Lizzie. | 4. května 2013 v 15:00 | Reagovat

Dobře, teď ještě rozdýchat tu krásu, kterou jsem si právě přečetla.
Já prostě nevím, jak to říct. Je to naprosto bombové. Žeru tě:3. Je dobře, že to bude mít více jak třicet dílů, protože jsem se do téhle povídky zamilovala.
Nechtěla bys náhodou udělat ještě větší radost svým čtenářům a další díl přidat ještě dnes? :3

6 Mončiča Mončiča | 4. května 2013 v 17:20 | Reagovat

Zase raz je to dokonalé! :O Desire plus toto! Kvoli tebe sa zo mna stala závislačka na najdokonalejších poviedkach! :))) nie žeby mi to vadilo :P

7 katka katka | 4. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Perfektni pridej prosim dalsi dil jeste dnes prosi prosim ;)

8 Petule Petule | 4. května 2013 v 22:53 | Reagovat

Jako vždy perfektní :3 x

9 Štěpka Štěpka | 5. května 2013 v 8:23 | Reagovat

Já zírám, je to krásný! Jako každý díl! :3 Honem další!

10 Barunie Barunie | 5. května 2013 v 11:22 | Reagovat

awww! miluju tuten díl a jak jinak než užasný!! :33

11 Nikuš Nikuš | 5. května 2013 v 11:39 | Reagovat

A teď mě máš Peti nasvědomí,jestli zítra neudělám zápočet a zkoušku,jelikož pořád budu myslet na tenhle skvělý příběh,jak puberťačka!:D Doufám,že až přijdu zítra domů (Ať už s úspěchem nebo neúspěchem) tak mě tvá povídka rozveselí:) Nějaké tvé jednodílovky si asi vytisknu do autobusu do Berlína,ať mi ta cesta za klukama rychleji uteče, jen tak dál :))

12 Verča Verča | 5. května 2013 v 14:09 | Reagovat

No tak to je naprosto neuvěřitelný příběh. Jo četla už jsem i takový příběhy, jakože třeba Harry byl upír, nebo padlý anděl, ale tohle? To je něco neuvěřitelnýho, nechápu to. Nechápu, kam na tyhle myšlenky chodíš. Každopádně jsem za ty myšlenky ráda, protože bych jinak neměla co číst, číst něco tak krásnýho jako je tohle :) Moc ti děkuju, za tvoje neuvěřitelně krásný příběhy Petí :* A rychle sem hoď další :*

13 Terka Terka | 5. května 2013 v 22:07 | Reagovat

rychle další díl! je to skvělá povídka!! :)) už se nemůžu dočkat toho dalšího dílu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama