Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /19.díl/

20. května 2013 v 15:52 | P. |  I wanna be with you
V první řadě: DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU! Ať už za hodnocení, klikání v anketě nebo (A HLAVNĚ) za komentáře! ♥ Vím, že je to trochu jiné, děj je pozvolný a já opravdu chápu, že to někoho může po chvíli přestat bavit. Samozřejmě mě to vždycky mrzí, ale rozumím vám =) Moc bych si přála, abyste to braly jako "knížku" a našly si k tomuto příběhu i cestu ;o) Snad se vám i tento díl bude líbit ♥
"Celý článek"


Neudělala jsem to, samozřejmě. Jak by to asi dopadlo? V lepším případě by mě jen doporučil k nějakému psychiatrovi, v tom horším bych skončila přímo v nemocnici. Kdo mé historce uvěří? Nikdo. Vždyť pokud bych tohle sama neprožívala a někdo mi to vyprávěl, od srdce bych se jeho bujné fantazii zasmála.
"El, zlato?" stanul u nás Louis a položil mi ruku na rameno. Vymanila zpod fotografova rentgenového pohledu a odvrátila se od něj. "Musíme do té redakce, pojedeš s námi?"
Nechtělo se mi. Ze všeho nejdřív jsem potřebovala chvilku pro sebe, čas na přemýšlení, byť bude jen krátký. Zavrtěla jsem proto hlavou. "Ne, Lou. Nezlob se, ale ráda bych se trochu prošla a pročistila si hlavu. Sám jsi od včerejšího rána jistě stačil poznat, jak moc to potřebuju."
Nezdálo se, že by ho má odpověď překvapila. Chápavě přikývl a koutky úst pozvedl k úsměvu. Tohle dělat neměl. S každou takovou grimasou jsem se do něj totiž zamilovávala víc a víc. "Je mi to jasné. Ale zkusím být doma co nejdřív, ano?" Políbil mě na tvář, a než jsem se nadála, zůstala jsem v ateliéru s Fernandem sama.
Všechno na mě najednou padlo. Kvapně jsem se rozloučila, popadla kabelku a vyřítila se z budovy. Běžela jsem bezcílně, až mě nohy donesly do nedalekého parku. Tam jsem se udýchaně sesunula na lavičku. Složila jsem tvář do dlaní a rozplakala se. Listovím prosvítalo několik slunečních paprsků a laskalo mě na holé kůži, konejšilo, jako by jemný vánek šeptal uklidňující slova. Já je však neposlouchala, nenechala jsem se jimi ukolébat. Bylo mi dobře, svůj vztek a frustraci jsem měla do čeho směřovat, kdybych se je snažila potlačit, nikdy bych se nemohla svobodně nadechnout.
"Proč proč proč," šeptala jsem pořád dokola. Očekávala jsem snad, že mi někdo odpoví? Jak absurdní. "Proč se to stalo? Jak se mám asi z tohohle celého vyhrabat? To nezvládnu… Nezvládl by to žádný člověk na planetě!" Chrlila jsem ze sebe páté přes deváté, ačkoli mě nikdo nemohl slyšet. Nebo možná právě proto. Potřebovala jsem se jen vybít.
Netuším, jak dlouho jsem tam seděla. Ale muselo to být nejméně hodinu, jelikož když jsem se vytáhla znovu na nohy, neposlouchaly mě. Chvíli jsem chytala rovnováhu, přece jen posed bez jediného hnutí donutí vaše svaly k odpočinku. Vy pak máte obrovskou práci při jejich rozpohybování.
Do večera zbývala spousta času. Rozhodla jsem se trochu porozhlédnout po městě, jelikož jsem se sem vždycky moc chtěla povídat. Kdo ví, jestli se do Londýna ještě v budoucnu dostanu. Připravila jsem se i na to, že si chvílemi budu připadat jako zvíře zavřené v ZOO, jelikož jak se ukázalo už před ateliérem, byla El skutečně známá minimálně z poloviny tak jako kluci.
Sotva má noha vkročila na chodník, zatrylkoval mi telefon. Okamžitě jsem ho vytáhla a zahleděla se na displej. Písmenka vesele hlásala "Jessica". Bez přemýšlení jsem hovor vymáčkla. Možná to vůči kamarádce nebylo fér, jenže já neměla náladu na další dohadování o nějakém večírku. A jde-li o něco důležitého, jistě pošle SMS.
Sotva jsem to domyslela, mobil opravdu cinknul. "Asi mi to zrovna nemůžeš vzít, ale nevadí. Už se nezlobím, žes nás včera nechala ve štychu, vlastně ti rozumím, kdo by nechtěl strávit čas se svým přítelem. Ale ze dneška tě nic neomlouvá! V deset večer začíná v Manoru ta nejlepší párty, počkám na tebe s celou naší bandou!"
Skousla jsem ret a hodila přístroj zpátky do vnitřku tašky. Na žádnou párty nepůjdu, ať se ostatní třeba zblázní. Jsem sice v jejím těle, ale to přece neznamená, že se musím plně podřizovat jejímu životu… Nebudu dělat věci, které jsou mi nepříjemné. A večírky všeho druhu do této kategorie rozhodně patří.
Možná mě nyní odsoudíte, ale budiž. Svět obývají různé typy lidí, třeba i jsem jakýsi extrém, ale nestydím se za to. Každý jsme nějaký, někdy jsou lidé výjimeční právě tou do očí bijící odlišností.

Zalitovala jsem, že u sebe nemám sluchátka. Ta procházka a počasí- jako stvořené pro puštění oblíbených songů. Jistě bych se hned cítila líp.
Procházela jsem právě kolem dveří nějakého hudebního klubu, když mě do očí udeřil obrovský plakát. Přešla jsem blíž a srdce se mi rozbušilo. Budou tam koncertovat The Fray?!
Autor: PETRA
-moc vás prosím o komentář, pár slov vždycky potěší ;o) A pokud se vám nechce nic klikat, aspoň ohodnoťte, prosím =) Děkujůůůů =)
 


Anketa

Jestliže čteš IWBWY, prosím, klikni =) Díííky =P

Čtu =)

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 20. května 2013 v 16:04 | Reagovat

vážně užasná povídka a já určitě vydržím až do konce, protože si myslím ,že to bude stát za to

2 kája :D kája :D | 20. května 2013 v 16:09 | Reagovat

jestli jem co nejrychleji nedáš další díl tak dostanu absták :D:D:D¨já ji miluju a tvoje psaní taky :D

3 xxx xxx | 20. května 2013 v 17:22 | Reagovat

Peťule, miluju tuhle povídku. No, vlastně, miluju všechny tvoje povídky. :D vždycky, když je čtu, dokážu se odpoutat od reality a přenést se do toho děje. :3 snad se múza vrátí, asi nevydržím čekat na další díl. :D

4 xo.xo xo.xo | 21. května 2013 v 16:52 | Reagovat

Dokonalé ! <3

5 Wendy Wendy | 21. května 2013 v 17:32 | Reagovat

o5 nemám slov... Je to skvělý :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama