Miluji psaní příběhů a miluji 1D, tady bych to příležitostně ráda spojila dohromady. Jsi-li hater, můžeš záložku klidně zavřít, tady Ti pšenka nepokvete =P Díky všem, kteří sem zavítají a nějakou chvíli pobudou!
Trailer k blogovému románu "I wanna be with you"

I wanna be with you /15.+16.díl/

13. května 2013 v 16:09 | P. |  I wanna be with you
Snad novými díly někoho potěším ♥ =) Vážně nevím, jak bych vám měla poděkovat za ty úžasné reakce a fakt, že jste příběh tak úžasně přijali, moc to pro mě znamená ♥ =)
Upozornění: Povídky budou přibývat dál nezměněně, slibuji, ale sem tam se tu objeví i úplně jiný článek. Miluju psaní a vždycky jsem chtěla mít blog, kam bych mohla přidávat články o tom, co mám ráda. Pevně doufám, že na tuto stránku kvůli tomu nezanevřete. Moc by mě mrzelo, kdyby ano =(
Tak, uf, snad si román užíváte ;o) Mám vás ráda!
"Celý článek"


15.DÍL
"Kluci?" zaťukala jsem na dveře vedlejší místnosti. Absolutně jsem netušila, kdo ji obývá, ale to jsem nemohla dát najevo. El tam přece byla jako doma. "Můžeme jít? Abyste nepřišli pozdě."
Jako první hlavu vystrčil blonďáček. Už se na mě nemračil jako předešlého večera, tentokrát se v jeho tváři usadila zvědavost. Nepokrytě mě pohledem sjížděl od hlavy až k patě.
"Eh, Nialle," už jsem to nevydržela. "Od včerejška se ke mně chováš divně. Provedla jsem ti něco?" Sice se ve mně má dušička po tom prohlášení scvrkla na polovinu, ale musela jsem se zeptat. Nedalo se to vydržet.
"Já nevím," hlesl tiše, protáhl se kolem mě a zmizel za rohem.
S vytřeštěnýma očima jsem za ním hleděla. Co se právě stalo? Proč je Niall tak divný? Nejhorší však bylo, že já netušila, zda se stalo něco mezi ním a El nebo něco mezi námi dvěma. A existoval nějaký způsob, jak to zjistit? No, pokud ano, zatím jsem o něm nevěděla.
"Zlato, jsi v pohodě?" sevřel Lou mou ruku.
"Co?" zaostřila jsem na něj. "Jasně, všechno dobré…"
Nějak jsem neměla chuť rozpovídat se o pocitech, jež ve mně Niallovo chování vyvolávalo. Tušila jsem, že to není dobrý nápad. Sice se každou chvíli mohla zbortit stavidla mého sebeovládání, ale dokud mám aspoň trochu sil, abych je udržela, udělám to. Všechno tohle se jistě neděje bez důvodu…
"Tak bychom asi měli nasednout do auta," pokýval Harry hlavou. "Pan Fernando nemá rád pozdní příchody. Naposledy mu prý na focení meškal Olly a dočkal se takové salvy výčitek, až se radši sebral a z ateliéru beze slova odešel."
Přeběhl mi mráz po zádech. No, vážně sympatický chlapík.
"El, ty bys mohla vyprávět, viď," drcnul do mě Liam, avšak než jsem se zmohla na odpověď, rozběhli se kluci do přízemí.
Pomalu jsem za nimi sestupovala po schodech. Dole už čekal Paul, náš doprovod.
"Čau El," zazubil se.
"Dobré ráno," úsměv jsem mu oplatila.
"Můžeme vyrazit?"
Prošla jsem dveřmi jako poslední, zamkla na dva západy a uvelebila se s kluky v menším černém minibusu. Pan bodyguard se chopil volantu a za chvíli jsme už uháněli londýnskými ulicemi.
Další věc, na kterou si budu muset zvyknout. Jízda po druhé straně vozovky. Kdykoli kolem nás prosvištělo z protisměru nějaké auto, lehce jsem sebou škubla. Velmi nepříjemný pocit…
Město za okny ubíhalo a já to vše nevěřícně pozorovala. Vždycky jsem se sem chtěla podívat. Zrovna letos jsme s mamkou a kamarádkami do Londýna plánovaly několikadenní výlet. A najednou se stane tohle… Ať jsem se snažila jakkoli, nedokázala jsem se od problémů upoutat a jen si to celé užívat. Na to jsem neměla povahu. Tohle není můj život!
Zpod sklopených řas jsem se rozhlédla po svých společnících. Něco si zaujatě vykládali a každou chvíli někdo z nich vypukl v hlasitý smích. Jistě si myslíte, že jsem blbá. A máte vlastně pravdu. Jiný člověk by z té situace možná chtěl vytěžit co nejvíc, ale ne já… Přemýšlela jsem nad důsledky, které může tahle… nehoda přinést. Ani jeden z nich nebyl pozitivní…
"Jsme tu," pronesl slavnostně Paul asi po dvaceti minutách. "Naštěstí včas…"
Pohlédla jsem na hodinky. Bezva, kluci měli ještě nějakou rezervu.
Když jsme se však vysoukali z auta, nechápavě jsem se zamračila. Ocitli jsme se totiž před úplně obyčejným ateliérem. "A co drsňácký styl? Nezdá se mi, že tady by šlo něco takového podniknout."
Louis zakoulel očima. "To víš, management…" Víc říkat nemusel, vše mi bylo jasné. Chytil mě za ruku a poté jsme vykročili do samotných ateliérů.
Čím víc jsme se blížili k obrovským proskleným dveřím, tím hůř mi bylo. Můj prázdný žaludek protestoval a dech se zrychloval. Možná by nebylo na škodu, abych si na takový způsob života začala zvykat. Nezáleží na tom, jak dlouho setrvám v kůži Eleanor. Ať tak či tak, vše se usnadní… Sakra, fakt to zní hodně bláznivě.

16. DÍL
"Chlapci!" vyběhl nám v ústrety módně oblečený muž okolo 35 let, s vestičkou a šedivým kloboučkem na hlavě. "Konečně někdo, na koho je spoleh a přijde včas! Tak rychle do maskérny, tam už se o vás děvčata postarají."
Louis mě líbnul na tvář, nedbal mého vyděšeného výrazu a odporoučel se s kluky do zadní části ateliéru. Ocitla jsem se tak úplně sama s člověkem, o němž jsem nic nevěděla, na místě, které mi bylo stejně cizí jako celý Londýn.
"Eleanor, zlato!" padl mi kolem krku. Ztuhla jsem. Rychle, přemýšlej! Vypadalo to, že se s ním El zná. Tudíž spolu v minulosti zřejmě fotili. Jasné, ta Liamova narážka! Fajn, toho se zkusím držet.
"Fernando!" vydolovala jsem z hlavy jeho jméno, "moc ráda tě vidím!"
"Vypadáš naprosto úchvatně," vzal mě za ruku a zatočil mnou dokola. Trošku se mi zhoupl žaludek. Ještě jsem si tak docela nezvykla pohlížet na svět z takové perspektivy. Takové… vysoké. Mé pravé já mělo stěží 160 centimetrů. Cítila jsem se příšerně. Přetvářka se stala mou každodenní společnicí, jestliže jsem chtěla tuhle situaci nějak přežít. A vteřinu od vteřiny ze mě vysávala víc a víc energie.
"Díky," vzpamatovala jsem se a naznačila pukrle.
"Co agentura říkala na poslední fotky?" začal připravovat profesionální fotoaparát. Vše jsem to sledovala s očima navrch hlavy. Fotografování mě vždycky fascinovalo, doma jsem dokonce navštěvovala i několik kurzů. "Haló, El, vnímáš?"
Cukla jsem sebou. Tyhle výlety do minulého života bych si měla odpustit. "Omlouvám se, jen se v posledních dnech necítím ve své kůži." Málem jsem se uchechtla, kdo by tušil, kolik pravdivosti se v této metafoře skrývá. "Ale to zase bude dobré. Na co že ses ptal?"
"Jestli byli v agentuře s posledními snímky spokojení."
Polilo mě horko. A co teď? Co mám říct? Jak snadné je zatlačit mě do slepé uličky. Hlavně zůstat v klidu, vždycky jsem uměla dobře okecávat. Je načase tuto schopnost oprášit. "Ehm. Ano, byli přímo nadšení! Ujistili mě, že díky těm fotkám se mi nové zakázky jen pohrnou, tak jsem zvědavá." Na konec jsem přidala něco jako smích, přestože to znělo dost nuceně. Ale Fernando si toho buď nevšiml, nebo všimnout nechtěl. Jen spokojeně přikývl a opět se věnoval přípravě přístroje.
Rozhlédla jsem se po něčem, na co bych si mohla sednout, ale když mé oči nic takového nenašly, rozhodla jsem se aspoň zmizet na chvíli na čerstvý vzduch. Na lidi v místnosti jsem jen křikla něco jako "Hned jsem zpět!" a dveřmi vyběhla do jasného slunečného dne.
Až tam mi bylo dovoleno se opět svobodně nadechnout. Zavřela jsem oči a zhluboka do plic natáhla vzduch. Tohle dlouho nevydržím. Z vašeho pohledu možná ta situace měla plno kladů, jenže já na žádný nepřišla. Kdykoli mě jeden napadl, skončil v mých myšlenkách totální katastrofou.
"Eleanor!" prořízl ticho ječivý hlásek. Hned mi nedošlo, že to volání patří mně, přece jen jsem se pořád cítila jako Petra, obyčejná 20letá slečna z České republiky. Že je něco špatně mi docvaklo až ve chvíli, kdy se přede mnou vynořila skupinka mladých holek. Lekla jsem se a bezděky ucouvla zpátky k budově.
Odvahu promluvit sebrala drobná černovláska v krátké černé minisukni. "Jo, můj Bože, ty jsi fakt Eleanor! Eleanor Calder!" Třeštila jsem na ni zrak, ovšem ona si mého rozladění vůbec nevšimla. Nadšeně štěbetala dál. "Nemůžu tomu uvěřit! Zrovna jsme šly s holkama do kavárny, když jsme si tě všimly!"
Přešlápla jsem. Na takový život si nikdy nezvyknu.
"Vyfotíš se s námi?" vyhrkla, vrazila své kamarádce do ruky mobil a postavila se mi po boku. Nasadila jsem vstřícný úsměv a zkusila se trochu uvolnit. El je modelka, nemůže na snímku stát jak solný sloup.
"Díky moc!" k mému překvapení mě pevně objala. No, na to si opravdu nezvyknu.
Když se vystřídal zbytek, slečna mluvčí se na mě pozorně zahleděla. "A co tu vlastně děláš? Jestli se tedy můžeme zeptat."
Co jsem jim měla říct? Lhát? To já neumím. A narovinu vychrlit, že One Direction jsou pouhých několik metrů od nich, by bylo jako vystavit kluky nečekanému útoku. Nakonec jsem zvolila něco mezi. "No," mávla jsem rukou za sebe, "probíhá tady jedno focení, takže…" Větu jsem nechala nedořečenou, abych jí přidala na skutečnosti.
"Aha, chápeme," rozzářila se. "Děkujeme za fotku, moc rády jsme tě poznaly! A s Louim vám to spolu moc sluší."
Bodlo mě u srdce. Snažila jsem se ten nepříjemný pocit ignorovat a bez hnutí stála do chvíle, než mi děvčata zmizela z dohledu.

Autor: PETRA
-že mi necháte hodnocení nebo komentář, prosíííím, na kolenou ;o) Děkuji vám za všechno, moc!!!! ♥
>>ASK<<
 


Anketa

Jestliže čteš IWBWY, prosím, klikni =) Díííky =P

Čtu =)

Komentáře

1 Džouhý ^^ Džouhý ^^ | 13. května 2013 v 18:12 | Reagovat

Je to skvělî <3
Další!!  <3

2 Petule Petule | 13. května 2013 v 20:17 | Reagovat

Petí :D Zrovna si čtu a přijde mamka a zeptá se "to je ta tvoje oblíbená spisovatelka?" a já na to "samozřejmě!" a ona " a není to ten její lůjí?" já "Louis mami, Louis ne lůj :D" Bože ♥ :D Jen tak aby ses pobavila :D  Jinak jako vždy super duper a nemůžu se dočkat další části :3 xoxo

3 Sárušká:P Sárušká:P | 14. května 2013 v 19:56 | Reagovat

Než začnu hodnotit tuto bezchybnou povídku, tak příběh si přidala v 16:09 (69:D) a já byla 69, kdo klikl na "čtu" v statistice :'D NÁHODA!! :'DD No a teď k příběhu.. Madafaka to je něco tak dokonalýho :O úplně jsem přišla o slova :O

4 LucyFishka LucyFishka | 14. května 2013 v 20:26 | Reagovat

Brutálne, dokonalé, úžasné, fascinujúce, neopísateľné... toľko slova sa dá nájsť.. <3

5 Mikayla Mikayla | 14. května 2013 v 21:10 | Reagovat

týjo vážně románek :) tohle by chtělo vydat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama